Já, padouch

Na Padoucha jsem vyrazil se svými ratolestmi a nutno přiznat, že se mé děti bavily o poznání víc než já. Emotivní část mého já dokonce požadovala nadělit filmu odpad. Vyčítat dětskému animáku infantilnost je pochopitelně nesmysl, ale musím podotknout, že Padouch jednoduše nemá rozměr rodinné podívané, která by každé věkové skupině nadělila rovným dílem. Problém není v tom, že by úplně absentovaly vtípky zaměřené na dospělé publikum, ale v tom, že tenhle snímek není dostatečně chytrý, propracovaný, a tak se v něm pokusy o dospělejší humor ztrácejí. V Padouchovi je znát právě probíhající hospodářská krize a nevraživost vůči jejím původcům. Filmoví padouši si na své zločinné plány chodí půjčovat do bank a bankéři se předhánějí, kterého padoucha a ďábelský plán podpoří. Superpadouch Gru si jde speciálním vchodem pro vyvolené půjčit do banky, která nese název zkrachovalé finanční instituce, co stála na počátku bankovní krize. Jenže tohle všechno se ztrácí v nekonfliktním sladkém světě plném růžových barev, srdíček, pitvoření a chichotání, žlutých diblíků nazývaných Mimoni a především obývaném třemi cukrkandlovými dívčími sirotečky, které účinně pacifikují Gruovu zlobu. Používají přitom podobných metod jako dětské filmové hvězdy z hollywoodských filmů 30. a 40. let minulého století při usmiřování rozhádaných rodičů. Já, padouch je hodně konvenční předvídatelný film narozdíl od úspěšných rodinných animáků nedávné minulosti, jako je Shrek, který chytře parodoval právě ty konvence a styl, který ve světě prosadil Disney a který Já, padouch reprezentuje. Celkový dojem: 40 % - s tím, že děti si mohou bez obav přihodit 2*. (27.10.2010)

Ultimátní komediální animovaná pecka se jaksi nedostavila. Jen naprosto nepohoršující blbinka s pár dobrými fórky, o něž se takřka bez výjimky starají minioni( a na dvou místech do češtiny nepřeložitelné slovní hříčky v názvech vynálezů starého vědce)... Jinak ale nic, co bychom již neviděli jinde a výrazně lépe. Jen klasické rodinné hodnoty a dojemný příběh postavený na hlavu relativně originálním nápadem souboje zloduchů, který je ale trestuhodně nedotažený... Děti se budou bavit, dospělí přežijí absolutně nezávadnou a nevzrušivou hodinu a půl, bez třetího rozměru ale tenhle film v podstatě postrádá jakýkoliv smysl. A vlastně i v tom třetím rozměru je dost zbytečný... Megamysl vychází ze souboje zloduchů jako jasný vítěz... (27.11.2010)

Animačné technológie sú dnes tak premakané, a scenáre k niektorým filmom tohto žánru oplývajú tak obrovsky využitým potenciálom, že už dávno sa tvorcom z animačných štúdií podarilo odškatuľkovať tieto produkty z jednosmerného zamerania na detského diváka. Samozrejme v tomto smere si stále udržiavajú monopolné postavenie, avšak dopyt po nich začína byť čím ďalej-tým väčší aj zo strany dospelého diváka, ktorému poskytujú milý únik do sveta detského sveta plného radosti. V tomto filme tomu nebolo inak. Deti dostali tú správnu dávku infantilnosti a príbehovej naivity, tí starší si prišli na svoje v premyslenom príbehu plnom zvratov, dokonalej vypointovanosti jednotlivých vtipov a v dokonalom využití vedľajších postáv. Trošku silené bolo využitie tretieho rozmeru, ktoré nedostalo vo filme potrebný priestor a pri kvalite samotného filmu ho k umocneniu zážitku ani nebolo treba. Zostáva už len dúfať, že razantnosť kvality takýchto filmov nebude mať len dočasné trvanie. 90%. (02.11.2010)

Nádherná animovaná komedie, vyprávějící o padouchovi Gruovi, který si z dětského domova vezme 3 malé holčičky, ale chce je jen využít k loupeži zmenšovacího paprsku. Postupem času si Gru "děcka" oblíbí a prožívá s nimi spousty dobrodružství. O výbuchy smíchu se hravě postarají malí, žlutí mimoňové. Já, padouch patří k mým nejoblíbenějším animovaným filmům, které jsem kdy viděl. (30.10.2012)

„Nazdar sused. Tvoj pes mi zasa nechal na trávniku prekvapenie.“ – „No, vieš, aké sú psy... nechajú to tam, kde to na nich príde, he-he-he.“ – „Mŕtvi nie.“ – Hrobová chvíľa mrazivého ticha. - „Žartujem... ale nie je to zlý nápad.“ Už za nápad (nakrútiť film z pohľadu „klasického komiksového zloducha“) si film zaslúži 80%, nevraviac o svižných postavičkách, zábavných dialógoch či sranda hláškach a fajn vizuálnej podoby. Ale malo, či skôr NEMALO, to niečo, čo by ma „naozaj strhlo“. Každopádne dávam palec skôr hore („Mama, keď budem veľký, tiež poletím na Mesiac.“ – „Zlato, blbcov v NASA neberú.“). (27.05.2011)