Higaši no Eden

Házet mince směrem k Bílému domu před bdělým zrakem policistů, to se přece nedělá. Mladá Japonka Saki si to ovšem neuvědomuje a kdoví, jak by skončila, kdyby pozornost strážníků neupoutal jiný Japonec, nahý, v jedné ruce zbraň, v druhé mobilní telefon. A v paměti dočista vymeteno. Cesty mladíka a Saki se od té chvíle proplétají a vedou k událostem, jež by každý duševně zdravý člověk označil za extrémně nepravděpodobné. Nejdůležitějším klíčem je zmiňovaný mobilní telefon, který mladíka, kterému lze pro nedostatek lepších jmen říkat Takizawa, opravňuje, či spíše povinuje k disponování s deseti miliardami jenů a účasti v jakési absurdní hře, v níž nejde o nic jiného, než spasení Japonska... Hodnocení - Záchrana Japonska či světa je běžnou zápletkou těch nejodpornějších anime seriálů, ovšem již z prvního dílu Higashi no Eden lze tušit, že tentokrát přijde neoddiskutovatelná kvalita. Pomálu trapného humoru, bez problémů přijatelné charaktery, které jen občas tíhnou k "baka" chování, jež neodpovídá vážnosti situace a především tajemstvím i otázkami naplněné dění a vyznění jemuž nelze nepřiřknout určitou hloubku. VÝZNAMNÝ SPOILER. Oním nebezpečím, které Japonsku hrozí, totiž není nějaký zničit svět toužící megaloman či zrůdní mimozemšťané, ale Japonci a neutěšený stav japonské společnosti. Společnosti, která se utápí v materiálním blahobytu, ale zároveň společnosti, v které se bez odpovídající reakce rozpadají mezilidské vztahy, společnosti, která člověka zbavuje důstojnosti. A bojovat s takovým nebezpečím je tisíckrát obtížnější než s mimozemšťany. Ani dvanáctkrát (tolik je účastníků hry) deset miliard nezdá se dost na takový úkol. KONEC SPOILERU. "We live in diying dream," zpívá se ve výborném openingu a je to pro seriál výstižná věta. Nejsou to obrovské finanční prostředky v rukou jedince či vlády, kdo s tím může reálně něco udělat, ale lidé, čím více, tím lépe. Věřím, že právě to a nejen to lze v Higashi no Eden nalézt, a během onoho hledání se opájet mysteriozní atmosférou vloženou do životů a společnosti ne nepodobných našim, a proto nás oslovující. Silné ****. (29.06.2009)

Celkom kvalitný, chválitebný počin, ktorý ničím neurazí a ako jedno z úvodných anime pre začiatočníkov poslúži dobre. Aj keď sa nejedná o nič výnimočné, treba oceniť nápad a myšlienku, aj keď sa občas až príliš mení tempo. Naviac je to celkom vizuálne pekné a príbehom nás sprevádzajú sympatické postavy, takže som spokojný. (31.07.2017)

Tohle mě hodně bavilo. Má to spád, atmosféru, skvělou zápletku a vůbec hodně zajímavých nápadů, trochu té romantiky a hlavního hrdinu, který mi po celou dobu dělal neskutečnou radost, protože to byl prostě sympaťák. Já si to užil a těch 11 dílů mi uteklo neskutečnou rychlostí. Konec se sestřelováním raket je velmi povedená a efektivní podívaná, která se mi velmi líbila, no a už jen za "Johnny Huntera " tomu nemůžu dát špatné hodnocení, jinak si mě najde a usekne mi... U mě 8,8/10 (30.12.2016)

Kenji Kamiyama poprvé režíruje svoje vlastní dítko - ale ne podle svého scénáře - a víc než co jiného drží prst na tepu doby. Tedy přesněji řečeno na tepu japonské současnosti, která není z hlediska sociálního zdaleka tak utěšená jako bychom si z té dálky, ze které vidíme jen mrakodrapy a technologickou vyspělost, mohli myslet. Ideově i jinak vykořeněná mládež, předobraz google glass, spousta námětů k přemýšlení - a do toho chytlavá zápletka se sympatickým hrdinou trpícím ztrátou paměti a disponujícím všemocným utrženým sluchátkem poháněným magickou mocí tvrdé japonské měny. Postupně se dostáváme blíž a blíž pravdě, a najednou je tu vrchol v podobě jedenáctého dílu... kdy se dozvíte, že na skutečný vrchol budete muset ještě počkat... a nutno říct, že ten v Gekijobanu nepřijde (je tam jen konec;)), protože nejsilnější moment je závěr téhle "sezóny". Za samotné Higashi No Eden si Kamiyama zaslouží pevných 80%. (17.01.2014)

Kdyby se mi někdo snažil Ráj východu nějak žánrově zařadit a doporučit, měl by to hodně těžké. Příběh Saki a jednoho potrefeného cizince totiž funguje jako pohádka a přitom v něm není špetka kouzel. Umí hrát na romantiku a přesto se všechny vztahově silné chvíle odehrají zdánlivě mimoděk. A konečně je celá hlavní linka o odhalování minulosti nebo letících raketách, ale při rekapitulování celého seriálu si vzpomenu na něco úplně jiného. Na to, že kouzlo obyčejnosti a uvěřitelnosti může být i při líném vyprávěcím tempu takhle silné. (11.07.2015)