Ztraceni v Mnichově

Je obdivuhodné, že se Zelenkovi podařilo ukočírovat scénář, který je vrstevnatější než deseti deková cibule, aby film nejen že nepůsobil chaoticky, ale ještě z něj ve výsledku sálala taková lehkost, jako by režie byla ta nejsnadnější věc na světě. Byl bych ale ještě spokojenější, kdyby se celý děj odehrával v linii nastolené první půlhodinou, kde je nejvíce vtipných scén, s hláškujícím Taclíkem jako bonusem. Jakmile se přejde na pseudo-dokumentární tóninu, začne ze scénáře čouhat podřízenost nápravě dějinné mystifikace, kterou Zelenka odhalil a teď to chce každému sdělit a na konci si ještě s chutí zamoralizovat. Vybrat k tomu obdobně mystický rámec mi ale nepřijde ideální a klíčová několikaminutová scéna, ve které je vysvětleno, jak to tenkrát doopravdy (?) bylo, jakoby vypadla z nějaké jiné investigativní kauzy, třebaže dobře zfilmované. Slabší čtyři hvězdy. (12.03.2016)

Podle mrknutí se na některé názory (ale spoilerům jsem se vyhýbal) jsem pochopil, že to bude překvapivý film.... Ale až takhle??? Krása. Jsem rád, že se pan Zelenka po letech zase vyhecoval k celovečeráku a vystřihnul si rovnou nejlepší český film roku 2015 i několika předchozích. Český lev za tenhle rok je, alespoň doufám, zcela jasný. (01.01.2016)

Žánrově nezařaditelný film postavený na zcizujících efektech a jemné hře s filmovými odkazy. V neposlední řadě bytostně aktuální a štiplavá sonda do nitra české národní povahy. Téma mnichovské zrady proto může sloužit jako modelová situace, která rozkrývá náš repetitivní postoj k vnímání velkých evropských událostí a nedůvěře vůči zbytku Evropy. Ztraceni v Mnichově je i přes neoddělitelný politický komentář vyznáním lásky k filmu, neodbytné touze sdělovat prostřednictvím filmového média své myšlenky a bojovat za ně až do úplného konce. Hladké spojení hraných a pseudodokumentárních prostředků tmelí absurdní humor i neotřelý výklad „mnichovského komplexu“. Výsledek je zábavný, v mnoha ohledech inspirativní a v půvabně poetickém finále velmi silný. (22.10.2015)

O tom, jak se my Češi už po generace vypořádáváme s naším mnichovským komplexem, již vznikly mnohé filmy, knihy i divadelní hry. Petr Zelenka pojímá tuto podvědomou českou bolest z nového, originálního pohledu, který má silně našlápnuto překonat i mou oblíbenou Operaci: Levý hák od divadla Vosto5. Tato naděje zůstává neproměněná, bohužel. Zpracování je neskutečně rozvleklé, plné zbytečných řečí, utahaných scén a nepotřebných charakterů. Výsledkem je potom jen těžká nuda, která postupně ubíjí všechny kreativní myšlenky a zvraty, kterými by se film při lepším zpracování mohl vyjímat. (19.03.2019)

[2. Fokus Fest 2015] I keď je to nepopierateľne vtipné a v mnohých momentoch zábavné, Ztraceni v Mnichově nie sú komédiou. Kto to tak berie, nič nepochopil a mal by sa nad sebou vážne zamyslieť. Petr Zelenka so svojou poetikou, kombinujúc a inovatívne rozvíjajúc ako postupy - v českom prostredí absolútne nevídané a vysoko originálne - zo svojej mockumentárnej trilógie, tak tie z Karamazovcov, zašiel až k hraničným medziam. Ďalším krokom by už mohlo byť len zviditeľnenie jeho samotného v médiu, lenže to by mohlo viesť k splošteniu významovej komplexnosti. Priestor na eseje o konštrukcii a dekonštrukcii historického i filmového mýtu, vymedzovaní sa voči provinčnosti a iluzórnemu „čecháčkovství“, odpore voči skrývaniu sa za historické krivdy a ďalších stránkach, na ktoré Zelenka vrhá svetlo ponechám povolanejším. Radšej si prečítam Jana Tesaře, úplné znenie Mníchovskej dohody a znovu si pustím Wajdovo majstrovské Wszystko na sprzedaz. Pre mňa osobne asi najzásadnejší český film nového milénia, ktorý nie je didaktický, na nič sa nehrá a privádza k vážnemu zamysleniu nad súčasným spoločenským ovzduším v celom regióne. Odpusťte mi dojmológiu a neobjektívnosť. 100% O niečo viac tu. (29.10.2015)