Ztraceni v Mnichově

Velmi příjemná záležitost, která zlehka balancuje na hraně absurdní komedie a absudrního drama. Tenhle film si ani tak nedělá srandu z Fratíků ač by se to tak mohlo na první pohled jevit, ale spíše z nás Čechů. Film mi hodně připomínal Polski film a Ztracen v La Mancha :-). Ztraceni v Mnichově jsou dílem těžko uchopitelným, těžko popsatelným, ale velmi promyšleným. Chtěl bych napsat, že tento typ inteligentní ryze české komedie ve vodách českých kin chyběl, jenže ony tam chybí komedie celkově. Sice se filmy takto označené celkem hojně točí, ale s komediemi to nemá nic společného. Stejně jako film fiktivně přestavuje ,,film o filmu'¨stejným způsobem pitvá a překrucuje text Mnichovské dohody. Mimochodem, ruku na srdce, kdo ji četl? Film skvěle napadl to čecháčkovské vymlouvání na znemožnění zvenčí --- se bránit okupaci, díky čemuž jsme nafurt zlomeni, podupáni se ztracenou ctí, hrdostí a schopností se bránit téměř vůči všemu v pozdějších dějinách naší země. Bránit se tehdá a od dobře vybaveného Germána to zle schytat, na co bychom se v budoucnu vymlouvali pak? He. (Jinak já osobně si také myslím, že jsme jako Poláci měli ukázat zuby i tak) Za mne je to za 4 české tanky LT vzor 38 ! * * * * (23.10.2015)

Nesmírně originální film. Vtipný, hravý, propracovaný, k zamyšlení, perfektně natočený... A navíc potěší všechny zaryté obdivovatele Edvarda Beneše, k nimž patřím i já. Čím méně o ději Ztracených v Mnichově předem víte, tím lépe. První zvrat je totiž opravdu TAK nečekaný, že bych byl strašně nerad, kdyby mě o něj předem něco připravilo. Petr Zelenka si s divákem překrásně hraje, ale přitom mu nejde o to, aby ho škodolibě napálil. Kdepak, on diváka naopak odmění příjemným pocitem "Říkal jsem si, že tam něco není tak úplně... Ale tohle by mě opravdu nenapadlo, bravo!" Zkrátka v České republice zase po nějaké době vznikl snímek, kterému nechci a ani nemůžu vytknout vůbec nic. (03.11.2015)

Prvních 30 minut pro mě bylo zcela útrpných, to přiznám narovinu. Nechápal jsem jak někdo může točit tak banální příběh a jít se s ním pochlubit do kina před národ. Po 30 minutách, ovšem dostáváme ospravedlnění úvodní nudy. Najednou se film překlopí do dokumentu o tom jak vznikal původně zamýšlený film a to je panečku zcela jiná káva. Najednou sledujeme v jak absurdních podmínkách se snaží tvůrci tvořit svůj film, jaké překážky před nimi vyvstávají a jak si s nimi snaží poradit. Ač mě tohle bavilo spíše místy, tak musím říct že ty místa byla neskutečně výživná a vlastně směšná. Každopádně hodně zajímavý kousek díky kterému má člověk pocit, že se u nás zase až tak špatné filmy netočí. 75% (13.10.2021)

„Jsou to prosté ko*oti.“ Viete čo, nehnevajte sa, ale dám len 60%. Myslel som, že dám 80, ale nebolo by to z mojej strany úprimné. Dosť WTF pôsobí fakt, že ide ako keby o dva filmy v jednom (pred pozretím filmu som to nevedel), pričom ten prvý je skôr priemerný a neobsahuje nič vyložene skvelé a ten druhý je síce podstatne lepší, zábavnejší, výstižnejší, vtipnejší a smutnejší, ale obsahuje pár hluchých miest a proste s prvou polkou moc dobre nedrží pokope. Šikovne napísaná mystifikácia a sympatický štáb, ale radšej by som si pozrel kompletný celovečerák o nakrúcaní filmu a nie takýto zvláštny, možno až príliš svojský hybrid. Takže hoci sú celkové dojmy zo snímky pozitívne, malo to na môj vkus priveľa rušivých elementov. Oceňujem ale prepracovanosť detailov, čo vzhľadom na originálny scenár muselo byť náročné (napríklad s pani manželkou sme si scénu, v ktorej Žako v aute zaútočí na hrdinovu manželku, pozreli ešte raz po prevalení „zvratu“ a až vtedy sme si všimli, že nejde o reálneho papagája). (05.05.2017)

Žánrově nezařaditelný film postavený na zcizujících efektech a jemné hře s filmovými odkazy. V neposlední řadě bytostně aktuální a štiplavá sonda do nitra české národní povahy. Téma mnichovské zrady proto může sloužit jako modelová situace, která rozkrývá náš repetitivní postoj k vnímání velkých evropských událostí a nedůvěře vůči zbytku Evropy. Ztraceni v Mnichově je i přes neoddělitelný politický komentář vyznáním lásky k filmu, neodbytné touze sdělovat prostřednictvím filmového média své myšlenky a bojovat za ně až do úplného konce. Hladké spojení hraných a pseudodokumentárních prostředků tmelí absurdní humor i neotřelý výklad „mnichovského komplexu“. Výsledek je zábavný, v mnoha ohledech inspirativní a v půvabně poetickém finále velmi silný. (22.10.2015)