Ptačí zpěv

Rok mi trvalo se na to podívat. Nelitoval jsem. A přece... A přece je tu problém. U tohoto typu romantiky je prostě nezbytně nutné být pohnut osudy hlavních postav, jenže když jsou ty hlavní postavy občas na facku a občas dělají věci, nad kterými si racionální část mé osobnosti rve vlasy, je to hodně špatný základ. Nejsem sice kdovíjaký znalec ženské povahy, ale přece jen, že se Isabell vzdá dětí hned dvakrát? A takové to zamlčování a dozvídání se "jsem otcem" melodramaticky nečekaně, to je sice hezký na filmovým pásu, ale v reálu je to na minimálně pár ostrých slov. Ani Stephen by ode mne nevyšel bez pár pohlavků, aby se v některých situacích dal dohromady. Paradoxně mi jako největší chudák připadá Isabellin manžel, který se ale stejně jako jeho děti náhle dostane z filmařského záběru, aniž by byl jeho osud autory považován za důležitý. To mi trochu vadí, když jsou postavy dělené na ty hodné zájmu a na ty jež hodné zájmu být nemají a nemáme se starat. Pochvalu ovšem zaslouží herci i nečekaně velkorysá výprava, jakou bych u tohoto typu dramatu nečekal a jež ve scénách z bojiště rozmáchlostí i působivostí dalece přesahuje mnohem známější Panství Downton. Působivá je rovněž hudba. Jsem na vahách, protože po formální a herecké stránce sahá dílo po metách nejvyšších, příběh, jednání a motivace postav to ale sráží dolů. A to je pro mě hlavní, takže jen tři, byť silné hvězdy. (23.06.2013)

Na jednu stranu se mi líbila kamera i exteriéry (až na "laciné" animace velkých útoků na frontě), na stranu druhou dívat se z celkových 165 minut snímku minimálně celou polovinu na různé němé výrazy tváří akterů, především Eddieho Redmaynea, to bylo poněkud psychicky náročné :) Příběh byl příšerně předvídatelný, nicméně mi to nijak výrazně nevadilo, střídaly se mi do toho scény z fronty, což mne - jako správného maskulinního milovníka válečných scenérií - víceméně uspokojovalo a ani nerušilo. Vlastně celá ta forma vyprávění se mi docela líbila, ani herecké výkony nebyly špatné (btw. tak polovina obsazení si zahrála v Game of Thrones), ale 3 hvězdy dávám jenom s oběma přimhouřenýma očima a odřenýma ušima. 50%. (19.06.2013)

Něco se mnou zřejmě není v pořádku. Pro silné příběhy z války mám velkou slabost a myslela jsem si, že Birdsong bude zase jeden z těch filmů, u kterého mi potečou potoky slz, ale ne, zklamalo mě to. Problém jsem neměla ani tak s prostým příběhem, ale spíše s emocemi. Je tady snaha o spoustu silných a emocionálních scén, ale všechno mi to přišlo tak nějak nepřirozené, ani to se mnou nehnulo a filmu jsem tak vůbec neuvěřila. BBC každopádně natočilo kvalitní televizní počin, jehož zhlédnutí rozhodně nelituji, pár pěkných momentů jsem tam objevila. (21.10.2012)

"NIC DŮLEŽITĚJŠÍHO NENÍ, PANE. MILOVAT A BÝT MILOVÁN." Co může být větší klišé ve filmu, než taková hláška? Jenže pokud je pronesena z úst té nejlepší vedlejší filmové postavy co jsem kdy viděl na konci dovolím si říct nejlepšího válečného filmu jaký mé oči kdy spatřily, je to to nejsilnější poselství mající takovou sílu, že vám vžene slzy do očí.....já ani nevím moc co napsat, emoce mnou stále cloumají a přehrávám si to vše v hlavě stále a znova. Tu skvělou kameru, dech beroucí herce a nejen ty v hlavních rolích. To co dokázali zahrát i jen mimikou a očima a beze slov.....omračující zážitek. K tomu ta nádherná hudba! Tak kouzelná i mrazivá zároveň. Tenhle film mě přímo spaloval uvnitř, tak dokonale dokázal evokovat jednak skličující atmosféru zákopové války se vší tou hrůzou a utrpením na straně jedné a na druhé tak nádherně vtahovat do víru velké lásky a vášně hlavních hrdinů v dobách míru a klidu. Tak silné emoce a slzy už ze mě dlouho žádný film nedostal a tenhle to dokázal bez jediné špetky kalkulu, jen a pouze silou své výpovědi a dokonalostí ve všech maličkostech, které dohromady tvoří nádherné umělecké dílo! "TOHLE NENÍ VÁLKA, PANE. JE TO POZNÁNÍ, JAK HLUBOKO MŮŽE LIDSTVO JEŠTĚ KLESNOUT." (06.06.2016)

Veľmi skromné v slovných výpovediach postáv, silné v zachytení nevypovedaného. Som rada za nové zachytenie vojny cez pohľad tunelárov. Skresala by som množstvo a explicitnosť spoločných scén Isabelle a Stephena. Som nadšená z ľahkej letnej, povznášajúcej hudby Nicholasa Hoopera a z nádherného pohľadu ako z obrazu Caspara Davida Friedricha http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/40/The_Abbey_in_the_Oakwood.jpg Závidím maďarskej produkcii, že opäť mala možnosť pracovať na niečom tak vydarenom a vizuálne krásnom. (21.04.2012)