Dárce

Základ (svět, do kterého je příběh zasazen) je hodně podobný jako v Divergent. Příběh a myšlenka jsou ale odlišné. Navíc jde pouze o jeden film, ne natahovaou trilogii nebo tetralogii, které se v posledních letech tak rozmohly. A hlavní postava je mužská, ne ženská. Takže i když tenhle film spadá do tak oblíbeného žánru "antiutopie", se kterým se od prvotní popularity Hunger Games tak trochu roztrhl pytel, zdá se mi v mnoha ohledech dost jiný. Osobně mám navíc slabost pro filmy, které vyzdvihují důležitost lásky. Takže co na to říct... film mě zkrátka dojal a moc se mi líbil, proto tak vysoké hodnocení. Krom hereckých výkonů Meryl Streep a Jeffa Bridgese potěšila i mini rolička Taylor Swift. ~(4,3★)~ (20.09.2014)

V úvode sa dozvedáme, že ľuďom boli kvôli spoločenskému úpadku jedného dňa zmazané spomienky, aby sa mohlo začať nanovo a "lepšie". Do toho sa príde hlavný hrdina divákom pochváliť, čo všetko v tomto novom svete nepozná a nezažil. Ako by mu teda napadlo o tom rozprávať či uvažovať, to sa už od neho nedozvieme. Odpoveď je ale jasná: chyba scenáristov (alebo autora predlohy, neviem, takéto veci nečítam). Takže film trvá asi minútu a pol, a už pôsobí ako nelogická blbosť. Má však ešte kopu času, aby to napravil. No stane sa opak. Podobné nedostatky znovu a znovu bijú do očí, a pôvodné rozčarovanie potvrdzujú, každých pár minút. Až si uvedomíte, že ten utopistický fašizmus, ktorý opisuje, je len prostriedok na vysvetlenie, ktoré hodnoty sú správne, skutočné a nenahraditeľné. Ako napríklad láska. To tu ešte nebolo, že? No videli ste už niečo tak patetické a infantilné? Nie, radšej nechcem počuť odpoveď. (07.10.2014)

Nedá se popřít, že Dárce má slušné řemeslo, obejde se bez podpůrných krvelačných rekvizit, podmanivě pracuje s barvami, které hrdina v černobílém světě shora řízené vyrovnanosti postupně objevuje. A dvě herecké legendy tvoří příjemný protipól představitelům teenagerů, dodávajících snímku zase náladu prvotní čistoty. Jenže onen objevitelský půvab vzpoury dospívajících rebelů proti systému ocení naplno jen člověk, který se s žánrem sci-fi potká poprvé. Respektive se sci-fi v její romantizované úpravě pro náctileté, kterých jsou kina plná. Zápletka Dárce kříží přinejmenším dva snímky. Jednak Equilibrium, kde uměle udržovaný svět budoucnosti také trestal jakékoli projevy citu včetně umění a občany proti emocím očkoval, jednak Divergenci, kde také přidělovali mládeži budoucí profese a nevěděli si rady s nezařaditelnými - ostatně rituál téhle utopické „maturity“ je opsán skoro doslova. Pohledné jsou t technické hračky, zato ve chvíli, kdy Dárce v rámci výcviku následníka vpustí nováčka do své přísně střežené paměti dějin lidstva, následuje mohutné klišé, bezmála reklamní sestřih bývalé radosti v podobě zvířátek, vloček, tanců, polibků - a poté zase krutosti zabíjení, utrpení, válek. Na posledních dvacet minut se dostaví akce, jinak je Dárce dosti naučným, byť pozitivně výchovným soubojem tezí. Ovšem diváci ve věku milostné i žánrové nevinnosti si mohou k hodnocení bez obav deset procent přidat. (25.05.2020)

„Dobro jede na saních, zlo se sype jako sníh. Jonasovo kouzlo, do Fiony vklouzlo.“ Až na to, že tuhle Ameriku neobjevil Phillips Noyce, ale už ve středověku paní Kateřina, když tím na Roháčku konejšila nemocného chlapce: „Rozkoš pomine a nevábí, není-li splácena strastí. Bez bolesti život nemá ceny.“ ČTENÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Orwell, 1984 aneb Velká sestra Meryl Streep tě sleduje! [] Stanisław Lem, Návrat z hvězd. Utopická krotká společnost, kde nikdo není schopen násilí. [] Pavel Bagrjak, Modří lidé. Únosy dětí, pokusy na lidech a věda ve službách „pokroku“. [] Starý Zákon. Adam/Jonas, Eva/Fiona plus jablko a had Jeff Bridges. [][] Jednu hvězdu za vizuál, létající město evokující mi Gulliverovy cesty, druhou za legrační teflonové miminko středního doletu, nenáročné na údržbu i krmení, a třetí za zlomyslnou představu čurbesu, který to tsunami vzpomínek způsobí v totalitním ňuňuňu světě. To máte... války, nemoci, vraždy, loupeže, znásilnění, nevěra, incest, týrání dětí, šikana, LDN-ky, hospice... Jonasi, děkujeme! Hodně zvláštní happyend. (22.11.2023)

"Když dáte lidem možnost volby, vyberou si špatně." O pilulku či injekci zbavující emocí se ve filmech zakopává čím dál častěji a z mýho úhlu pohledu čím dál nudněji. Nicméně jsem to přežil, ale kdybych si někdy musel zvolit mezi černobílým a barevným světem, tak si to půjdu asi tak na sto let rozmyslet do lesa, abych neučinil nějaký unáhlený rozhodnutí. Jelikož mi však v současný době nikdo na výběr nedává, tak se nyní svobodně vrátím ke svý rodinný jednotce, budu se přesně vyjadřovat a radostně čekat na slavnostní vyřazení. (18.02.2015)