Ztracené město Z

Takový potenciál. Taková látka, která tady nějakou dobu nebyla. Dobrodružné drama s životopisnými prvky, atraktivní prostředí, slušní filmaři (kupříkladu kameraman Sedm nebo Evity Darius Khondji) za kamerou. Hlavní hrdina se vrací do amazonské džungle, aby dokázal existenci uvědomělé civilizace. Prostě žádného podřadného druhu. Jenže vrací se tam opakovaně a tím nám lehce kazí možnost si to celé pořádně prožít. Do nástrah džungle se tak nikdy zcela neponoříme, zvlášť když se pořád vracíme do civilizace, která se tak nějak opakuje „neshodami“ s manželkou nebo sponzory. Náš hrdina je navrch necharismatický a nezajímavý, že by se o něj nebála ani vlastní žena. Překonává překážky, které vlastně ani nejsou moc obtížné nebo napínavé, celé je to pojaté starosvětsky, za což režiséra a scenáristu Jamese Graye můžeme pochválit, ale postavy nemají žádné zajímavé charaktery, vlastně ani jasně dané vlastnosti (náš badatel má doma vždy těhotnou manželku, ale stejně se vydává na několikaletou cestu: je obyčejný sobec nebo zapálený výzkumník?), což mrzí u jinak zajímavého Pattinsona. Charlie Hunnam zase lehce připomíná Heathe Ledgera, herecky je však o míle pozadu. Děsí i stopáž – mdlá akce či nezajímavé scény ji jednoduše nevyplní. Škoda, těšil jsem se dost. (09.07.2017)

Přiznám se, že podobné filmy mám rád: výpravné, technicky precizní se skvělou kamerou i soundtrackem, snažící se o nějaké sdělení a zároveň poskytující prostor pro divákovu fantazii. Ztracené město Z je snímek o lidské odvaze, touze po poznání a posedlosti dosáhnout vytčený cíl. Příběh z doby, kdy badatelé ještě museli být zároveň i dobrodruhy a chlapy, kdy skutečně šlo o to sáhnout si na dno sil a vědomě kalkulovat s tím, že své blízké při loučení vidím naposledy. Z hlediska žánru jde o kombinaci dobrodružné podívané (zbavené tolik oblíbených akčních a fantasy prvků) s životopisným příběhem majora Fawcetta, jehož úkolem se stalo zmapovat oblast "zeleného pekla" povodí Amazonie. O generaci později už cestovatelé používali letadla a motorové čluny, Percy Fawcett připomíná spíš proslulé cestovatele 19. století vybavené pouze kompasem a nezměrným odhodláním zaplnit obrovské bílé plochy na mapě. Na Ztraceném městě Z se mi líbí, že je to v každém ohledu dospělý film, nedělá žádné úlitby rodinnému publiku ani teenagerům, není založený na emocích a sentimentech. Pokud bych se měl nad něčím pozastavit, pak snad nad idealismem filmového Fawcetta ve vztahu k domorodým kulturám, který odpovídá názorům moderních městských liberálů euroamerické civilizace a nezapadá do dobového smýšlení britských důstojníků odkojených civilizační nadřazeností bílého muže a elitářstvím příslušníka britského impéria z doby jeho největšího rozkvětu. Film mohl být ve své latinoamerické části atmosféričtější, dalo se víc pracovat s prvky magického realismu. Scén, jako byl vstup výpravy do opery rovnou z džungle nebo halucinogenní scéna zajetí indiánským kmenem, mohlo být víc. Přesto naděluji poctivé 4* a 80 % celkového dojmu k tomu. (05.05.2017)

Děj snímku reflektuje téměř třicetileté období života “amazonského Davida Livingstonea“, Percy Fawcetta. Během něj sváděl boj nejen s nehostinnou amazonskou divočinou, ale i s nepřáteli v zákopech první světové války a nakonec i ve vlastní rodině, kdy se jeho dlouhá nepřítomnost podepsala na vztahu k jeho dětem i manželce. Ztracené město Z se stalo jedním z příjemných překvapení letošního Berlinale. Režisér Gray představil velkolepou historickou podívanou, která je obohacená o téma destruktivní snahy dosáhnout kýženého cíle a vyniká vykreslením psychologicky zajímavých charakterů (jeden z nejlepších výkonů kariéry zde podává například Robert Pattinson). Film je díky své komplexnosti, stylistické nápaditosti a téměř transcendentálnímu konci milým zpestřením v žánru dobrodružného biografického filmu, který se v posledních několika letech přemístil hlavně na televizní obrazovky. (10.04.2017)

Bylo by to za čisté čtyři a možná bych uvažoval i o plném bodování, kdyby si film odpustil pár dialogů hodících se spíše do přednášek o politické korektnosti na úsvitu 21. století než do prostředí o 100 let staršího. Percy Fawcett byl sice znám tím, že s domorodci jednal mírně a respektem, ale rozhodně nevedl řeči zpohodlnělého intelektuála naší doby, který se džungli přiblíží nejvíce skrze obrazovku svého HD televizoru. Film si také události poněkud upravuje v zájmu autorova pohledu (např. poslední výpravy se účastnili tři muži, kromě Fawcetta a jeho syna ještě Raleigh Rimell, který ve filmu vůbec není zmíněn). Když se přes toto přenesu, stále The Lost City of Z zvládá být tou pravou dobrodružnou podívanou ze staré školy (tedy nezkaženou popkornovým Indijána Džounsem) o zaplňování bílých míst na mapě a pátrání po neznámém. Doma mám starou knihu ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů a během čtení o výpravách a dobrodružstvích známých i téměř neznámých mužů, kteří v průběhu tří tisíc let přispěli k poznání našeho světa, jsem zažíval stejné pocity jako u tohoto filmu. Jeho nejsilnějšími stránkami jsou prvotřídní hudba, vytříbená kamera, atmosféra a dobří herci (Patizón má ode mne opravdu palec nahoru). Je skutečně škoda, že podobných filmů vzniká takové minimum. Ještě jedno musím filmu přiznat, opět mi připomněl dle mého vůbec nejlepšího zástupce tohoto žánru, a to zde již uživatelem DaVid'82 zmíněné Měsíční hory. (18.08.2017)

Režisér James Gray jako by ani nepatřil do současného světa. Takhle se filmy vyprávěly v 50. a 60. letech, v době přemýšlivých velkofilmů Davida Leana, tj. pomalu, rozvážně, s důrazem na vykreslení postav, s výrazným hlavním představitelem (charismatický Hunnam byl ideálním volbou). Dnešní zpovykaná děcka, odkojená ´Rychle a zběsile´, marvelovkami a podobnými blbinami na steroidech, nechť popojdou o dům dále, ty tohle neocení. Tady se upřednostňuje silný příběh, a tak to mám rád. __ PS: Charlie Hunnam je borec. Není v současnosti mnoho charismatičtějších herců, než je on. Doufám, že komerční neúspěch jeho posledních dvou filmů mu u producentů nezlomí vaz. (06.07.2017)