Život Briana

Tak jsem teď pár minut v tichosti seděl nad klávesnicí a snažil se přijít na něco objevného, nového, co bych napsal o Brianovi, životním dílu nejgeniálnější komediální, satyrické partičky jménem Monty Python. Nejdřív jsem chtěl napsat, že to není o nesmyslnosti některých prvnků křesťanské víry, ale o všeobecné blbosti lidí nebo nějakou podobnou rádoby chytrou ptákovinu... Zapomeňte na to - pokud jste Briana neviděli, běžte a sežeňte si ho, podívejte se na něj a budete vědět svoje. Brilantní, nezapomenutelné... jestli si ani po něm nezamilujete tuhle pětku (resp. šestku) komiků, není vám pomoci. 100% "Romani ite domum" (21.06.2006)

Scénář: Graham Chapman, John Cleese, Terry Gilliam, Eric Idle, Terry Jones, Michael Palin .. Chápu, z čeho se zde dělá sranda (církev sucks), ale jak se toho dociluje, mne převážně těžce míjí. (01.11.2009)

Asi nejlepší celovečerák Pythonova cirkusu. Kultovní hlášky i skvělá písnička nakonec, která vám dokáže zvednout náladu v jakékoliv životní situaci. ***Věděli jste, že: Monumentální kulisy, ve kterých film v Tunisku vznikal, jsou zbytky kulis z televizního filmu "Ježíš Nazaretský" Franca Zaffirelliho, který tu natáčel o dva roky dříve. Dokonce i kompars tvořili z valné části titíž lidé, a režírující Terry Jones se tak dočkal vlídných rady typu "takhle by to pan Zaffirelli neudělal..." *** (18.03.2007)

Nejlegračnější komedie všech dob. Při psaní tohohle filmu snad museli Pythoni upsat duši ďáblu, protože si nedovedu představit, jak by jinak někdo mohl vymyslet něco tak vtipného. A navíc jde o velmi inteligentní humor, jehož autory jsou velmi vzdělaní lidé. A to, že se tento film pokoušeli různí církevní papalášové zakázat, je dalším důkazem jejich donebevolající omezenosti. (23.10.2003)

Přiznávám, že tento druh humoru mě zcela míjí. Pro mě to byla od začátku do konce nuda. Jediná vtipná scénka snad byla „Našli jsme vařečku.“ v duchu Žhavých výstřelů. Přesto kvůli těmto pár vteřinám vtipu předtím museli minuty pobíhat vojáci sem a tam. Nechápu. Samotný nápad karikovat život Ježíše jde naprosto mimo mísu. Duchovní věci, které nemají jednoznačnou interpretaci lze těžko vystavovat kritice, natož je parodovat. Než něco paroduji, musím přeci vědět, co chci parodovat. Tady mi smysl trochu uniká. Když paroduji konkrétní film nebo knihu, divák si za konkrétní scénou něco vybaví a přijde mu to pak vtipný. Těžko lze parodovat věci, které nejsou jasně uchopitelné a které si každý představuje jinak. Už samotná myšlenka parodovat symboly duchovního života milionů lidí mi nepřijde jako dobrý nápad, ale spíš jako hloupý vtip. Odhlédnu nyní od základní myšlenky filmu, kterou považuji za zcestnou a podívám se na konkrétní scénky. Hned, jakmile divák pochopí styl humoru, který se zde prezentuje (stačí hned první scénka s narozením), stávají se všechny vtipy očekávatelné. Některé scénky bych tu přirovnal k situačnímu humoru založenému na doslovnosti ve stylu TeleTele (např. sebevražedné komando na konci). Rozdíl je v tom, že humor TeleTele si alespoň na nic nehraje a od začátku říká divákovi. „Takhle to děláme a víme, že jsme trapní.“ na to lze přistoupit a člověk se pak občas i zasměje. Kolikrát víc těm „blbcům“, kteří to hrají a dělají si srandu sami ze sebe než samotným scénkám. Bohužel film Život Briana se staví do pózy rádoby intelektuálního humoru, na což u spousty scének přistoupit nelze a budí tak ve mě trapné rozpaky. Jsem alespoň rád, že se autoři vyhnuli fekálnímu humoru, který sem tam už chvílema také čekal. Abych jen nekritizoval, některé scénky byly i lepší. Např. debata o tom, co vlastně Palestině přinesli rímani, byla vtipná. Bohužel dobrého jako šafránu. Ani nápad utahovat si z života a chování lidí ve starověké Palestině mi nepřijde jako rozumný. Kolik lidí asi ví o tehdejších poměrech a kultuře. Historii bychom se neměli posmívat, ale hledat v ní poučení. Teprve když jí pochopíme, dělejme si srandičky. Tento film nejsem schopen hodnotit pozitivně, protože místo úsměvu ve mě probouzel spíše pohoršení. (15.10.2010)