Dvanáct

Moje první setkání s Nikitou Michalkovem. Myslím, že společně s Larsem von Trierem se jedná o jednoho z nejzajímavějších současných evropských režisérů. (02.05.2009)

Lišák Michalkov z toho udělal působivou přednášku o strastech současného postsovětského Ruska. Škoda, že si musel vypomoct příběhovou kostrou opsanou z americké klasiky. Ne, nemyslím, že by chtěl ukázat, že to umí líp než věčný hvězdně-pruhovaný rival, spíš hledal scénáristické berličky a nakonec se z toho vyklubala aktualizovaná pocta 50 let starému originálu. Nepřišlo mi to patetické, ani zdlouhavé, zato šíleně nepůvodní (holt, remake, no), i přes tu zpěvnou ruštinu a nový otevřený konec. Ale tuze rád bych viděl, co bylo dál. Co takhle pokračování, hm? (04.03.2014)

Tak přeci jen se ještě dnes točí dokonalé filmy, i když to, že je 12 adaptací a navíc remakem o něčem svědčí… Jsem rád, že jsou ještě režiséři, kteří dokáží prostě jen vyprávět velké příběhy. (31.10.2008)

Navzdory podivně zkratkovitému konci, nepadnoucím "Fincherovským" střihům a efektům (to naštěstí jen občas) a hlavně neuvěřitelně trapnému vymačkávání slz Nikity Michalkova v rozuzlení filmu (důstojník ruské armády jako morální hrdina celého spektáklu - Putin by měl z kamaráda radost) jde o extrémně dobře zahranou, strhující, až divadelně intenzivní záležitost. Téměř všechny "výstupy" jednotlivých porotců jsou vynikající a přesto, že má film 150 minut, vám to ani nepříjde. Předlohu "Dvanáct rozhněvaných mužů" jsem bohužel neviděl, budu si ji muset sehnat. 12 = nakonec dost příjemné překvapení = 8,5/10 PS: zapomněl jsem dodat, že hudba stojí za houby (24.10.2008)

Podebíralo mně to nervy trpělivosti tak bolavým způsobem, že jsem to musel po půl hodině vypnout. (10.04.2009)

S päťhviezdičkovými filmami sa mi tuším roztrhlo vrece. Toto je tretí za sebou čo som videl po Magnolii a JFK. A opäť som v nemom úžase. Príbeh každého jedného z porotcov ma veľmi zaujal. Dĺžka mi vôbec neprekážala a páčila sa mi každá jedna scéna. Originál som nevidel, ale teším sa. U mňa veľmi dobre. 85% (11.04.2009)

"Nikomu se to tak nezdálo.. Ale vám se zdá !! Najednou se vám zdá !! Na hajzlu !! Na hajzlu jste si to najednou rozmyslel.." - "Ano !! Dobře se mi tam přemýšlí.. Každému se tam dobře přemýšlí.." ;) (28.10.2014)

AngelAngie se plete. Než jsem Dvanáctku viděl, říkal jsem si: Proč chce někdo točit remake něčeho tak rigidně strnulého (to je kompliment) jako je soudní drama, odehrávajcící se v jedné místnosti? A včera večer jsem dostal odpověď. Protože tomu může dát novou kvalitu. Michalkovova verze si z Lumetovy předlohy bere jen základní kostru vyprávění. Podívanou kalibruje úplně jinak. V prvé řadě nezanechává zdánlivost jednoty času. Porotci stráví v poradní tělocvčině celý den. V druhé řadě nám poskytuje v sérii flashbacků možnost podívat se, co tragédii předcházelo a zároveň tím dostává diváka do reality současných čečensko-ruských vztahů. Za třetí bez nějakého násilí na plynutí děje využívá dialogy postav ke kritice režimu a ruských poměrů. Divák má možnost pomocí sofistikovaných a přesto jasných náznaků možnost vnímat, jak málo se v mentalitě Rusů změnilo za posledních dvacet let a jak neutěšená situace dokonce i v Moskvě panuje. Za čtvrté ve filmu vlastně není jen jeden nosný příběh. Je jich třináct. Každý z porotců má svůj, který se v příhodné chvíli odhalí a některé z nich svoji intenzitou překonávají tragédii uvězněného chlapce. A konečně za páté - úplně jiný konec. V něm se velmi dobře odhaluje podstata rozdílu mezi východním a západním myšlením. Lumetova verze je ve výsledku útěšnou iluzí pro diváka. Michalkov končí naopak deziluzivně a realisticky a uzavírá film jako smutnou pietu Potěmkinově vesnici, zvané spravedlnost. Bez nadsázky: První remake, který dosahuje kvalit originálu. (14.02.2010)

Z počátku se mi to zdálo jasné, pak jsem musel nést odpovědnost za názor někoho jiného....zamyslel jsem se nad tím, šel na záchod to promyslet a přepadly mě pochyby......Čečenský kluk zabil svého otce a advokát se nudil?...tak to ne! Povedený dialog mezi dvanácti porotci, kteří mají jednohlasně rozhodnout, zda je vinen nebo ne. A zatím co kluk krokuje svou celu, prvotní "skoro" jednohlasné rozhodnutí se stává zapeklitým oříškem. No, dobře: Jsem si jistý, že dojdeme k jednohlasnému závěru, už teda nevím jak jsem hlasoval naposled, ale buďte svobodní a rozhodněte se jak chcete. Nebo chcete ještě nějaké důkazy? (02.03.2009)

Když dva dělají totéž není to totéž. Dokonce ani dělají-li to tři nebo čtyři ... Nikita Michalkov nenatočil "dalších" Dvanáct rozhněvaných mužů, což je chvályhodné, nenatočil ani parodii ani pastiche. Natočil docela jiný film. Mistrně se vyhnul jakémukoli politickému odstínu, přestože použil tak horký brambor jako je válka v Čečně. Nezabředl do společenských jevů rozměrů nové oligarchie, nevypořádával se s minulostí ani současností, se společenskými nešvary ani s "širokou ruskou duší". Rozpitval, opředl a přitlačil diváka emotivně i intelektuálně ke zdi v nejlepší tradici "dvanácti rozhněvaných". Ale proč ten film vlastně točil? Myslím si, že je Nikita Michalkov mimo podezření, že by někomu chtěl ukázat jak dobře zná Rusko a jak to ve světě chodí. Michalkov se vrhl do experimentu s formou, předvedl divadlo na divadle a vytvořil mnohovrstevné dílo, jednotlivá "představení" místy sledují tradici kinematografie atrakcí a štafeta hereckého koncertu se ani na okamžik nezastaví. Jako má každá část svou gradaci a svou pointu, také má svou pointu každá vrstva. Každá - včetně dovyprávění, skrývá nový rozměr: "Leť ptáčku, nikdo ti nepomůže" - že by Michalkov v posledních pěti minutách podlehl pseudoalegorizující sentimentalitě? Tomu nevěřím a mimo hodnocení přidávám šestou hvězdu. (08.02.2009)

Fascinující nový přístup k jednomu z mých oblíbených snímků. Překrásně zahrané, s řadou podařených monologů a výtečnou gradací, se spádem po celou stopáž. Netvrdím, že jde o dokonalý film. Osobně bych se obešel bez většiny jímavých záběrů z chlapcovy minulosti, ale zároveň nemyslím, že by snímku nějak uškodily. Vcelku vzato více než povedené! (15.06.2009)

Patří k úžasným okamžikům, když v sobě umělec dokáže nalézt sílu k získání nadhledu a objektivitu k nezávislému ztvárnění procesů, jichž je bezprostřední součástí. Zcela mimořádné vystižení ruské(?) duše a světa, ve kterém žije. Čím déle trvá mnohahodinová debata v tělocvičně, tím více budete pohlceni osudy jejích aktérů, dialogy ("Poslouchejte, jste intelektuál, nejste normální..."), gesty, konflikty mezi účastníky. A nerušily mne ani občasné výhledy ven, na osud čečenského chlapce, jejich délka byla přesně načasovaná tak, aby nerozbíjely hlavní sevřenou dějovou linii. Dvanáct je jeden z mála filmů, který mám chuť si okamžitě pustit znova, vychutnat a objevit další detaily, které jsem prostě nebyl schopen vstřebat. A jeden citát na závěr: "Ruský člověk NIKDY nebude žít podle zákona. A pročpak? Přece zákon ho nudí. Zákon je nudný! Není v něm nic osobního. A ruský člověk je bez osobního vztahu zbytečný člověk. Hluchý květ... " (06.09.2009)

Bláznivá to ruská verzia 12 rozhnevaných mužov, navyše s dodatkom vojny, ktorá je veľmi dlhá a po čase ma už nudila. Takmer 9 ročná odmlka Michalkova mohlo priniesť niečo iné, než len prerábku známeho filmu. Racionalitu tu niekedy striedali výlevy, ktoré by svedčili skôr frustrovaným neúspešným chlapom, než takto vysoko postaveným. Postupné rozplietanie udalostí mi bolo miestami šum a fuk, nemalo to atmosféru originálu, no silné posolstvo ma opäť zobralo a tak myslím, že ľuďom a najmä našim sudcom by občas nezaškodilo si niečo takéto pozrieť. (23.08.2013)

Klasika Dvanáct rozhněvaných mužů v novém rusko-čečenském balení. Základní téma převzato, dějově obohaceno, doplněno o bolavou současnost, prostě stručně drama jako řemen a co si budem povídat, Rusové tohle umějí, klobouk dolů. (26.05.2018)

Prvotni zjisteni, ze se do remakeu ''12 rozhnevanych muzu'' pustilo Rusko, me nechalo chladnym. Ale kdyz jsem zjistil, ze nosna kostra vypraveni je zasazena do realii dnesniho Ruska nadsene jsem tleskal. Kde jinde clovek muze nejlepe vycitit rozpolcenost spolecnosti nez prave v Rusku a v zemich byvale SSSR, kde bidu od prepychu deli opravdu jen tenka delici cara a je tomu tak od nepameti. A zde v teto zemi ma 12 porodcu, zastupcu stredni a vyssi vrstvy spolecnosti rozhodnout o osudu cecenskeho chlapce, ktery je obvinen z vrazdy sveho otcima. Stopaz filmu me prvotne vydesila a obaval jsem se, ze misty bude nudit, nastesti tomu tak nebylo, protoze dramaticka stranka byla okorenena humorem - naredeno v pomeru 1:1 diky cemuz film prijemne plynul. Bouhzel jsem se pozdeji nemohl zbavit dojmu, ze ve vysledku humorne pasaze trosku uskodili vypovydajici hodnote filmu a trosku zvelicili a srazeli vaznost nekterych zavaznych temat co ve filmu zaznela. Kazdopadne se jedna o velice nadprumerny snimek a dokud neuvidim original (ktery uz je doma:-) nechavam hodnocení 5* (05.09.2008)

Bohužiaľ som sa dva a pol hodiny nudil. Presnejšie-nudil som sa dva hodiny a desať minút. Odvtedy do konca to začalo byť aspoň trochu zaujímavejšie, stále to bolo málo na to, aby to vynahradilo to predtým nekonečné peklo "súvisiacich a dokonale sa hodiacich" historiek porotcov z vlastného života. Scény, ktoré mali byť akože napínavé, či dojemné, ma nechali chladným. Dva hviezdy za herecké výkony a posledných dvadsať minút, ale s dodatkom, že nikdy viac. (14.01.2009)

Michalkov nesahá Lumetovi ani po kotníky. Je to hlavně hrozně dlouhý. Je to tak dlouhý, že i kdyby to bylo o polovinu kratší tak by to bylo pořád dlouhý. Zčásti za to ale může i otřesnej dabing. (26.09.2010)

OBSAHUJE MENŠÍ SPOILERY Originál považují za jeden z nejlepších filmů všech dob. Z té Hollywoodské klasiky je u mě dokonce na nejvyšším stupínku. Mám ho radši než Občana Kanea Orsona Wellse, je před Psychem Alfreda Hitchcocka nebo třeba před Přeletem Miloše Formana. Tak jsem byl plný očekávání jak mě zaujme ruský remake. A musím říct, že nejsem zklamán. Spíše naopak. Jsem nadšen. Michalkov si pohrál a celý film uvedl do mnohém většího rozměru. Hádky a uvažování podložil vzpomínkami mladého čečenského chlapce, který zde vystupuje jako hlavní podezřelý. Navíc přihazuje jedno důležité téma, které Lumet nemohl použít a které zde stoprocentně pasuje. Nastavuje zrcadlo postkomunistickému Rusku a jeho problémům = otázky národnostních skupin, vyrovnávání se s komunistickou minulosti, vliv různých mocenských organizací. Musím říct, že Dvanáctka je jeden z nejlepších remaků, který jsem měl tu čest vidět. Ne-li dokonce ten nejlepší. Přesto si, ale radši pustím originál. Ten zůstal nepřekonaný. 90% (05.12.2011)

Poslední cca čtvrthodina je fantastická. Nikita Michalkov, který se do té doby nijak moc neprojevil, dodá filmu zcela jiný rozměr. Za to uděluji pátou hvězdu. Jinak směska naprosto rozdílných a více méně nesympatických členů poroty má smysl. Mně byli, na rozdíl od Friedkinova nebo Lumetova filmu, nesympatičtí všichni. I ten, který hlasoval "nevinen" jako první. Jenže když postupně odvyprávěli své příběhy, začala jsem chápat, proč jsou jací jsou a že moje antipatie nemusí být správné. Film se mi hodně líbil, taky prostřihy z hrůz války v Čečensku i na obviněného chlapce byly skvělé. Chce to zkrátka ty skoro tři hodiny vydržet, vnímat psychologické rozbory jednotlivých postav a výsledek se dostaví. Z Nikity Michalkova v závěru jsem téměř omdlela blahem. (27.10.2014)

V jedné místnosti se odehrává napínavé, ale i velmi lidské drama. (02.09.2008)