Nezastavitelný

Scott zkrotil vizuální orgie na minimum a místo toho nechává Jamese T. Kirka a seňora Creasyho utáhnout brzdy Splašenému vlaku, který si to sype v maximálním warpu. To vše v nejnapínavějším bijáku tohoto roku, kdy jsem si několikrát bezděčně ulevil ‚No, ty vole!‘. Bez kapky studu přiznávám, že jsem doufal v happy-end stejně tak jako dojaté americké rodiny hrdinů u televizních obrazovek, aneb když klišé s adrenalinem fungují v tom nejlepším možném poměru. [Shodou okolností sledováno ve vlaku. Vzkaz kino distributorovi je snad tím pádem jasný.] (23.12.2010)

Přímočará akční pecka, ze které hlavně v závěru teče adrenalin. I jsem tak nějak podvědomě tušil jak to všechno dopadne, stejně ze mě (a nejen ze mě) sem tam vypadlo vylekané "Ježiši!" nebo "Ty jo." Scott neuvěřitelně pracuje s celovou dynamikou a akci umí jako málokdo, navíc mám radost, že všechny ty vláčky a i okolí bylo pravé. Žádné umělé náhrady před zeleným plátném. O klišovité situace tu sice není nouze, ale Denzel i Chris Pine to ustáli se ctí a dá se to brát jako celkem neškodný návrat ke kořenům. Jinak jeden z nejnapínavějších filmů poslední doby. (23.01.2011)

Má to jasný začátek i konec. Zápletka je sice jednoduchá, ale byla perfektně využita. Scény působí reálně a jsem ráda za absenci zbytečně přemachrovaných činů. Chris Pine a Dezel Washington jsou skvělá dvojka. A na to, že se film odehrává jen ve vlaku, jsem se fakt bavila. Největší zásluhu na tom má samozřejmě Tony Scott. 4* (06.02.2012)

„Jede jede mašinka, Denzel hází ramínka, jede jede do dáli, veze samý fenoly, jede jede do dáli, Chrisík Pine ji zastaví.“ Tentokrát oldschoolově se tvářící T.Scott nechal epileptiky vydechnout a vyslal na vysoké řemeslné úrovni svůj splašený vlak po kolejnici "Breaking News" záběrů a stokrát viděného klišé. Když si Washington dává na začátku fotky svých dcer vedle ukazatele rychlosti, jste přesvědčeni, kam bude po celý film směřovat penzum detailních záběrů, když vidíte zatáčku nad městem Stanton, víte, že tudy na konci projede vlak kaskadérsky "po dvou kolech" pod dohledem vašich otevřených úst a pak taky tušíte, že se táta spasitel, ihned, co odezní jásot, jako by se vrátil na Zem modul Apollo 13, obejme se synkem a rozkmotřenou chotí a soudní příkaz se stane bezcenným listem papíru, podobně jako tištěná verze jízdních řádů ČD. S tímto zajeď do depa, Tony. Hned vedle zrezivělého vláčku Pelham raz dva tři.. (22.04.2011)

V rámci akčních pseudo-dokudramat naprostá špička a Scott tady ve využití zesílené kontinuity může směle konkurovat i takovému Greengrassovi. Modré límečky zase jednou zachraňujou svět a parťácká chemie mezi Pinem a Washingtonem není o nic slabší než ta dua Willis & Wayans z Posledního skauta. Jak to ten Tony dělá? ______ Zároveň je Unstoppable úvahou nad intermedialitou, která se stále naléhavěji objevuje mezi světy filmu a televize, kdy zpravodajství přejímá schopnost filmu podat poutavý a dojímavý příběh (čím bulvárnější, tím větší fikce a cílení na emoce) a film zase těží především z "okamžitosti" (immediacy) kontinuálního monitoringu právě probíhajících událostí (breaking news) a možnosti předat různé pohledy na ně. Je příznačné, že Unstoppable končí ve chvíli, kdy se zpravodajská helikoptéra odhlašuje ze služby, a ukazuje tak, díky komu jsme vlastně mohli v takovém tempu celý film sledovat. Reálné televizní události zase často zvolený příběh nedokáží a ani nemohou vměstnat do jedné relace a ten je vlastně jakoby přesahuje; jedna kauza slouží k tomu, aby naplnila několik po sobě jdoucích relací. Zpravodajství tady přímo ovládá filmové médium včetně postav v jeho fikčním světě, zatímco vyprávění na pokračování má v moci podobu televizních novin. ______ Největší mindfuck filmu? V amerických Hooters hrajou přes den full-on psytrance! (11.06.2011)