Mezi vlky

Od Joe Carnahana som videl všetky filmy a zdá sa mi, že čím je starší, tím má čoraz lepší cit pre prostredie. Veľmi sa mi páči, že The Grey nieje vôbec uponáhľaný film a predsa má tak krátku stopáž. Plus atmosféra tak kvalitná, dej tak dramatický a herecká paráda Liama Neesnona tak uveriteľná, že jednoducho nemôžem dať menej ako 85%. (23.03.2012)

Nevím, jestli je to tím, že jsem za poslední rok viděla / natočila hodně krátkometrážních filmů, nicméně odvažuji se tvrdit, že The Grey je jeden z těch filmů, kterým dvouhodinová stopáž nesluší. Ponechat filmu totiž pouze poslední scénu a zbytek prostříhat na dvacet minut, mohlo to být výborné, pětihvězdičkové, melancholicky laděné dílo, které se vám svým občasným vybočením z jinak rutinních postupů zaryje pod kůži. (U podobných snímků člověk předpokládá, že od samého počátku ví, jak která postava dopadne, tudíž jsou ty nečekané ochylky od normy o to působivější.) V celovečerním formátu na mě bohužel bylo těch roztrhaných lidských těl, vyjících vlků, vzpomínek na rodinu a Neesonových nepřítomných pohledů až moc; minimálně tedy rozhodně víc, než bych ve filmu s podobně jednoduchým příběhem vidět potřebovala. I tak je ale na celém filmu cosi poetického, existenciálního a nitěrně osobního, což je asi to poslední, co jsem od filmu provázeného popisem "Liam Neeson vraždí vlky", čekala. Poznámka: Vydržte do konce závěrečných titulků, protože se za nimi skrývá ještě jedna scéna. (17.02.2012)

Nesedí mi tam přiliš mnoho snových scén (nekonzistentní vzhledem k nastavení snímku) a někdy příliš digitální, jindy zase příliš umělí (ala Gmork v nekonečném příběhu - ten alespoň naháněl hrůzu) vlci. Jinak ale v rámci tohoto malého survival subžánru nemám žádný problém. Dobře rozvrstvené charaktery, absence patosu, výtečné vyvražďovačky a hlavně strhující atmosféra, především díky brilantnímu zvuku a zvukovým efektům (vlci v lese atd.). Vyhecované scény, jako napřiklad skok přes propast, nebo i skvěle a sugestivne natočená havárie letadla má neskutečné koule a divák má pocit, že si sahá na pokraj svých možností společně s hlavními hrdiny. Konec naštěstí nepokažen. (15.04.2012)

Aniž bych blíž tušila, o čem to je, aniž bych si pamatovala přesný název a jen s tím, že v názvu jsou vlci, a s upřímným přesvědčením, že hraje-li v tom Neeson, bude to výborný film, jsem se chystala při návštěvě u rodičů kouknout na "Mezi vlky", když už to příhodně běželo v televizi. Ten večer běžel na jiném programu jiný vlčí film (shodou okolností ze stejného roku), a to "Město vlků". Než jsem si před filmem uvařila čaj, mamá přestaly bavit reklamy (a proto nadále bude muset skleničky leštit, místo aby je za ni vyleštil Mr. Propper) a přepínala. Přepínala tak dlouho, až narazila na "Město vlků" a v něm uvízla na celý večer a já s ní. Omyl jsme poznaly vcelku rychle, ale už jsme to dokoukaly. Tam byli místo vlků husky, tady místo vlků byli digi mutanti, jedni i druzí se chovali divně. Nenávidím zimu jako roční období, nenávidím sníh, tady jsem trpěla jak zvíře, sníh za okny, sníh ve filmu, nabídnout mi u toho někdo sněhové pusinky, asi mu je skrz zadnici nacpu do nosu. Pokud už se člověk má ocitnout někde ve sněhu, je rozhodně lepší mít housera než vlka. (25.01.2016)

Mé první setkání s filmovým rokem 2012 asi nemohlo být lepší. Překvapivě syrový survival z nehostinné Aljašské divočiny má nečekaně blíže spíše k dílům od Terrence Malicka nebo Wernera Herzoga, než k jiným subžánrově blízkým kouskům jako Přežít či Na ostří nože. Liam Neeson jako alfa samec smečky přeživších působí díky svému charisma i jako alfa samec celého hereckého ansámblu a The Grey potom působí, jako by mu byla role Johna Ottwaye napsána přímo na tělo (SPOILER: navíc, když si připomenu vzpomínkové sekvence s manželkou, tak jsem si tím skoro jist). Marc Streitenfeld mě pak ke konci svým melancholickým, poklidným, nepřítomným a emocemi nabitým hudebním podkresem donutil tu slzu ukápnout. (11.03.2012)