Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Recenze (413)
od prvního shlédnutí mi v paměti utkvěl závěr filmu/jakýsi epitaf..obdobně jako u div. představení Kočičí hry...přijetí osudu,vyrovnání se s ním bez výčitek nebo pocitu hořkosti a ublížení, zvláštní smutek, pro ty co jsou ještě mladí . Zůstane jen vzpomínka a mnoho nevyřčených dotazů.. ()
Na český film je to skvělé, ale ne dokonalé.Některé scénky se daly vytáhnout mnohem lépe..U mě 50/50 .. Něco bavilo, něco ne.. ()
Ďalší z rady českých filmov režiséra Martina Hollého. Tento však pôsobí televízne a viac komediálne (vojna, zakopaná slivovica), než by bolo na drámu vhodné. Nesadlo mi ani to neustále preskakovanie medzi dobami. Pozitívum vidím hlavne v Hrušínskom, ale usmievam sa nad tým, ako boli tí, ktorí boli v čase socializmu proti, odvážni vo svojich tvrdeniach a útokoch. Realita bola skôr opačná a skoro každý bol pekne krásne ticho. Po prevrate sa z nich zrazu stali odvážlivci, resp. boli tak vo filmigrafii vykreslovaní. ()
Nádherný film, který jsem už nikdy nevypudila z hlavy po jediném shlédnutí před mnoha lety. Atmosféra je místy tak silná, že bych ho lidem, kteří zažili 50. léta v podobných podmínkách, rozhodně nedoporučovala... A já se na něj teď konečně můžu podívat znovu :) ()
Až při samotném závěru jsem si vzpomněl, že jsem film kdysi jako malý viděl, avšak tehdy mi to vůbec nic neříkalo. Teď mi to říká mnoho. Byla to smutná etapa, ale parchanti se najdou asi v každé době. Rudolf Hrušínský byl excelentní herec, obvzláště role zatrpklého, avšak milujícího dědy mu byla šita na míru. Z vedlejších rolí bych ocenil Stanislava Zindulku, který byl chtíc nechtíc podobný Jakešovi a dále pak Čmaňu, tedy Pavla Zedníčka jako Smrtibratra, elitního vojáka, který uměl spíše kabaretní kousky avšak s tváří tvrďáka. ()
Zajímavé jak ta "tichost" rezonuje v česko-slovenské společnosti i po 20-ti letech od rozpadu Sojuzu. ()
Tenhle film jsem měla dlouho připravený a jenom jsem čekala na tu správnou příležitost a náladu a rozhodně toho čekání nelituju. Sednul mi dokonale a nemá cenu komentovat, to co jiní už řekli o období, kterého se to týká, ale mě přímo zasáhla síla té nesmírné"moudrosti stáří," které nikdo nemůže získat než tvrdými zkušenostmi, o Rudofu Hrušínském si občas myslím, že to vůbec nehrál , přijde mi, že ten člověk takový prostě byl. Jedním slovem, úžasné. ()
Splněný polistopadový dluh obětem komunismu naplňují porevolučním nadšením navoněná klišé (pionýři, útěk přes čáru) Křižanova scénáře o období 50.let. Vršení scénáristicky naivních schematických opozic letec-tankista, fabrikant-zámečník, luteráni-katolíci, pétépáci-vojáci, nezvládnutá stylizace nářečních promluv, familiérní vztah pétépáků s velitelem, střídání časových rovin bez hlubšího smyslu i nezvládnutý rytmus scén působí nechtěně alternativním dojmem. Protikladem nuceně pomrkávajících komických scén z povinnosti (cikán s nožem, estrádní parodičnost smrtihlava ... pardon -bráchy) a herecké nedotaženosti už tak nepropracovaných postav je nadějný projev Ivana Jiříka, ♫ Havelkovo hudební vystižení smutných nálad a Hrušínského epilog. Výsledek mi tak i přes chápání doby jeho vzniku po letech připomněl, proč jsem si z dřívějška zapamatoval jedinou scénu. Jako osnova pro přiblížení situace 50.let může film dobře posloužit. ()
Ruda Hrušínský byl frajer! ()
Scénárista Jiří Križan napsal scénář podle svého životního příběhu.Otce mu v 50.letech popravili za (STB vyprovokovaný )přechod státní hranice, při kterém zemřel i jeden pohraničník. ()
Když jsem tenhle film viděla někdy před 20. lety poprvé, úplně mě odrovnal. A podařilo se mu to i podruhé a potřetí. Vždycky je to velmi silný emociální zážitek. Škoda jen, že když se o něm někde zmíním, mám pocit, že ho skoro nikdo nezná a neviděl. ()
Nemůže se mnou jinej? tenhle vypadá na teplouše. Kvalitně natočený film, jenom prostě na zážitků ubírají neustále pocity, kdy se vám v kapse otevírá kudla, z toho veškerého bordelu jaký tady byl. Tu slivovicu bych si dal ale s chutí. ()
Na snímky který poctil svou přítomností pan Rudolf Hrušínský nejstarší je radost se dívat. ()
O padesat let stare slivovici, o komunistech a o tom ze ne kazdou bazinou projede sovetsky tank. ()
Zoskupenie hercov okolo Rudolfa Hrušinského vyprodukovalo zase raz jeden kvalitný film. Život hlavného hrdinu, ktorý je skúšaný režimom je vyobrazený skutočne precízne. Dejová línia sa prelína s minulosťou, čo dielu dodáva autenticitu a smutočný nádych. Priamosť a nekompromisnosť hrdinu je ukážková. Stupiditu doby zastupuje zelený gumený svet na čele s Vítězslavom Jandákom. Film ponúka všetko od myšlienok človeka, ktorý už niečo zažil cez spektrum ľudských pováh, až po humor českému národu vlastný. Po filme budete mať pocit, že ste videli absurdum v plnej kráse, ale nie je tomu tak. Bola to len "holá tvrdá realita". ()
Vůbec nedokážu pochopit, jak je možné, že je tento film takto opomíjen. Vůbec si nepamatuju, kdy naposledy byl uveden v televizi. Sám jsem ho viděl hodně dávno a vlastně jsem si z něm pamatoval jen trpký (a hodně absurdní) konec s utopeným tankem v bažině. Film je to však opravdu výborný, sice hodně smutný, ale zároveň i s řadou vtipných momentů. Něco to žel vypovídá o stavu naší společnosti, když takoví Černí baroni, kteří též vypráví o PTP, jsou populární a dávají ho v televizi každou chvíli, zatímco tento film (s na prosto geniálním Rudolfem Hrušínským) totálně zapadl. Přitom je v porovnání s Černými barony milionkrát lepší. ()
Rudolf Hrušinsky je génius ktorý každú scénu kde bol povýšil na niečo viac. Tichá bolesť je hlavne vďaka nemu silný film. Poetický a so smutným príbehom, melancholickou hudbou a zaujímavým námetom. Trochu rušilo nie úplne dokonalé skákanie v čase, pár dobre rozbehnutých vecí mi vyfučalo do prázdna, ajtak ale ide o jeden z tých lepších a bohužiaľ aj často prehliadaných Českosloveských filmov. ()
Tento film je v rámci filmů z vojenského prostředí mnohem lepší než třeba Černí Baroni a Tankový prapor. Čím to je? Je to mnohem poetičtější, řekl bych až kachyňovské a otopavlovské. Navíc je tu moudrost postavy Rudolfa Hrušínského, která mě hladila od začátku do konce, a ačkoli se jedná spíše o drama, příběh je okořeněn i příjemným humorem. Na tento film se vždy rád podívám. ()
Rudolf Hrušinský byl vínem. Kam se hrabe Kopfrkingl a ostatní role v šedesátých a sedmdesátých letech. Vidět starého, umírajícího a moudrého (ano, moudrého a ne rozumného ani chytrého, muže který předsmrtí pochopil a zesmutněl) děda bez ideálů syna, s poslední naději ve vnukovi je existenční zážitek. Bravo Mistře, snad se v českém nebi setkáme. ()
Velmi smutný snímek protkaný veselými příhodami. Vynikající obsazení (R.Hrušinský, V.Jandák, M.Táborský, M.Dejdar, J.Pomeje, J.Langmajer atd.) tomu dává šmak, netradiční podívanou na PTPáky a ukázku absurdity komunismu. V.Jandák opět dokazuje, že filmová role je mu mnohem bližší než role politická. ()