Ďábel

Přesná režie a opravdu rychlý scénář s množstvím nápadů a efektních vychytávek povyšují tento spíše béčkový horůrek nad hromadu svých klišovitých duchařských bratříčků. Atmosféra sice není kdovíjak mrazivá, ale na udržení bedlivé pozornosti bohatě stačí, herci v rámci možností slušní a přesvědčiví. No a závěrečná pointa, na kterou jsem byl s přibývajícím časem a zjištěními čím dál více zvědavý, byla podána poměrně smysluplně a nenarušila pečlivě budovaný příběh opírající se o jednu jednoduchou stěžejní myšlenku, která mi ale tak dobře podaná zajistila (ne)příjemnou a nepolevující podívanou. (01.08.2011)

Krásny príklad komorného filmu, kde si Diabol pohráva s uväznenými ľuďmi vo výťahu, hucká ich proti sebe a strážnici spolu s policajtmi sa len môžu prizerať čo sa pred ich monitormi odohráva. John Eric Dowdle konečne zabodoval, aspoň u mňa určite. Atmosféra je hororová od úvodných titulkov (mesto hore nohami skvelý nápad), s výberom hercov som bol tak isto spokojný (nejednoznační (ne)sympatickí) a záver rovnako nemal chybu. (10.12.2010)

Žánrovka par excellence. Řemeslně dobře odvyprávěný příběh o reinkarnaci Satana, těžící z žánrových schémat i z klaustrofobického prostoru. Velmi sugestivní úvodní titulky navozují hutnou atmosféru, která přebije i nějaké ty slabší chvilky v závěru a vcelku očekávané finále. John Erick Dowdle natočil sugestivní horor, to bezesporu, a to konstatuji s vědomím, že tenhle žánr nemám právě v oblibě... ,,Pokud existuje Satan, pak musí Bůh taky..." (30.12.2010)

Nemůžu si pomoct, ale jako bych sledovala další "Stalo se", tentokrát ovšem na ploše 2x2 metry. Na horor málo hororové, atmosféra de facto ihned po titulcích mizí do ztracena a (ne)čekaný based-on-SAW závěr postrádá šmrnc. Za nejděsivější filmy považuji ty o peklu, tady to ovšem neplatí. Edit: Rewatch špatný. (12.11.2010)

Zlo neprochází kolem nás, ale vždy skrze nás aneb ďábel schizofrenní a klaustrofobický... Jedna věc platí u M. Night Shyamalana s čím dál tím zarputilejší platností - on vždycky vypráví příběh v příběhu, tak, aby plnně obhájil motiv a zároveň přichystal půdu pro šokující pointu. Devil má v poměru k sympatické stopáži takřka pekelné tempo, přímočaře pulzuje, mlží a mate, to vše v precizní obrazové kvalitě s bezmála spektakulární kamerou. Postupem času samotné vyprávění funguje na principu jakéhosi podmíněného Pavlovova reflexu (zla), kdy tma předznamenává další level. Ovšem psychotizující hudební doprovod Fernanda Velázqueze je pro mě bohužel tím posledním, co můžu jednoznačně pochválit. John Erick Dowdle podal přepointovaně vypointovaný scénář tak, jak soudobé digitalizované strašení předepisuje - tj. pár působivých okamžiků, spontánní atmosféra, ale suše sterilní zpětná (filmová) vazba navíc se spoustou prakticky nefunkčních, divných postav. Díky tomu je Devil stravitelnou moralitou, pohádkou (ukřižovanou) vzhůru nohama i slušný hi-tech průměr, co tak úplně nen(ab)udí. [final rate: 65%] (09.03.2011)