Ztraceni v Mnichově

Dobre, nebudem tvrdiť, že pri hodnotení nepoužijem dvojitý meter. Ak by šlo o Kaufmannovinu, asi by bol výsledok miernym sklamaním, ale ako film český je to proste úkaz úkazov. Minulý rok som sa pozrel na zúbok puzzle zápletkám a preto ma asi tento film tak očaril. Ony totiž musia byť natočené s maximálnou precíznosťou, aby fungovali. A Mníchov funguje skvele. Najlepšie je vôbec nepoznať zvrat po polhodine od začiatku a budete potom v takom šoku, že vás film prekvapí ešte niekoľkokrát. Napríklad zistením, o čom "metaforicky" rozpráva. Ale z metafory sa tu stáva nakoniec hmatateľná skutočnosť. Jediný skutočný zápor: málo Jitky Schneiderovej. Neskôr ju ale dokonale nahradzuje precitlivelá produkčná (alebo niekto taký). Oproti trochu upotenému Roku ďábla je naopak Mníchov absolútne plynulý. (13.11.2015)

O tom, jak se my Češi už po generace vypořádáváme s naším mnichovským komplexem, již vznikly mnohé filmy, knihy i divadelní hry. Petr Zelenka pojímá tuto podvědomou českou bolest z nového, originálního pohledu, který má silně našlápnuto překonat i mou oblíbenou Operaci: Levý hák od divadla Vosto5. Tato naděje zůstává neproměněná, bohužel. Zpracování je neskutečně rozvleklé, plné zbytečných řečí, utahaných scén a nepotřebných charakterů. Výsledkem je potom jen těžká nuda, která postupně ubíjí všechny kreativní myšlenky a zvraty, kterými by se film při lepším zpracování mohl vyjímat. (19.03.2019)

Chytrý scénář, jenž můžete nazvat čímkoliv, jenom ne nudou, a velkou hru s žánry, startující zhruba o poločase. Nechápu uvedení Jany Plodkové na druhém pořadí mezi herci, ve filmu hraje jen malou roli. Za břicho jsem se nepopadal, na druhou stranu vnoření francouzského elementu se líbilo, stejně tak hudba. Za historické pozadí a krásně vysvětlené pojetí Mnichovské deklarace a taktiky E. Beneše palec nahoru. (13.03.2016)

Pokusím se jít cestou nespoilovací, ač to bude možná krkolomná cesta a moc se toho zde neobjeví a spíš se bude psát o obecných věcech. Budiž. Nerad bych vám zkazil zážitek z filmu. Ideální je na tento film jít s hlavou tzv. tabula rasa, maximálně se podívat na plakát nebo si přečíst popisek o Siru "P" zde nahoře. Ze začátku jsem k tomu filmu byl mírně skeptický, ale vyklubala se z toho zábavná jízda, která kromě vtipů sypala i krmivo na přemýšlení stejně jako papouškovi zrní. Humor je laděný do postmoderna, až semtam lehkého absurdna, a vše je hezky česky vypointované dialogově i fyzicky. V jednu chvíli mě (i zbytek kinosálu) rozesmály černobílé obrázky beze zvuku, což berte jako důkaz, že Petr Zelenka dokáže najít humor zřejmě úplně všude. Co se zápletky týče, pořádně se rozebírá Mnichov 1938 a padnou i některé teorie hodné zamyšlení. Pokud se bojíte, že o tom nic nevíte, nebojte se. Vše důležité film připomene. Já se bavil královsky. Často jsem si u toho vzpomněl na The Greatest Event in Television History, který jsem zde také kladně hodnotil. Jen tentokrát to bylo s přidanou hodnotou tím způsobem, že vše bylo v mém rodném jazyce i v rodné zemi. (08.11.2015)

Ztraceni v Mnichově je v mnoha ohledech blízkým příbuzným Roku ďábla. Když pominu zcela zjevné (totiž že jde v obou případech o mystifikační doku-fikci), některé postavy jakoby přešly ze staršího sourozence plynule k mladšímu (nizozemský filmař, kterej získá oblibu v alkoholu a andělech x francouzský filmař, který získá oblibu v papouškovi), podobná je i práce s časem (epizodické vyprávění s různou mírou vypuštěného času) a konečně i vyznění (směřování k rozpadu projektu vlivem odklonu aktérů směrem k bizarním soukromým cílům). Odvrácenou stránkou věci, která je ale rovněž pro oba projekty příznačná, je místy hodně toporné herectví - částečně pravděpodobně vlivem improvizace bez pevného scénáře. Ale zatímco u Roku ďábla je to více-méně omluvitelné použitím neherců, v případě současného snímku pro to polehčující okolnosti nenacházím. Na druhou stranu, některé nové prvky jsou poměrně osvěžující. Zejména fakt, že první třetina snímku je tvořená fikcí uvnitř fikce, totiž "reálnou" částí filmu, který je teprve v procesu výroby, což se dozvídáme až zpětně. Velmi příjemná je i větší konzistentnost filmu - přítomná v různých návratných motivech, jejichž interpretace se postupně proměňuje. A třetím pozitivem určitě je i směřování k zamyšlení se nad samotným tématem "mnichovského komplexu", který nezávazné komedii dává určitou hloubku. Za mě určitě palec nahoru. (25.10.2015)