poster

Dvojí hra

  • USA

    Duplicity

  • Německo

    Duplicity - Gemeinsame Geheimsache

  • Slovensko

    Dvojitá hra

Thriller / Romantický

USA / Německo, 2009, 120 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Malarkey
    **

    Mně tenhle film přišel neuvěřitelně debilní. Oni z toho udělají takový ten pohodový thriller s nadhledem a atmosférou jak z Dannyho parťáků, ale z hlavních agentů - Clive Owen a Julia Roberts, mi je hrozně k smíchu. Ne tím, jak je hrajou, ale spíš tím, jakými agenty v tom příběhu vůbec jsou. Vždyť oni hrajou agenty, kterí chtějí nějakou posranou recepturu na nějakej šampón. Co to jako kurva je? :-D(28.5.2012)

  • JFL
    ***

    Dvojí hra uplatňuje totožnou dramaturgickou výstavbu jako thrillery založené na vršení zásadních zvratů, s jejichž odhalením se dosavadní události vždy převracejí na hlavu. Jenže Gilroyův snímek žádná závratná překvapení nemá: jeden z hlavních zvratů vyzrazuje už upoutávka a ostatní lze prorokovat dlouho dopředu. Předvídatelnost tady ovšem neznamená nedostatek, protože cílem snímku není napínat, nýbrž bavit. Gilroy nevytváří divácké potěšení tím, že by odpovídal na otázky, kdo co udělal či co se stalo, ale čistě tím, že ukazuje, jak se něco odehrálo. Více v recenzi na Aktuálně.cz.(17.4.2011)

  • Sobis87
    *****

    Příběh o tom, jak korporativní James Bond najednou zatoužil po důvěře na chladném hřišti profesionální špionáže. Nebo také příběh o rivalitě. Duplicitní. Nebo také ne. Nebraňte se, chytněte se té šarmantní ruky, u níž nevíte, co skrývá v rukávu a nechte se během dvou hodin protáhnout všemi těmi slepými uličkami. Naposledy mě takhle zábavně zatahal za nos Christopher Nolan s geniálním Dokonalým trikem. Dvojí hra Tonyho Gilroye stejně jako zmíněný Nolanův film nechce diváka ohromit „prostým“ zvratem, který postaví na hlavu předešlé události, místo toho si hraje divákovou pozorností, nutí ho k dedukcím a důmyslným dávkováním informací ho neustále překvapuje a nechává v nejistotě. V tomto případě to je nejistota totožná s tou, která sužuje samotné postavy, které v oblasti špionáže a dvojitých agentů nemůžou očekávat takový komfort, jako je důvěra. Vždyť on už samotný McGuffin tohoto filmu nabývá čistě abstraktní formy, což na důvěryhodnosti také rozhodně nepřidává. ____ Tony Gilroy napsal a zrežíroval vskutku šarmantní film, který v rovině špionážní/podrazácké navazuje na důvtipné heist-movies 60.-70. let. Vzhledem k soudobé kinematografii se nejvíce přibližuje komerčnější tvorbě Stevena Soderbergha, konkrétně Zakázanému ovoci a trilogii Dannyho parťáci. Jakožto romance je Dvojí hra poněkud krutější podívanou, neboť vzhledem k (nejen) tušenému podrazáctví postav nemůže divák zcela identifikovat pravdivost a sílu vztahu mezi postavami. Veškerá tato nedůvěra se pak stává jedním z ústředních témat celého vyprávění a moment, kdy se nedůvěra mezi ústřední dvojicí vyhrotí, zapůsobí na diváka o to více, neboť i on se vzhledem k celému konceptu díla nachází v podobné situaci…pro něho je ta situace ale nesrovnatelně příjemnější, neboť mu stačí se prostě nechat vést za ručičku a každý okamžik, kdy svému voditeli naletí, vzbuzuje spokojené ušklíbnutí. Tony Gilroy mi nabídl hru, jejíž pravidla mi zpočátku byla zapovězena, na jeho hru jsem i tak přistoupil a musím uznat, že jsem se nakonec královsky pobavil. 90%(8.7.2010)

  • lesumir
    **

    Film chce mít hvězdné obsazení, nadhled a svižnost Dannyho parťáků. Bohužel má jen to první a stejně mi chemie mezi dekadentním Owenem a vykopávkou Roberts nejde dohromady. Spousta flashbackových scén, které nedávají hlavu ani patu a z toho si vlastně Tony Gilroy nic nedělá, plácá jedno na druhé a dívaku, ostřes se. A ten závěr? Pokud má film naprosto nečekaný závěr a všechno funguje jak má, zažívám pocity euforie a filmové orgasmy, ale tady? Nic.__ Agenti pro firmy na šampony, ooo, jak vzrušující. Boooooring!(25.7.2009)

  • selfesteem
    ***

    Jednou jsem se malinko zasmála. Asi při scéně, u které se tomu neubrání nikdo. Při "opakování". Ovšem opravdu nedokážu ocenit film, ve kterém se herci nedokážou vymáčknout. Ať si to mají třeba ve scénáři, ale já jsem na tyhle potlačované a nucené debaty o hloupostech přímo alergická. Mohlo by to být o trochu lepší, kdyby se to pořádně prostříhalo. Každopádně, protože mi k radosti stačí skutečně málo, tak se mi docela líbilo dívat se 125 minut na dva krásný lidi.(29.7.2011)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace