Bouřlivé výšiny

Co se týče děje - velmi slabé, ale práce kamery výborná. Naprosto podtrhuje atmosféru, již jsem cítila při četbě knihy. Detailní záběry na přírodu působí poeticky, ale zároveň realisticky. Kaya Scodelario je sice krásná, ale její způsob herectví se nijak neodlišuje od její role v seriálu Skins. Adaptace z roku 1992 s Juliette Binoche a Ralphem Fiennesem mě zaujala víc. (02.11.2012)

Andrea Arnold má jako režisérka naprosto evidentně úžasný smysl pro estetičnost filmu, který jí v kombinaci s výbornou kamerou film vytahuje jen tímto hodně vysoko. Nedovedu si to představit bez vizuální stránky na takové úrovni, ale vzhledem k tomu, že příběh není převyprávěn špatně, jen trochu zdlouhavě a s dobrými hereckými výkony, to dopadá velmi dobře. (08.01.2017)

Měla jsem náladu na toulky vřesovištěm, něžnou ale nenásilnou romantiku a nějaké "historické" drama jako je třeba Jane Eyre. Po shlédnutí mám však dojem, jakobych se dívala na nějaký dokument. Natočené to bylo krásně a opravdu citlivě, ale režisérka se tak soustředila na záběry mrtvých zvířat nebo deštivého počasí, že úplně vypustila příběh nebo snad nějakou psychologii postav. Sem tam se konal nějaký ten dialog, aby se neřeklo. S takovou by se opravdu neměly točit filmy (i když se na to pěkně kouká), ale dokumentární pořady. Nemluvě o hloupém scénáři, který neodpovídal tehdejší době (WTF a okay?) ..Po technické stránce tedy zážitek dokonalý, ale jinak jsem usínala nudou. Jestli je i knižní předloha o ničem, tak si ji rozhodně nepřečtu, jak jsem se chystala. Dvě hvězdičky za vizuál+Kayu, která se na plátně objevila až trestuhodně málo. (25.11.2012)

Jak zde píší ostatní, opravdu slabé a nejsilnější kladný prvek jest vizuál, tj. kamera. Minimum dialogů tomu rozhodně neprospívá. A od druhé poloviny, jsem už byl hrubě nespokojen, jak naložili s nejlepší knihou, kterou jsem kdy četl. Ty 3 jsou za tu velmi syrovou vizualizaci a kameru, která z toho místy dělá hotový Blair Witch.:) Zůstanu raději u verze s Voldemortem nebo s nejnovějším Mad Maxem.:) P.s. jo a není tu ani žádná hudba, takže ost neshánějte;-) (18.09.2018)

V mnoha ohledech mi tohle neobyčejně sedlo: Arnold zachytila dokonale romantickou smyslovost, živelnost, puzení k destrukci i obsesi drsnou přírodou, přičemž je dokonale překlopila do současného jazyka svým nezaměnitelným vizuálním stylem (detail, frenetická kamera, jedinečná práce s hloubkou záběru i syrovou změnou nálad). První polovina je bezmála dokonalá, emoce prýští z nemluvné souhry hlavních postav a krajiny. Druhá část je o poznání klopotnější, co před tím vycházelo ze záběrů samo, je tam náhle pracně roubováno (i nadbytečným retrspektivami) a Arnold neprojevuje mnoho vypravěčské šikovnosti -- příběh se jí sype a emocionální erupce jsou křečovitě šroubované, manýristicky inscenované... rozpadá se i precizní rytmus "dětské" části. Rozhodně ale tenhle film nelze marginalizovat, i když mnoho náznaků nerozvine a zůstane dlužen i některým pokusům o aktualizaci, pořád je to o stupeň odvážnější a podnětnější než Fukunagova Jane Eyre. Jsem z toho tak nějak romanticky rozerván... což je u adaptace romantického díla v pořádku, u filmu jedné z mých nejoblíbenějších filmařek pro změnu na pováženou... (26.03.2012)