Patriot

Začátek strhující. Vykreslení postav povedené, výprava kvalitní a mimika Gibsona tradičně precizní. Jason Isaacs hraje záporáka s bravurou a úvodní vyřízení dvaceti červenokabátníků je nezapomenutelné. Ovšem to je vrchol filmu a pak už to jde pouze dolů. Souboje nejsou tak dynamické a masové scény Emmerichovi moc nejdou. Kamera je zmatečná a nepřehledná a syrová válečná atmosféra jednoznačně strádá. Patos se Patriotovi opravdu asi moc vyčítat nedá, ale zkrátka Gibson to sám se svou plejádou střídavě nasraných, zuřívých a smutných pohledů sám nevyválčí. (16.11.2003)

Zase tak šíleně se, co se patriotismu týče, podle mého na pilu netlačilo. Spíše jsem to vnímal jako osobní pomstu Mela Gibsona - a ten když má ten šílený pohled v očích, je perfektní. V tomto směru se mi především líbila scéna, kdy společně s mladšími synky osvobodí Ledgera. Za povedenou považuji hudbu Johna Williamse (jako skoro vždy). Co mi na filmu vadí, je jeho délka, dvě hodiny by bohatě stačily. (25.10.2003)

Kdyby se všechny spomalené záběry v Patriotovi pustily normálně, film by měl něco okolo půl hodiny čistého času. Emmerich je nejspíš sám dost zpomalený, protože neodolá a každou druhou vlající či běžící věc nám ukazuje v poloviční rychlosti. Oblíbil si jistě americkou vlajku, kterou si v plné kráse můžeme prohlížet asi tak každý třetí záběr, stejně jako vyděšené americké mladíčky, které bolí když to schytají, kdežto robotická armáda angličanů necítí strach ani bolest. A na soubojích muže proti muži také není nic akčního, pokud se pohybují jako po trojité mrtvici a ještě v poloviční gravitaci, kdy se jim při chůzí po měsíci klepou tváře a obličej se stahuje do šílených grimas, ve kterých přetrvává po nekonečné vteřiny. (Těchto vychytávek si dosyta užijete při závěrečném souboji Gibson vs Isaacs, kde Gibson předvádí celé spektrum výrazů jako např. rozzlobený, ublížený, zuřivý nebo slaboduchý). Za co dvě hvězdy? Jason Isaacs hrál svého darebáka s chutí a přece jen jsem se několikrát pořádně zasmála. Škoda, že to neměla být komedie. "Gell Mibson" měl raději zůstat u Statečného srdce a tohle si odpustit. (21.05.2006)

Tak připomínám, že nejsem úplně velký fanoušek válečných nebo historických filmů, ale výjimky rozhodně uděluji. Třeba film s Melem Gibsonem Statečné srdece - to mě chytlo a bylo to skvěle zahrané. Tohle je ale o něco horší. Dá se na to dívat, ale po všech stránkách je to slabší než to Statečné srdce. Přesto je to koukatelný průměr, kde funguje dobře i hudba a emoce. Ale film místy nudí, má dlouhou stopáž. Nicméně film hodnotím tak na 55% = *** (03.12.2012)

Tohle Gibson přeťáp... Pravda, základ filmu je stejný jako u jeho megahitu Statečné srdce, ale narozdíl od tažení charismatického skotského válečníka Williama Wallace nemá boj o národní nezávislost jistého Benjamina Martina tu pravou "míru". Míru v naplňování šablon historického filmu, míru v kupení klišé. Protože Patriot je až nepříjemně předvídatelný a emotivní náboj generuje natolik lopotně a okatě, že ve chvíli, kdy to má zajiskřit, nestane se nic. Fešácké pózy sošného geroje Gibsona nepomohou. Roland Emmerich, to je podle mého jeden velký dějinný omyl a tímto mu děkuji, že mi to svojí sterilní a neumělou režií opět potvrdil. Scénář je jeden velký fujtajxl, který matlá a hněte potencionálně zajímavé téma tím nejpřežvýkanějším a nejvyčpělejším způsobem. Postavy jsou natolik trapně typizované, že se mi maně vrací vzpomínky na český budovatelský film 50. let. Patos, patos a zase patos. Uprostřed něho už člověk prostě musí ocenit něco tak průměrného, jako je Gibsonův herecký výkon. Alespoň ten povznáší film na lehký podprůměr, jenže ten svou schematičností a tradičním emmerichovstvím ("být emmeričtější než Američan") představuje něco, co už nechci vidět znovu. (10.02.2005)