Sedm životů

Tak pro začátek, mám hodně rád Willa Smithe. Jeho filmy povětšinou sleduji s velkou chutí a ani Sedm životů nebylo výjimkou. Stačí jeden velký herec a film má o diváky postaráno. Bohužel Gabriele Muccino to věděl, a tak si svou slávu užil a trochu to přehnal. Lidské drama, které má od první do poslední minuty hrát na vaše srdeční svaly a slzné kanálky se snaží. Bohužel, ve filmu už po prvních minutách lze nalézt stopy po všem. Když se vám to podaří jako mě a prohlédnete nejen postavu Willa Smithe, ale i jeho "důvody" film se začíná vléct. Zachraňuje to právě Will s Rosarii Dawson a např Woody Harrelson (jeho Ezra mohl mít více prostoru...). Výsledek? Dojemné, ale natahované drama, které kdyby trvalo hodinu a půl, tak neváhám věnovat 4*, ale s délkou kolem dvou hodin to opravdu nejde. I když dojemnost závěru je zaručena na hodiny dopředu... Nelze se ubránit, ale také na tom nelze postavit film. PS: už nechci rybičky, od teď jedině medúzu... (05.03.2009)

Viděl jsem mnohem víc průhlednějších a sentimentálnějších snímků, nicméně Smithova druhá spolupráce s Italem Gabrielem Muccinem mě semlela až podezřele silně!! Pánové to vzali od podlahy a mě si dokonale získali. Základní myšlenka může být i poněkud vlezlá a zcela jistě neuvěřitelná (promyšlené vykoupení sedmi ztrápených osudů), jenže emoce se tu dávkují pomalu, vkusně a působivě, což jsem byl ochoten akceptovat. První polovina prakticky nedává moc berliček, je strukturována poměrně nejasně, brzy jsou však karty rozdány a záleží na divákovi, jak se tím vším nechá ovlivnit. Nemůžu rozhodně souhlasit s tím, že se tu společně s hlavní dějovou linkou (srdečními problémy pronásledovaná Emily) schyluje k lacinému ždímání emocí. Jasně, hlavní hrdina tu bojuje proti větrným mlýnům a chodí kolem horké kaše v podivné dramatické stavbě, ale srovnávat námět s libovolným dílem Esmeraldy mě coby diváka minimálně uráží. Režisér to celé umně posouvá až ke kýženému finále, které má až nečekaně silný náboj. Ví, jak nasvítit scénu, jak zachytit ten správný detail, čímž se pohybuje na hranici artově vyhlížejícího dílka. Dojemná atmosféra, lahodné záběry, klavírní omamné melodie (Angelo Milli), vlnící se medúza, skvostná milostná sekvence!! Kdo tohle považuje za sterilní, kdo ví mu pomož. Dlouhé měsíce se mi nestalo, že bych se zhruba po padesáti minutách filmu, který mě do té doby popravdě příliš neoslovil, nechal tolik ukolébat. Celé to funguje jako dobře namazaný stroj na Emilyna svatební oznámení. Ambiciózní scénář, nadprůměrné řemeslo, další úchvatná kreace Woodyho Harrelsona („You must be Emily.") ve vedlejší roli (No Country for Old Men) a nakonec Rosario Dawson („Jen abys věděl, bývala jsem vážně sexy. Jako opravdu hodně sexy."). Na plátně natrvalo ukotví sice až v druhé polovině, její přirozenost ale nemůže nestrhnout!! V mých očích je na emocionálně vypjaté role - když se tedy nenechá ukecat Kevinem Smithem - rozená. A samotný Will Smith, sžíraný chybami z minulosti, jak divákům, tak akademikům hravě dokazuje, že vedle komerčních projektů s přehledem utáhne i roli hodnou nějaké té nominace. Nezajímá mě, co se kde píše, po předlouhých měsících dávám plné hodnocení... Na podruhé člověk zachytí ještě další drobné detaily. Nic pro cyniky a rádoby filmové vědátory!! 90% (11.02.2009)

Skutečně dokonale natočený sentimentální film, v kterém emocionální tlak na diváka odkazuje k jednomu ze základních aspektů dramatického umění - vyvolat u diváka silné emoce, v tomto případě nepokrytě skryté za slzy. Jako umělý konstrukt italského režiséra Gabriele Muccinoho upomíná ve své formě v emocionálním ,,vydírání" k tvorbě dánského mistra tohoto oboru Larse von Triera, obdobně silně na mne uměle vyvolaný efekt snímku zapůsobil. Když ovšem přistoupíme na základní princip filmu, tedy že je to pouhá HRA, můžeme percepcí tohoto sentimentálního díla dosáhnout skutečně silné katarze. A v mém případě se vůbec nebojím přiznat, že jsem uronil nejednu slzu. Cíl snímku byl tedy do nejvyšší míry naplněn... (chápu ovšem výhrady některých komentujících kolegů a uznávám výtky směrem k mírné kýčovitosti, která je ovšem u podobně laděných filmů vždy nutným zlem...) Podobné filmy: Štěstí na dosah, Dlouhá cesta (23.03.2009)

Nevadí mi o jak velký kalkul s cílem dobýt filmové ceny jde, mnohem bolestivější je pro mě skutečnost, že Will je schopný vlézt i pod křídla trotlovsky jednoduchého scénáře, který musel Muccino zašmodrchávat až ve střižně. Nejvtipnější pro mě ale je, jak si Sedm životů sám podráží nohy tím, že vás nutí neustále přemýšlet, o co vlastně jde. Sám jsem totiž pointu prokouknul ještě před koncem první hodiny a zbytek se tím pádem nestal emocionální bombou do hlavy s ohromnou katarzí, ale spíš nechtěně směšným završením Willova pokusu o útok na zlatého plešouna. Schválně, kam zamíří příště. Minule se obětoval, aby spasil lidstvo nakažené zákeřným virem, teď se doslova rozdal na všechny strany. Už chybí jen první krok na Marsu... Btw. upozadění ostatních šesti lidí mě neskutečně iritovalo. Hlavně proto, že romantika s Rosario je až na pár chvil sterilní a nudná, o zbytku postav se přitom nic pořádného nedozvíte a vše se vyřeší tak nějak bezproblémově. Ale ty čokoládové oči... Geez. 5/10 (30.12.2008)

..potřebuji sanitku! Co se stalo? Byla tu spáchána sebevražda! Kdo je obětí? Já!…. PROČ? ,,Je v mé moci změnit okolnosti!“ Kdo je Ben Thomas? Odkud se sakra vzal? Prvních 30 minut samé otázky a žádné odpovědi. Pak sleduji W.Smitha jako dojemného průvodce štěstím a neštěstím druhých v příběhu plného lásky, viny a vykoupení. Film o ,,muži, který by se rozdal“ bude možná sympatičtější těm starším, než těm, kteří očekávají, že se na scéně objeví kpt. Steven Hiller. A taky těm, kteří se nebojí utratit za kapesníky více než je zdrávo. Aby mne někdo 70 minut záměrně citově vydíral jsem asi ještě nezažil (zajímalo by mne, jak to vypadá v kině :-) ). Velice smutný film pro lidskou duši, kterou se režisér G.Muccino nesnaží vyléčit, ale nahlodat. A tím mi to za Štěstí na dosah vrátil i s úrokama! (19.03.2009)