Letopisy rodu Shannara

Předlohu neznám, ale po shlédnutí takřka poloviny série mám velkou chuť si ji přečíst, jen abych mohla začít brblat. Má to krásný vizuál umocněný tím, že jde o post-apo fantasy. Představte si to jako Pána prstenů říznutého Hrou o trůny (tvůrci se nebojí krve) a celý tenhle potenciál prožeňte silným filtrem teenage drama. Jop, taky z toho mám rozporuplné pocity. Nedokážu překousnout hlavně dvě věci: 1) Čas. Za 30 let všichni zapomněli, že na světě existuje magie? C'mon, tady se asi stala chyba, někdo zapomněl připsat nulu nebo dvě? A on tam ten čas nesedí v mnoha dalších ohledech. 2) Postavy. Nevěřím tomu, že v předloze jsou tak ploché až tupé postavy. Chápu, že je to daň za to, že Shannara vznikla na MTV, ale nedokážu se zbavit dojmu, že by hlavním hrdinům slušelo, kdyby byly tak o 10 let starší. Nepůsobilo by to pak jako banda děcek na tripu, kterou v tom dospělí navzdory zdravému rozumu podporují. Trochu dospělosti prosím. Jako easter egg pro milovníky filmové Středozemě tu můžete vidět své staré známé v nových rolích (zatím jsem napočítala 3, ale to je číslo, které se může jen zvyšovat). Je dobře, že Shannara vzniklo, epických fantasy je v seriálovém světě jak šafránu a Hra o trůny potřebuje zdravou konkurenci jako sůl. Jen si nejsem jistá, jestli se epičnost Shannary neutopí v úlitbách pro "potřeby" mládeže. Můžeme jen doufat, že se seriál nebude bát jít na hlubinu, místo aby zůstal v mělkém rybníčku laciné líbivosti. UPDATE: Tak nakonec je úlitba pro fakt, že to vzniklo na MTV až příliš velká... (10.01.2016)

Musím říct, že po prvních zhruba třech dílech jsem byl docela mile překvapen. Jasný byli tam trochu gay elfové, low budget, kostýmy a herci vypadlý jak z mola od Dioru nebo odkladiště Disney channelu, ale od okamžiku, kdy Allanon řekne Willovi, že je posledním vyvoleným z rodu Shannara, byl to totální namrd s neskutečnym tahem na branku. Prostě mělo to ten stary dobry feel prepalene ale epicke Hero's journey. Takový, kterou už v dnešním Hollywoodu nenajdem. Odkaz na osmdesátky se dal najít i v tom syntackem Soundtracku jak od Vangelise. A pak ty shoty na koních, labuzo, tušil sem predzvest serialoveho Warcraftu, nicméně zhruba odpůlky jsem zjistil ze je to teenagerska anguish sragora, které byste ty dialogy ještě porad odpustili, kdyby to mělo asoň pořád meaty akci. Ta se ale vyjma konce úplně vypařila a zbylo jen dialogové utrpení. Ubercoolness tak skončila už na pláži, kde Allanon vykuchal okřídleného démona ve slow motionu. (04.01.2018)

Pilot: Největší předností Shannary je dle mého názoru povedená vizuální stránka, tím ovšem nemyslím herce a herečky, kteří jsou načančaní jako na maturitním plese, dokonce i jejich věk tomu odpovídá. Starších či mladších postav než 15 - 20 je zde jako šafránu. Shannara je cílená na teenage publikum, křičí to na mně z každé scény. Věřím, že si své příznivce najde, mne však bohužel ne. Po pilotu končím. Inu škoda a to mám fantasy tak rád. (13.01.2016)

Shannara Chronicles sice do fantasy žánru nepřináší nic nového a až příliš se podobají Pánovi prstenů, ale od nějakého druhého, třetího dílu jsem se nenudil ani vteřinu. O napínavé scény tu není nouze, masky démonů jsou opravdu výborné (v tom se Pánovi prstenů téměř vyrovná) stejně tak jako různé vidiny a ovládání mysli, které působí patřičně děsivě. Epizody končí v klíčových situacích, takže navnadí k sledování dalšího dílu. Není to nicméně jen prvoplánový krok, díly působí plnohodnotně i tak. Teď k negativům. Vlastně se tam toho děje tolik, že na konci epizody ani nedokážu říct, co vše se tam vůbec přihodilo. Chybí tomu nějaké hlubší momenty, s minulostí postav se seznámíme jen povrchně (Eritreia budiž výjimkou), některé se na obrazovce objeví příliš pozdě. Mám na mysli třeba jednu elfku, o které jsem ani nevěděl, že existuje, a najednou plánuje převrat. Nesnáším zde všudypřítomné záchrany na poslední chvíli, šťastné náhody a nepravděpodobná setkání. Většina rádoby hlubokých promluv šustí papírem a herecky to také není žádná sláva. John Rhys-Davies se v postapokalyptickém světě převtělil do elfa a jednoznačně předvádí nejpřesvědčivější výkon, třebaže jeho vizáž elfská zrovna není. Většina ostatních herců je béčkové kategorie, i když Aaron Jakubenko mě zaujal a hrál velmi přesvědčivě, vychvalovaný Manu Benett není zlý, ale jeho postavu zkrátka podkopávají jalové repliky. A o ničem jiném, než o vážných a osudových záležitostech od něj neuslyšíme. Humor tu v podstatě chybí. Zato romantiky je tu na můj vkus až příliš. Pokud si někdo stěžoval na milostný trojúhelník v Hobitovi, který byl zpracován velmi citlivě a jemně, tak tady bude vyloženě trpět. Zamrzí také lacině vypadající výprava. Což o to, hlavní elfské město vypadá z ptačího pohledu působivě, ale zblízka už je to horší. Spíš než elfskou architekturu mi interiéry připomínaly prostředí nějaké vesmírné lodi. Škoda. Ale rozpočet asi nebyl příliš vysoký, jak naznačují i jiné věci. Hudba je velmi zvláštní, vágní, nemá žádný rozpoznatelný motiv, ale působí dosti étericky. Abych to shrnul, seriál určitě stojí za zhlédnutí nejen pro fanoušky fantasy. Kvalita sice není špičková, za což může jak zpracování, tak předloha, ale zábava je zaručená. (01.04.2016)

Smíchejte výpravu z Pána prstenů, naivitu děje fantasy seriálu devadesátých let, účinkující ze soutěže krásy a dialogy z hloupého béčkového filmu, a získáte The Shannara Chronicles. Příběh ze světa, v němž lidská rasa zmutovala v několik jiných, civilizace se zhroutila a funguje magie. A taky sem tam přežila budova, nebo se zázračně zachoval dopravní prostředek. Nezdá se to, ale tyhle objekty jsou skoro to jediné, co drží atmosféru jakž takž nad vodou. Až mě překvapilo, jak málo k tomu stačí. Zbytek je bída. Proroctví, dvojice vyvolených, příslib budoucí romantiky, mocný a zlý nepřítel, mise za záchranou světa, blablabla. Však to znáte. Vrchol hrůzy tvoří soundrack. Nese se v jakémsi epicko-popovém stylu. A když to vypadalo, že si seriál sáhl na samotné dno, tak do toho někdo začal zpívat. (10.03.2016)