500 dní se Summer

Tenhle zkusím načat jako polemiku, abych se dostal k tomu, co bych k Summer řekl rád sám. Kolega Shadwell se tady rozhořčuje nad otupující a degradující ideologií mainstreamu a kapitalismu a vyprázděností očí Zooey Deschanel, kolega Subjektiv zase nad tím, že všechno co se v tomhle filmu objeví a zazní se snaží působit neotřele a nově, přičemž to vše už samozřejmě všichni známe z filmů starších, či z našeho vlastního života. Ačkoli s těmihle stanovisky do jisté míry souhlasím (s vyjímkou těch očí), myslím, že nejdůležitějším hlediskem u filmu je vždy celkový dojem, který na vás film (jeho příběh, pointa, obraz, zvuk, či v neposlední řadě herci), zanechá. A v tomhle případě mě těch pětadevadesát minut krátká projekce zanechala uvolněného, roztančeného, pobaveného, příjemně rozesmátého, lehce vystrašeného, dojatého, s příjemným mixem melancholických myšlenek balancujících na hraně cynického a romantického. Je to mainstream. Ale jestli si u takovéhohle snímku chcete stěžovat, kam jsme to jenom padli, jděte si rovnou hodit mašli. Lepší už to nebude. (A jestli jo, budu první, který rád uzná svůj omyl :) 90% (22.04.2010)

"Ak sa Tom niečo naučil, tak že prostej svetskej události nemožno pripisovať nebytočnú dôležisoť. Súhra náhod. To je to, čím to všetko je." Veľká pravda a argumentom budiž každá jedna minúta so Summer (aspoň v hlave). Kto zažil, nemôže ísť pod 4*. A ano, Levitt a Deschanel minimálne na hrad. 90% (14.02.2010)

Nejsilnější filmová facka, jakou Shakespearova popularizovaná myšlenka ideální romantické lásky zatím dostala. A že jí už bylo třeba. Svou neotřelostí, bezelstnou upřímností a emocionálním dopadem připomínají 500 Days of Summer to nejlepší z jihokorejské romantické produkce. Těkání mezi jednotlivými dny a fázemi vztahu výborně odráží stav mysli zoufalého člověka, který se obsesivně vrací do minulosti, lepší dny dává do kontrastu s horšími, porovnává, hledá náznaky problémů, přehodnocuje; vztah koneckonců zpětně nevnímáte jako lineární řetězec událostí, ale jako zašmodrchanou skrumáž vzpomínek a dojmů, v níž není snadné se orientovat a dávat věci do příčinné souvislosti. Oceňuju filtry a kameru, která pracuje s náladotvornou schopností denního světla, čímž se nezanedbatelně podílí na celkové atmosféře a nutí nás vzpomínat, jak jsme podobnou slepou zamilovanost zažívali my sami. 500 Days of Summer nedokazují, že TO není možné, ale že žijete v cynickém světě a TO se pravděpodobně nestane vám, protože láska je nesmírně vzácný a náročný pocit (který takřka nikdy není zaslouženě opětován). A že žena, která TO necítí, bude zákonitě vždycky vnímána jako svině. Nejlepší (západní) romantický film od Když Harry potkal Sally a vůbec první film, který se zabývá jednostranným vztahem (pro ty, kdo ještě pořád doufají v hlazení po srdíčku). (06.11.2009)

Následující děj je smyšlený. Je to příběh o seznámení chlapce a dívky. Ale nečekejte LOVE STORY!..... Možná by stačilo napsat, že ONA JE JEHO OSUD!!! Atmosféru má tento příběh úchvatnou. Říkám si, že život za to stojí. Jistě i díky skvěle padnoucímu soundtracku a obsazení. Už dlouho jsem neviděl takhle optimistický film ze života. Všichni ví, že přijde žal, zlomenost a skleslost na konci vztahu. Stejně jako ti zkušenější, že ryb je v moři habaděj! Asi bych film nedoporučoval beznadějně zamilovaným, ale snílci, kteří stále hledají a věří v osud budou nadšeni. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (13.12.2009)

Já bych to asi pojmenoval 500 Days of Joseph, ale co se dá dělat:). Ne vážně, příjemná romance, která svým poskakováním ve vztahu krásně mate diváka a nepravidelně střídá lepší a horší části každého vztahu. K tomu stačí přidat špetku vtipného vyprávěče a vizuální nápaditost připomínající americkou verzi Amélie z Mort. a já jsem spokojen. Závěrečná myšlenka je o to víc povzbuzující, i když celému filmu chybí špetka něčeho, co já v něm prostě necítím... a to mi chybí k maximálnímu hodnocení (i svatbě). PS: Chloe Moretz to má opravdu na háku, jak s Martym, tak s Larsem z Norska... (01.11.2011)