Ptákodemie: Děs a hrůza

Nevěřícný smích od začátku do konce, a to i v pasážích, kde si dva protagonisti jen tak povídají, nebo se procházejí, i v takovýchto chvílích, kdy si myslíte, že se nedá nic pokazit, je to úplně mimózní. Timingem, snímáním, nehodící se ukradnutou hudbou, prkenným herectvím, tím, co říkají. S nástupem vražedných ptáků a „požárem“ v lese pak nepřestávající hurónský smích, horší triky jsem nikdy, nikdy v životě neviděl, a to mám za sebou i komplet tvorbu Berta I. Gordona. Viděl jsem za svůj život už leccos, ve vintage sci-fi žánru z 50.let jsou naprosto neuvěřitelný kousky, jako je ´Mesa of Lost Women´, ´Fire Maidens From Outer Space´, filmy Eda Wooda, ´Robot Monster´, později třeba turecký Hvězdný války ´Dünyayı Kurtaran Adam´, nebo filmy Al Adamsona …. Ale tohle, tohle je zaručeně ten filmařsky nejstrašnější nechtěně zábavný pokus o film, co jsem viděl zhruba za několik desetiletí zpětně. A divím se, že to nezkultovnělo jako ´The Room´ Tommyho Wiseaua, ten potenciál je tam ohromný a díky Festivalu otrlého diváka za to, že to objevil. Takže já tomu opravdu nemohu dát odpad!, tady si opravdu uvědomíte kouzlo média zvaný film, stejně jako u Woodova ´Plánu 9´, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že stejně jako Wood si i James Nguyen upřímně myslel, že točí velký biják a dal do toho všechno, žil a dýchal pro to, byť výsledek označit za kumštýřskou katastrofu by byla pochvala. Bez takových lidí by svět filmu byl chudší. (22.01.2022)

„Takže podle vás za útoky těch ptáků může globální oteplování?“ :o)  Co si budeme nalhávat, je to jasně zpackaný a nezdařilý film. Ani nemá smysl rozebírat, jak je zde skoro vše amatérsky nedotažené od samotného scénáře až třeba po příšerné střihy či zvukovou stránku. Navzdory tomu jsem tu občas cítil snahu, která potenciálně mohla dojít k lepšímu výsledku alespoň v mezích horrorového béčka, kdyby Nguyen neprojevoval silné ambice tam, kde se svými schopnostmi a prostředky nevystačí a byla-li by projevena citlivější dramaturgie a větší zápal nad celkovou stylizací a scénářem. Jakkoliv působí většina animací ptáků vložených do digitálního obrazu uměle a směšně (zvláště když ptáci stojí při mávání křídly na místě), našlo se i několik působivých, např. když se některý z ptáků letem přibližuje ke kameře. V jedné chvíli se zdařile provedeným efektem a střihem jsem se i úspěšně lekl, zvukové efekty arogantních ptáků slušně fungují a ve více scénách se záblesky napětí v druhé polovině mě Ptákodemie i úspěšně pohltila – scénu s postarším pánem na mostě a posléze střet se šerifem bych přiřadil k tomu relativně zdařilému... z hereckých výkonů kupodivu celkem uvěřitelně působila malá holčička. Teď vypadá, že tu vidím dostatek kladů na smířlivé hodnocení, ale to jsem neřekl to nejhorší: děj se naplno rozjede až ve druhé polovině, kdežto do té doby je to unylá romantika a ani pak se režisér nevyhne vatě či trapně podané eko agitce. Jakkoliv mělo údajně jít o poctu Hitchcockovi, návaznost na Ptáky vzhledem k nepovedenému vykrádání hodnotím též jako mínus. Úspěšné náběhy k parodii, zejména během prvních scén po rozpoutání ptákomedie, jsou posléze též nevyužité. Vyšší hodnocení pak uprostřed sledu okatých nelogičností moc nezajistí ani fakt, že u několika scén jsem se výrazně zasmál (poprvé už během úvodních titulků s nekonečnými záběry na cestu autem a dokola hraným krátkým hudebním motivem) a že minimálně dvě scény (dlouhé tleskání v kanceláři a drsný boj proti ptákům s ramínky) považuji za legendární už od doby, kdy jsem je viděl dávno před zhlédnutím celého filmu. Takže mám tento legendární horrorový nepodarek konečně za sebou a nelituji, neb mimo jiné je to zajímavý pohled na to, jaké složky během výroby filmu můžou zcela selhat, když jim amatérský filmař nevěnuje pozornost – včetně těch, jejichž slušnou úroveň (např. plynulé zvukové přechody nebo srozumitelnost dialogů v postsynchronech) vnímáme jindy jako samozřejmost. [30%] (11.04.2023)

Jeden z důvodů, proč je The Room považován za nejlepší nejhorší film všech dob je ten, že nevědomě funguje jako parádní komedie, u níž se divák bez nadsázky baví od začátku do konce. Birdemic má s tímto skvostem společné akorát očividné zapálení režiséra s přehnanými ambicemi a umem průměrně inteligentního žáka prvního stupně základní školy (troufám si říct, že i všechny mé „filmy“, co jsme natočili s kamarádem za dvě prázdninová dopoledne u mě doma bez žádného vybavení a rozpočtu před nějakými 15 lety jsou na tom z technického hlediska lépe). Jsem si jistý, že sledování dokumentu nebo filmu o natáčení na způsob The Disaster Artist by bylo parádní, ovšem výsledný film bohatě stačí vidět v nějakém rychlém sestřihu nebo videorecenzi na YouTube (doporučuji „I Hate Everything“). V kompletní stopáži je to nehorázná nuda. Určitá sympatie a kouzlo v tom je. Režisérovi nelze upřít snahu chtít natočit ten nejlepší film a „skrytými“ podtexty upozornit na globální problémy, ale koukat se na to vážně nedá. 10% (05.09.2019)

Budu neobyčejně fér a napíšu, že někde v archivech nepředstavitelně špatných tvůrců se možná válí ještě amatérštější filmové výtvory, ale sám tomu vlastně nevěřím. Birdemic je jasně nejhorší film, jaký jsem kdy viděl - a do karet mi hraje i fakt, že to James Nguyen bere jako smrtelně vážný eko-alarm, přičemž se sám devalvuje úplně každou filmařskou složkou a volbou. Chápu, že tomu dá spousta lidí ironických 5*, a i já se vlastně náramně pobavil, ale spíše jsem byl soustavně knockoutován zjištěními, do jakých extrémů příšernosti se dá filmařina posunout (a to se zdaleka netýká jen triků). Určitě ale Must-see záležitost a pro mě zatím nejzaslouženějších 0% v dějinách kinematografie. (13.11.2020)

Za můj život se mi nestal film, kde by vážně, vážně, vážně špatný na každém se dalo něco najít. Ale tady, tady vážně ne! Jsem si naprosto jistej, že tenhle film si zaslouží odpad. A to jsem fanoušek Tromy. Ale jestli tohle myslel někdo vážně, navíc jako poctu filmu Ptáci. Tak je to nejhorší výsměch jaký je možný! (18.05.2010)