Na doraz

"Hele, vole, tvůj pes honí"... Neuvěřitelně okatá sázka na jistotu a spolu s ní hrozné zklamání. Zatímco Pařba ve Vegas byla spontánní a navzdory vší té zhovadilosti, která se v ní odehrávala, byla vlastně velmi inteligentní. Na doraz je oproti ní vypočítavé, neupřímné a navíc ne moc zábavné. Bere si to nejokatější a nejprovařenější z nezávislých hořkých komedií a road movie a kombinuje to s tím nejprůměrnějším z klasických hollywoodkých rychlokvašek, kterých vznikají tucty do roka (film typu Vrahouni, Exmanželka za odměnu a spousty dalších, které k nám díky bohu ani nejdou). Výsledek je roztahaný nedodělek, který není ani z poloviny tak vydařený, jak by si sám přál být a už vůbec ne tak zábavný. A snaha tvůrců přesvědčit nás o pravděpodobnosti vzniku přátelství mezi hlavními hrdiny je o to bolestivější, o co evidentnější je, že je naprosto vymodlená a nefunkční... (11.12.2010)

Robert Downey a Zach Galifianakis se sešli v tak trochu bláznivé "road movie" komedii. Peter chtěl původně letět za svou těhotnou manželkou do L.A, která má těsně před porodem. Jenže plány mu zkřížil neomalený Ethan, který má namířeno tamtéž, ale kvůli herecké kariéře, i když nemá ani za mák talentu. Na letišti Petera díky Ethanovi potká nepříjemný incident, kvůli němuž je nebohý Peter umístěn na černou listinu pasažérů. Nezbývá mu nic jiného, než vzít odvoz s člověkem, který je zodpovědný za jeho patálie. Jenže cestujte s chlápkem, který vedle vás masturbuje, kupuje si trávu a vozí sebou v plechovce od kávy popel svého nebožtíka táty. Přesto mezi těmito dvěma muži vznikne zvláštní pouto, a navíc Peter musí bezpodmínečně stihnout porod své ženy. Specialista na komedie Todd Phillips natočil celkem vyzrálou komedii, která se prezentuje velmi inteligentním humorem, ale současně se ani tentokrát nevyhýbá extrémům, a tak úplně neusiluje být za každou cenu originální. Do hlavních rolí obsadil svého oblíbence Zacha Galifianakise a poprvé také spolupracoval s Robertem Downeym, na němž není nikdy poznat, jestli ho film šíleně baví nebo šíleně štve. Humorné čí akční situace se střídají s velmi citlivě natočenými pasážemi postupného sbližování mužů, kteří se před tím neznali, ale v podstatě už nikdy potom bez sebe nemůžou být. Tandem Downey-Galifianakis je perfektní a zábava je zaručená. (05.02.2011)

Nelze tomu upřít několik nápadů i slušně nastíněné charaktery. Humorem je to ale hrozně nevyvážené, takže film sem tam zcela nerozumně přepne z komediální road-movie do něčeho, co by mnohem líp vypadalo ve filmu Adama Sandlera (třeba bitka s vozíčkářem je úplně mimo). Downey i Galifianakis to táhnou, i když Downey je tentokrát minimálně využit. To Galifianakis působí mnohem živěji a překvapivě utáhne i dramatičtější sekvenci. Je možná škoda, že se tvůrci neodvážili víc zatlačit na dramatickou linku, protože těch několik málo vážnějších momentů je nečekaně silných. Skoro mám podezření, že to na papíře byla hořká komedie a pak někomu došlo „ale sakra, lidi chodili na Pařbu ve Vegas, tak to musí být hlavně taškařice“. Ani ryba, ani rak, ale nenudil jsem se. (30.11.2010)

Pokud pojedete do Mexika na pláž, dejte pozor, ať neroztáhnete deku na benzince patřící jedné nejmenované ropné společnosti.. Cestovat z bodu A do bodu B to je navazování nových přátelství, vzdáleností od domova způsobená anonymita podporující uvolněnost k nekalé činnosti, související nedbání na důsledky a získávání doživotních zážitků. Zkrátka road movie. Vděčné to téma pro T.Phillipse, který v crazy/civilním hybridu Due Date i přes pár úliteb pro pubescentní mládež dozrál a dokázal v rámci žánru využít herce, kteří jsou zrovna v kurzu. Tzn. Tony Stark bez brnění vs. ganja Grizzly se záluskem na pupeční šňůru, který by jinak v méně tolerantním nefilmovém světě letěl obloukem hned z prvního mostu směr Mississippi a za ním plechovka s instantním tátou.. (02.06.2011)

Jste „obyčejný“ chlápek, co má těhotnou manželku, která bude v nejbližších dnech rodit (v L.A.) a jste na cestě za ní (z Atlanty). Jednoduché, že? Bezesporu, má to však jeden (ovšem dost podstatný) háček. Nesmíte na letišti narazit na Zacha Galifianakise resp. Ethana Chase (pardon) Trembleye..., ikdyž kdoví, třeba budete nakonec rádi, že ten medvěd přestřihává pupeční šňůru vaší manželky. Tak trochu jiná road movie než-li Thelma a Louise :o) Přiznávám, čekal jsem totální střeštěnost (po přečtení jména režiséra a zejména jedné z hlavních postav). Té se divákovi také jednoznačně dostane, ale překvapivě tahle netradiční road movie nabízí i momenty, kdy se brnká na vážnější strunu. Přičemž kouzlo tkví právě v tom mixu. V jeden okamžik se tak např. téměř válíte v křečích při SPOILER masturbujícím duu Ethana s jeho psím miláčkem Sunnym, aby vás následně mile překvapila scéna, v níž Ethan hraje trenéra, co se právě dozvěděl, že má rakovinu a manželka ho chce opustit. Po hříchu těch vážnějších scén mohlo být víc, škoda. Líbí se mi to spojení Downey-Galifianakis a zejména momenty, kdy režisér Todd Phillips nechává jít Zacha až na "samou dřeň". Ten chlapík je vážně talent a nenechte se mýlit, dříme v něm mnohem více než-li komediální potenciál. * navíc přihazuju za úvodní scénu z Godfathera. p.s. sorry, že jsme ti vypili tátu... To nic, ještě pár šálků zbývá... Já musím (sám sobě) přiznat, že tomuto šálku kávy jsem s postupujícím časem přicházel čím dál tím víc na chuť a výsledkem je 75% zaokrouhlených protentokrát nahoru (i s přihlédnutím k povedenému konci) a s dovětkem, že naopak (od většiny z vás) v případě Pařby ve Vegas kde to napodruhé již nezafungovalo, v tomto případě se (po delší odmlce) opětovné projekci nebráním. Due Date je překvapivě příjemná oddechovka jejíž největší devízou není samotný scénář, ale spolehlivě fungující „chemie“ ústředního hereckého dua. (09.03.2011)