Muž a jeho pes

Hrozně nudný, špatně natočený film s nepříjemnou tklivou hudbou. Je to také divné, prázdné, rozpačité. Viděl jsem většinu Bebého filmů, mám mnohem raději jeho bezstarostnou, frajerskou polohu. Tady nemá moc co hrát - stačí se jen smutně koukat - a evidentně, podle jiných komentářů, to spoustě lidí stačí. To já si radši pustím podesáté Bezva fintu. (17.04.2023)

No pokud si nevšímáte toho psa, tak jsou tu hlavně vedlejší postavy, které jsou velmi zajímavé (polský taxikář, vedoucí útulku, bývalí kamarádi). Belmodno hraje dobře, ale jsou už velmi znát jeho léta. Jinak jsem zde napočítal mnoho starých francouzských známých herců. Hudba výborná. Vtip z filmu (o psu v tramvaji) je naprosto skvělý! Již jsem ho testoval na lidech a vždy lidi dostanu :-) (23.05.2009)

Dlouho jsem se poslednímu Bébelovu filmu vyhýbal a po zhlédnutí musím bohužel říct, že jsem o nic nepřišel. Pokud o něco, tak o smutný pohled na nemocí zlomeného muže. Ačkoliv tu byla Belmondovi nabídnuta role, kterou byl ve svém rozpoložení schopen zvládnout a de facto tak v ní působil přirozeně, tak to prostě nefungovalo. Příběh starého muže, který se stal nepotřebným, se snaží vyvolat emoce, ale  dlouhou dobu jen tak klouže po povrchu, kde diváka háže od jedné statické scény s mlčenlivým, ale pekelně soustředěným Belmondem do druhé a de facto nevypráví žádný příběh a nedovolí divákovi se s hlavním hrdinou nijak sžít. Svět kolem něj plyne a on jen kouká, jak mu běží čas. Belmondo pak byl celou dobu evidentně dost duchem nepřítomný a sledovat tenhle jeho boj s následky mrtvice nebylo zrovna příjemnou záležitostí. Je-li pak v příběhu o stárnoucím muži emotivně nejsilnější scénou pohled na psy v útulku, tak zřejmě něco není správně.  Když silný film o stárnutí a beznaději s ním spojenou, tak Otec s Hopkinsem. Za krásnou Hafsii Herzu, vtip v tramvaji a pro psí oči za vratké tři. (07.09.2023)

Muž a jeho pes je smutným filmem o stáří. Je to též pocta několika výjimečným hereckým osobnostem. S vrásčitou tváří, bílým vlasem a třesoucí se rukou stále dokáží fascinovat a uchvacovat publikum svou elegantní přirozeností, se kterou po desítky let přiváděli diváky do transu a uznalého obdivu. Vzájemné party mají jiskření a hloubku. Stárnutí a tělesná sešlost jsou nepříjemnými společníky na konci životní dráhy. Vytrhují jednotlivce ze společnosti a nechávají je na pospas krutosti sžíravé samoty a pocitům neužitečnosti. Tehdy ztrácí život člověka svůj poslední smysl a zoufale hledá cestu vykoupení a konečného řešení. Hlavní postavou příběhu je starý Charles (dobrý Jean-Paul Belmondo) v nejtěžších chvílích vlastního života. Rychlé zestárnutí ho vhání do situace, kterou po celý život nezažil. Poslední zbytky životního elánu se vyčerpávají v prohlubující se samotě, bezradnosti a pozůstatku hrdosti. Ve dvou zorných úhlech pohledu okolí. Plné porozumění a slušnost ostře kontrastují s neochotou a odtažitostí. Svět se mění, odcizování je normou a samota způsobuje palčivější bolest. Hlavní ženskou postavou je mladá služebná Leïla (velmi zajímavá Hafsia Herzi). Je Charlesovým protikladem v rozpuku životních sil. Nerozhodnost a lehkovážnost se sváří s očekáváním, dychtivostí a soucítěním. Je Charlesovým světlým bodem, a přesto mu nedokáže a neumí pomoci. Důležitou postavou je Jeanne (zajímavá Julika Jenkins), poslední spojovací článek Charlese se životem. Rychlé viditelné zestárnutí znamená konec spojení a melancholický věčný smutek v duši. Z dalších rolí: Jeannin nastávající a laskavý lékař Robert (režisér filmu Francis Huster), starý a svérázný Charlesův bývalý vojenský velitel (pozoruhodný Max von Sydow), rekonstruující řemeslník v rozpacích (Jean Dujardin), starý Charlesův kamarád Baptistin (příjemný Pierre Mondy), pokrytecký bezdomovec (sympatický Charles Gérard), polský taxikář nespokojený se synem (příjemný Daniel Olbrychski), či strávník z charity (Robert Hossein). Taková koncentrace stárnoucích legend francouzského a světového filmu se jen tak nevidí. Film způsobil poprask díky návratu Belmonda po dlouholetých zdravotních problémech. Stáří je kurva a většina lidí se mu nevyhne. (30.01.2017)

Film se až upjatě drží tradičního starého vyprávění filmových příběhů, bez prolínání různých jiných dějových linek, bez flashbacků a podobných trendy scénáristických vylepšenin dnešního polouměleckého dramatu. Trochu tak navazuje na italské neorealistické filmy o chudých či společností vyvržených jedincích. Smutný film to jistě je, však je také o stáří a to veselé nebývá. Ale také je to snímek velmi sentimentální a klišovitý. Belmondo se však loučí se svými diváky tak, jak by si to zasloužil každý velký herec. Kdyby byl méně nudný úvod a trochu jiný i závěr filmu, neváhám se čtyřimi hvězdičkami! (23.05.2009)