Hlídač č. 47

Zdá se mi, že je zde tento film podceňovaný. Byť se někdy zbytečně vleče a byť se mi někdy zdají prostřihy do minulosti natolik syrové, že jsou až neumělé, nepochybně se jedná o nadprůměrný film, a to nejen v českých poměrech. Silná předloha sama o sobě už zajišťuje kvalitu, a jestliže příběh táhne skvělý Karel Roden, moc se už pokazit nedá. (17.09.2010)

Copak nemám právo prožít věci jako všichni ostatní? Mezi českými filmy poslední doby věc, kterou nemůžu shodit se stolu se slovy další! Z kina jsem odcházela poměrně uchvácena, nicméně po nastudování knižní předlohy mé nadšení ochladlo. Došlo ke zlimonádovění celého příběhu a také k podstatné změně pointy. Ne že by ovšem poselství knihy nějak ovlivňovalo kvalitu filmu, to ne, nicméně film možná právě kvůli tomu vyznívá trochu banálněji a tuctověji, což jsem věděla i bez znalosti předlohy, ale neuměla jsem si říct proč. Příběh manželské (ne)věry by mohl být i naléhavější než tohle. Roden a Dlouhý jsou dobří herci, Siposová a Jiráček jsou pohlední lidé, u tohoto rozvržení bohužel zůstává. Samozřejmě bych to brala raději tak, aby byli míň manekýni a víc herci. (14.01.2009)

Filmová adaptace psychologického románu Josefa Kopty, autora legionářských textů, jejímiž názvy nas trápili u maturity a zbytečně nás od nich tou školskou drezurou odrazovali, se Filipu Renčovi celkem vydařila. Určitě je to jeden z jeho nejlepších filmů i když v kontextu celé české kinematografie asi nezanechá nějakou výraznější stopu... Vlastní námět je velmi silný, ale vytahat za uši by zasloužil scénárista, který vymýšlel dialogy.. Hlavně v první polovině filmu většina dialogů vyloženě šustí papírem a působí nepřirozeně, čemuž korunu nasazuje představitel hrobníka Ferdy, který se mi jevil jako naprosté herecké dřevo... (Trošku si vylepšil reputaci v závěru filmu, když dokázal, že umí hrát aspoň zadkem, když pusa a obličej mnoho nesvedou... ). Renčovi se podařilo vytvořit slušnou atmosféru poválečné horské vesnice, dobře příběh doplňoval Doušovými vzpomínkami na frontu, i když si možná mohl odpustit kapku kýčovité záběry na smrt své někdejší lásky. Lepší průměr... (11.12.2008)

„Hlupáku. Bojovat. POŘÁD jenom bojovat.“ Karel Roden je jeden z najlepších žijúcich českých hercov. Stačí mu stáť v zábere a je skvelý. Vôbec sa nečudujem, že padol do oka zahraničným, skúseným filmárom (Guillermo del Toro). Herci ako on ani nemusia hrať a už hrajú a zároveň sa sami režírujú, čo tiež nie je pre režisérov zlé. Filip Renč má na konte REQUIEM ZA BÁBIKU i mojich obľúbených REBELOV. Režíroval bohužiaľ aj čudné NA VLASTNÉ DOBRODRUŽSTVO, ktorému je nanešťastie HLÍDAČ Č. 47 dosť podobný. Rodenovi pasívne postavy nepristanú (čo ale nič nemení na tom, že Josef Douša bude asi vnímaný ako jedna z jeho najlepších postáv), Siposová je pred kamerou afektovaná a Jiráček, no, ťažko povedať, negatívne postavy asi nemajú ohromovať sympatickosťou, ale toto už bolo moc. Je tu toho priveľa, od nevery po lásku, cez sexom posadnutého farára cez vojnu, od ja neviem čoho, po ja neviem čo. Nebyť Rodena, snáď ešte lepšieho (!) Vladimíra Dlouhého, zimnej výpravy a hŕstky scénok („zdravotná komisia“), bola by to slabota. 50 % (27.05.2011)

Psát o skvělém herectví Karla Rodena je stejně zbytečné, jako snažit se přelít vodu z kbelíku do kbelíku cedníkem. S Rodenem mnohé filmy vstávají i padají, jiným zase dodá šmrnc a některé povznese až k výšinám. Tenhle film je jen lehký nadprůměr, a to ještě jen právě díky Rodenovi - originál jsem neviděl, ovšem tohle Renčovo podání mě neoslovilo. Ale Karel, Karel je opět lahůdkový... (24.07.2010)