Alita: Bojový Anděl

James „I'm king of the world“ Cameron neměl nikdy s ambicemi problém. Coby scénárista a producent pomohl na svět futuristické sci-fi o okaté holce, která je kombinací člověka a kyborga, má každopádně hbité ruce a nohy i dobré srdce. Starostlivý kyberdoktor Christoph Waltz našel její torzo na smetišti, poskládal do kupy a představil svět, ze kterého si dívka vůbec nic nepamatuje (pochopitelně si brzy vzpomene, že je rozená válečnice). Svět je zdevastovaný, vyšší třída obývá vzdušná velkoměsta, spodina žije na povrchu. K tomu se přidruží jalová romantická linka i drsné robotí závody mezi kyborgy. Cameron, protože se nadosmrti zamiloval do Avataru, projekt přenechal Robertu Rodriguezovi, který dostal k dispozici dosud největší balík peněz. Naložil s ním velmi slušně. Vypráví soustředěně, výsledek má velmi dobré tempo, přehlednost a působivý vizuál. Velká škoda, že tvůrci přeskakují z rodinného dramatu k romantickému, pak zase k násilné řežbě. Právě u ní je největší problém v tom, že snímek měl jít do kin v jiném ratingu a měl být mnohem živelnější a odvázanější. Pár náznaků tam je a jsou velmi chutné. Velká škoda, že do toho Cameron s Rodriguezem nepraštili. Oscaroví taháci (Jennifer Connelly i Mahershala Ali) jsou nezajímaví, několik otázek nám Cameron bohužel nezodpoví. Nahradí to zmiňovaná akce, zpracování robotických postav a zejména hlavní hrdinka ztvárněná Rosou Salazar, která si nás získá velmi rychle na svou stranu. Ta její kukadla jsou plná emocí. (04.03.2019)

Z Roberta Rodrigueze jsem měl trochu obavy, ale jméno Jamese Camerona je opatrně vyvažovalo, předlohu neznám a mangu obecně příliš nemusím, nicméně upoutávky se mi líbily... Takže na Alitu jsem šel s tím, že může dopadnout jakkoliv. A ona dopadla tak skvěle! Největším trumfem je rozhodně hlavní hrdinka, protože ať divák nebo divačka, do Ality se musí zamilovat snad úplně každý. Animace je tak dokonalá, jak jen může být, a ačkoliv jsem na ni zpočátku zíral s pootevřenými ústy, postupně jsem ji přestal vnímat a Alitu bral jako úplně normální postavu, jejíž digitálnost se jen tu a tam něčím připomněla. Věřil jsem jí každou emoci, každé pousmání nebo zamračení, vztek i smutek - vážně se to musí vidět, je to snad ještě o malý stupínek výš než digitální postavy v Ready Player One. A na mnohých dalších postavách se trikaři vyřádili podobně - třeba z Eda Skreina zbyl v roli nájemného lovce jen obličej přimontovaný na "terminátorské" (ehm) tělo... A ani na chvilku to nepůsobí zvláštně. No jenže co by to všechno bylo platné bez dobrého příběhu, že, a dobrý příběh tady naštěstí také je. Bavilo mě postupně odhalovat, co se v tom neznámém a novém světě (26th Century Fox) děje, co se mu stalo a proč, líbila se mi otcovská postava Christopha Waltze a motorball mě strhl jako svého času závody kluzáků ve Star Wars. Příjemné bylo, že scénář nepotřeboval otrocky vysvětlovat úplně vše a spoustu si toho schoval do dalšího dílu. A já doufám, že pokračování bude, protože jsem ho už dlouho žádnému novému filmu (nezaběhnuté značce) tak moc nepřál. (14.02.2019)

Překvapivě dynamický a kompaktní spektákl napráskaný scifi udělátky a přehlednou akcí od trash režiséra, který si jen tak odskočil od svých typicky známých garážovek. Je cítit ten typický béčkový feeling špinavého města a všech těch prazvláštních robo-human kreatur, zároveň tam ale je patrný dohled Camerona a to především ve chvíli, kdy se vypráví klíčové části nosného příběhu, či v momentech, kdy nálety kamery snímají město na obloze, či divokou "autodráhu". Kéž by takhle rozpustile a svěže vypadaly všechny ty rádoby scifi/cyberpunk výtvory posledních let v čele s Ghost in the Shell apod. (22.07.2019)

Je to takové načančané nic, na které se pěkně kouká. Vizuální stránka nepřekvapivě výtečná, Rodriguezova režie překvapivě solidní a soustředěná, hlavní robotická / počítačová hrdinka velmi sympatická. Kolem a kolem bych s tím neměl problém, kdybych si někdy v polovině stopáže neuvědomil, že snímek k ústřednímu střetu nejenže vůbec nesměřuje, ale že se mu zcela ladně vyhýbá. Pokračování zkrátka příště. (08.02.2019)

ALITA: BOJOVÝ ANDĚL je pozoruhodný úkaz, o kterém se z nějakého důvodu u nás tvrdí, že je to jeden z vypravěčsky nejsoustředěnějších Rodriguezových snímků (nejspíš díky Cameronově podílu na scénáři). Přitom nic tak v dobrém slova smyslu vykloubeného, kombinujícího ne zcela kompaktní tradice, jsem dlouho neviděl._____ Na jednu stranu je zde snaha o "cameronovsky" klasické vyprávění, kdy je celek strukturován kolem rozhodnutí jednající protagonistky, přičemž do konfliktu přichází osobní a pracovní rovina (odhalení, kam "otec" chodí ven, následování jeho příkladu pro odhalování minulosti, finální jízda přerušená problémy přítele). Na druhou stranu je toto vyprávění po vzoru anime či manga zastavováno, aby se - zejména v prvním aktu - budoval svět příběhu, postupně se odhalovaly jeho pravidla... a vše bylo na konec podřizováno tématu dospívání/nalézání vlastní identity, a tak je jasný cíl stanoven až v epilogu a milostná romance má dost nehollywoodské vyústění. A na třetí stranu, protože tato kombinace dvou odlišných tradic nemůže pohromadě fungovat, přichází "rodriguezovská" inklinace k braku: skokové změny v profilaci postav a jejich jednání (např. "otec" a jeho nelibost sportu, "matka" a její uvědomění), plundrování volných motivů a visících příčin (např. gang a rozkládání na součástky), náhlé tonální přechody a změny způsobu inscenování předkamerového prostoru odvisle od daného žánru (horor, akce, romance...), příčinná provázanost sledu scén spíš než snaha o soudržný celek._____ ALITA: BOJOVÝ ANDĚL je pozoruhodná adaptace proto, že zatímco jiné hollywoodské si předlohu uzpůsobí západním normám a konvencím (GHOST IN THE SHELL, DEATH NOTE ad.), Cameron et al výsledek uzpůsobili svým požadavkům. Bylo jich víc a třou se, o to zajímavější to je. (21.02.2019)