Vejdi do prázdna

Noé si může podat ruku s Trierem. Jsou to takoví dva "provokatéři", kteří už jsou ale zřejmě na své diváky moc krátcí, nebo možná moc staří (chichi). Přijde mi, že jsou diváci náročnější, zmlsanější a režisérstvo nestačí. Co byla kdysi provokace, dneska už není ani polechtání. Takže taková předlouhá hotelová scéna je opravdu naprosto zbytečná a hlavně...nudná. Explicitní sexuální scény ani penis už dneska nikomu dech nevyrazí. No a pár leknutí najdu v každém druhém filmu. Nemůžu ale upřít, že forma filmu se mi líbila. Kazí to ale naprosto obsah. Tibetská kniha mrtvých? Ech. Proč já mám pocit, že ti filmaři na náboženských tématech totálně ztroskotávají. Ale budiž, mělo to být o životě a smrti. Já bych vzala i těch několik do očí bijících (asi jako úvodní titulky) chyb (ty mě šokovaly asi nejvíc z celého filmu). Ale proč s dívat hodinu a půl dál na film, když už jsem si 2+2 dala dávno dohromady? A ještě to kopíruje pomalu romanci na nedělní odpoledne! To by musel pan režisér předvést v druhé půlce filmu daleko víc a to se nestalo. Po úvodní půlhodině to šlo od 5 ke 3. (06.02.2011)

Nedejchám. Existenciální otázky sou na hovno. Život je laciný porno, který sjíždíme na tripu. Láska, která se kurví s neonem. Září. Upjatě a lacině. Děvka. Chceš vejlet, frajere? Tak chcípni. Chcípni a užívej si to peklo bludiště. Ty králíkárny. Ten nesmyslnej kruh, ze kterýho se, frajere, nedostaneš. Pořádně nasaj upřímně romantickou krásu. Slízej z chodníku ten sekret. Lízej, píchej, střílej si do žíly. Máš přece patřičnej nadhled, no ne? Jsi divák. Pan Nezúčastněný. __ Mám chuť si dát pořádnou ženskou, peří a prostřelit hlavu. Dám si cígo, sprchu a půjdu spát. (10.02.2011)

Enter the Void není film o drogách, je to film zdrogovaný - počáteční zprostředkování tripu slouží k plynulému nájezdu na vypravěčský, kamerový i střihový styl, kterým se vypráví i poté, co účinky drog pominou. Pomocí "zhuleně" táhlé atmosféry, netradičních kamerových úhlů, fascinací světly i barvami a opakování některých scén však film pokračuje ve sjednocování tripu se smrtí - dá se říct, že se jedná o formální potvrzení obsahu (neboť tato spojitost je doslovně vyřčena jednou z postav). Způsob, jakým je film natočen mi přijde skutečně perfektní a doufám, že pro ostatní filmové tvůrce inspirující, jak už bylo řečeno, vizuální hrátky slouží příběhu - příběhu, jehož dějová kostra je sice velice chudá, ale jehož transcendentní přesah a jedinečná, pohlcující atmosféra předčí mluvené slovo... Enter the Void zaměňuje klasický koloběh života za koloběh smrti - život je přízemní, droga povznášející a smrt představuje tu nejlepší drogu - "smrtelná" rána pro život pak přichází s tím, když film vysvětlí příchod k životu jako prázdno (nebo možná vymazání?). PS: Jinak by se pár much samozřejmě našlo, určitě to není film pro každého... 9/10 (11.09.2011)

Scénář: Lucile Hadzihalilovic, Gaspar Noé .. Extrémní repetitivnost: audiovizuální - obsahová. Hypnóza, psychóza, porno. Baví, nudí, umořuje. Stokrát nic a přece něco. Gaspar Noé však míval na víc. Ještě víc? _ Dvakrát jsem se narodil, ale nejsem si jist, zda jsem už víckrát nezemřel. Díky, ještě nechci vstoupit. (08.01.2011)

Být na tripu, tak v v agónii proskočím obrazovkou za nimi do Tokia sledovat co přijde. Být na speedu, tak tenhle film dám během hodiny minimálně desetkrát. Být zhulenej, tak mi stačí pouštět si dokola jen úvodní titulky v japonštině a byl z nich neskutečně vysmátej. Být normální tak nevím. Fakt nevím, protože když téhle halucinogenní neonové podívané dávám plný počet hvězdiček, tak nemůžu být normální .. (26.07.2015)