Všechno nejlepší k mým narozeninám

Typický osmdesátkový slasher s pěknou kamerou, dobrou hudbou a podařenými vraždami, i když ani ty z průměru nijak nevybočují. Autoři počítali s tím, že divák se bude jen bavit a sledovat přímočaře děj, nikoliv přemýšlet. Jak dokázal vrah tak rychle uklízet mrtvoly a zahlazovat stopy, mi stále vrtalo v hlavě. Aktivita policie rovněž minimální, nálada ve škole veselá, jako by se nic nedělo. Odhalení vraha je nápadité, i když podobnou oslavu již bylo možné vidět ve více filmech, byť tenhle byl možná mezi prvními. Krve sice není tolik (i když jedna slušně ohozená stěna se najde), ale její absenci vyvažují pohledné herečky... (15.02.2013)

Tak řekl bych, že tohle je jeden z těch lepších osmdesátkovejch slasherů. Do poslední chvíle vlastně není jasný kdo je vrah. Můžete si myslet, že jo ale konec vás vyvede z omylu. Samotný vraždy jsou celkem různorodý. Škoda jen absence gore efektů. Kdyby to mělo kratší stopáž, víc krve a gore dám klidně 5 hvězd. Takhle to jsou slabší 4. I tak spokojenost. (26.05.2020)

Po celkom dobrých recenziách som sa rozhodol, že si film pozriem. No a vlastne keby som ho nevidel, o nič prevratné by som neprišiel. Málo krvavý slasher, alebo skôr kriminálka, ktorej bodovanie zachraňuje všehovšudy celkom podarený záver, ktorý mi svojim štýlom, nie však obsahom, trošku pripomenul NOC ŽIVÝCH MŔTVYCH, ak ste tie filmy nevideli, nemusíte sa báť, nieje to SPOILER. S klasikami ako PIATOK 13 alebo HALLOWEEN si však nezadá. (26.07.2010)

Režisér J. Lee Thompson, známý díky původnímu Mysu hrůzy, se zhostil i tohoto extrémně zábavného slasheru. Proto se člověku ani nechce věřit tomu, že vzniknul před 30 lety, tedy v době pouze vážně míněných kouscích typu Pátek třináctého, druhého Halloweenu nebo Vraha Rosemary. Díky chytře vystavěnému scénáři si divák nemůže být ani na chvilku jistý, kdopak nám to tu vraždí. V jednu chvíli se zdá vrahova identita jasná, vzápětí nám tu domněnku vyvrátí a fikaně nám předhodí další možnou variantu. Závěr vás pak musí stoprocentně mile překvapit. Jasně, do dokonalosti má tenhle slasher daleko, jelikož i tady se nevyhnul křečovitým momentům (vrah po sobě nevídaně rychle a pečlivě uklízí stopy, studenti pořádají ples a vůbec jim nevadí, že venku se ztrácejí jejich kamarádi), ale tohle není záležitost pro detailisty. Delší stopáž mi tentokrát vůbec nevadila a mírnější bodycount s číslem 8 zastiňuje nápaditost samotných mordů. Pro fanšmejkry, co rádi původní My Bloody Valentine nebo podobně laděný April Fool's Day, je tohle jasná volba. (15.05.2011)

Slashery mám dost rád. A proto jsem se těšil na tohle dílo, ale popravdě mě vyloženě děsila ta délka která byla opravdu moc přemrštěná. Ale Thompson si s tím poradil a tak díky tomu žádná scéna nevypadá špatně. Ted ale přijde to horší a to třeba to že tu není ani ždibet atmosféry, těšil jsem se že se budu aspoň trochu bát ale nakonec ne. Hlavní hrdinové jsou děsně nesympatický a střádá se s těma nejklišovitějšíma postavama co znám. Navíc vraždy taky nejsou žádný terno, takže gore moc nečekejte. Co mě ale překvapilo byl konec který sem tak nějak nečekal. HBtM je průměrný slasher se skvělým příběhem, přemrštěnou stopáží a ucházejícím soundtrackem. Na jedno zkouknutí to jde. (25.12.2012)