Sbohem, armádo

Je to tak někde mezi dvěma a třemi hvězdami. Ona sama knižní předloha je nesežvýkatelný kousek, který opravdu musíte chtít přečíst, protože zábavného ani čtivého na tom není vskutku nic. Proto jsem byl zvědavý, jak se s tím filmaři popasovali a musím uznat, že to byla pravděpodobně stejná nuda, jako kniha. Ony filmy v té době byly hodně ukecané, když to srovnáte třeba se Snídaní u Tiffanyho, ta je taky užvaněná a je to spíše nuda. Proto je třeba mít silné a zajímavé charaktery, brilantní dialogy, které samy zaujmou, ale to se tu moc neděje. Nejsilnější scéna z celého filmu tedy přichází až na konec a ta už to zkrátka nemůže zachránit. 50% (16.06.2020)

Beletriu necitam, ma rad literaturu, ale len odbornu, milujem encyklopedie, kronoiky, ucebnice fyzaky, chemie, ... prirodnych vied. Viem este zo strednej skoly ze toto bolo priserne nudne citanie /tusim ze to bolo povinne/. Noi tak som si pozrel film. Vacsinou som si u sfilmovanych knih zvykol hovorit, ze kniha je lepsia, tu ne. Tu je kniha rovnaka nuda, na ktoru treba plechovu prdel  ako film - minutaz je vrazedna a  plechovu prdel tu treba tiez zadovazit. To ja nemam plechovu prdel, mam len tu klasicku a to este rozcesnutu napoly na dve polky. To uz mohol rovno natocit  ten profesionalny nudil Jean Luc Godard  49 % (31.03.2024)

Natočeno před 60 (!) lety a výrazově (a samozřejmě technicky) odpovídá tedy dané době. Nicméně lidské drama (drsný průběh WWI v Dolomitech; útěk milenců před válečným běsněním do Švýcarska; tragický závěr jejich vztahu), opírající se navíc o reálné osudy E.H., autora knižní předlohy, jsou podány poměrně přesvědčivě. Snad bych vytkl pouze křečovitou snahu tvůrců o častá humorná odlehčení děje. Příběh sám o sobě je velmi dojemný. Zvlášť když má člověk osobní vztah k místům děje (stačí procestovat nádherné, strmé Dolomity, které jsou dodnes plné pečlivě udržovaných vojenských hřbitovů, bunkrů, památníků; nebo alespoň jednou vidět Lago Maggiore po kterém oba veslovali za svobodou do Švýcarska; nebo si uvědomit fakt, že mnoho našich předků bojovalo za nesmírných útrap na opačné Rakousko-Uherské straně). Samotnou knihu jsem kdysi dávno četl. Patří jednoznačně k vrcholům světové literatury... (16.06.2020)

Tohle bylo těžké zklamání. Netušil jsem do čeho jdu, ale díky jinému filmu podle Hemingwaye Komu zvoní hrana jsem čekal podobnou strhující klasiku. A místo toho jsem dostal já nevím... nějakou podivnou směsku. Mladý Američan přijíždí do Itálie, seznámí se s pohodovými kamarády a vše probíhá jako pohodový příběh, než se zamiluje do sestřičky. Po podivné komediální scéně, která jako by vypadla ze Žhavých výstřelů následuje melodramatické peklo s nehezkou ženou plné nekonečného ujišťování se jak se oba moc milují. Pak se film zázračně rozjede - bombardování a útěk z pekla, pochod smrti, zhroucení starého přítele, polní soud, dramatický útěk ze země to jsou scény ze čtyřhvězdičké klasiky. A pak se opět dostaví idylka ve Švýcarsku a nuda, nuda a nuda. Dva nijak zvlášť dobře hrající herci hrají postavy, jejichž láska mě prostě nezajímala. A nakonec SPOILER přijde brutální konec, kdy hrdinovi při porodu zemře dítě a pak i jeho milovaná. Takže sledujete 2,5 hodiny romantickou limonádu která skončí blbě. Vím že to takhle Hemingway asi napsal, ale nebavilo mě to, 2* jen za těch pár slušných scén. (03.10.2020)

Sympatický pokus o zfilmování Hemingwayova stejnojmenného románu. Třebaže se filmoví tvůrci věrně drželi předlohy, stejně mi chyběla nezaměnitelně ponurá atmosféra knihy. A naopak humorné scény jsou ve snímku tak trochu navíc. Autentičnost přímo sálá z nádherných záběrů vojska pochodujícího do Alp na frontu. Líbil se mi výkon Vittoria de Sicy coby majora Rinaldiho. (26.09.2013)