Anonymous
Anonymus
Neznámy Shakespeare
Režie:
Roland EmmerichScénář:
John OrloffKamera:
Anna FoersterHrají:
Vanessa Redgrave, Rhys Ifans, Joely Richardson, David Thewlis, Paula Schramm, Robert Emms, Edward Hogg, Rafe Spall, Jamie Campbell Bower, Xavier Samuel (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Příběh filmu Anonym, který se odehrává v Anglii za období vlády královny Alžběty, spekuluje o otázce, která už po staletí vrtá hlavami akademiků a géniů jako Mark Twain, Charles Dickens a Sigmund Freud: kdo je doopravdy autorem díla, připisovaného Williamu Shakespearovi? Odborníci o tom vytrvale diskutují, byla o tom napsána řada knih a učenci zasvětili celé životy obraně či popírání teorií o osobě autora nejuznávanějšího díla anglické literatury. Anonym nabízí jednu z možných verzí jejich výkladu a zaměřuje se na dobu, kdy politické skandály a intriky, tajné románky na královském dvoře a zákeřné plány hamižných šlechticů, toužících po trůnu, vycházely na světlo na těch nejpřekvapivějších místech: na londýnských jevištích. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (394)
Krásný průchod skrze divadelní scénu za tvrdé reality. CITÁT - Veškeré umění je politické......... Zajímavě provedený přeskok mezi minulostí a současností. Sice je to někdy lehce zmatené, ale jinak bravurně zinscenované. CITÁT - Ano, ano. Ne, ne. Nevím, nevím.......... Nádherně pojaté slovo jako převratitel politiky a důkaz toho jak dokáže být mluva silnější než zbraň. Nebo ne ? CITÁT - Jsme ztraceni........... Mám chuť věřit, skoro věřím, ten film je velice přesvědčivý. A co dodat ? Být či nebýt ?!?! Lehce kontroverzní snímek. CITÁT - Mohl jste být králem, jen kdyby jste nebyl, tím co jste,........... ()
Emmerich mile prekvapil. Tak i scenarista John Orloff. Bohuzel oba jsou ve sve fabulaci prilis nepodlozene doslovni. Postavy alzbetinske anglie si podavaji dvere Richmondu mezi sebou jako by se nechumelilo... . V tom je rozdil treba od takoveho filmu jako "Zamilovany Shakespeare" ktery divakovi nebalamuti hlavu vyctem historie, ale jako spravna pohadka dava prostor naznakum i jistemu tajemstvi. ()
Film, který mohl být pod vedením jiného režiséra a jiného scénáristy bomba. (Perchance thou shalt not make films about Shakespeare, Emmerich!) Samotné téma je totiž zajímavé, filmem doposud nedotčené a nijak přehnaně nerealistické; ostatně třeba Sir Derek Jacobi, jehož krátkým monologem v divadle film začíná, patří mezi onu Shakespearovo autorství zpochybňující část britské smetánky. Něco jiného je ale skepticismus a možný alternativní výklad založený na zdravém rozumu a něco jiného je Emmerichova konspirační báchorka, která uvěřitelnosti moc nepobrala a která z jakéhosi prazvlášního důvodu využívá asi čtyři časové roviny a bez varování mezi nimi každých deset minut náhodně přeskakuje. (Přičemž hned ta první, Derekova, je naprosto zbytečná a ačkoliv notně připomíná jeho Chór z Jindřicha V., v konečném důsledku na mě působí dojmem, že si Emmerich Jacobiho jménem chtěl pouze zajistit alespoň zdání jakési serióznosti.) A právě kvůli neustálým časovým posunům je pak nejen těžké orientovat se v tom, co se děje, ale i film jako takový působí nepříjemně roztříštěně. Celkovému vyznění navíc taky zrovna nepřidává ani (dle mého názoru) místy nehezký framing některých záběrů a fakt, že samotné Bardovy hry slouží pouze jako sympatická vata; tu herci přednášejí St. Crispin's Day speech z Jindřicha V., tu úvodní monolog z Richarda III., tu slavné "být, či nebýt" z Hamleta, všechny slavné úryvky jako by však měly jen neznalým divákům v rychlosti představit, jakéže hry to kdosi pod pseudonymem William Shakespeare kdysi napsal. (A přitom by pod vedením jiného scénáristy mohla (ne)Shakespearova slova krásně dokreslovat okolní děj.) Nebudu ale tento, už teď dost dlouhý, komentář nadále prodlužovat a dovolím si zakončit slovy jedné mé známé, se kterými se po všech těch akademických diskuzích o autorství více než ztotožňuji: "Je jedno, kdo ony hry napsal, hlavně, že je někdo napsal." ()
Emmerich řemeslně překročil svůj léta neblaze budovaný stín. Ačkoliv nesdílím jeho bulvární teorii o pravosti/nepravosti autorství Shakespearových děl, minimálně precizní výprava a herecké výkony (speciálně Rhyse Ifanse) zaslouží absolutorium. Některé zdejší výtky směrem k nepřehlednosti nesdílím. To na první shlédnutí zdánlivě komplikované flashbackové vyprávění zas není tak složité pobrat, stačí si zapamatovat cca 5 jmen a být trošku divácky bdělý při sledování flashbackových skoků (a všudepřítomných politických úskoků :o) ) a tápání v orientaci nehrozí. A také palec nahoru dávám Emmerichovi za odvahu přijít s takovou nepodbízivou látkou do dnešních kin, kdy nasazování komerčních filmů spíš připomíná řízený výrobní proces. Divím se sám sobě, ale dát Emmerichovi šanci protentokrát stálo zato. ()
Hlavní téma Anonymousu není Shakespeare, ale spíš odvěký vztah politiky a umění, který film velmi zajímavě a hlavně důsledně vykresluje. Vlastně je možné si nakreslit úsečku, na jejíž jeden kraj umístíme umění a na kraj druhý politiku, a všechny klíčové postavy z filmu na ni umístit a úsečku jimi rovnoměrně zaplnit: k ryzímu umění patří herec vydávající se za Shakespeara, který postaví divadlo Globe, shání rekvizity, vede herce a sám je hercem celou duší od hlavy až k patě. Jinak je ale šupáckým, pologramotným opilcem, který o politiku nejeví zájem a zajímají ho jen peníze. Dál od něj spadá přece jen satiričtější dramatik Ben Jonson, který ovšem také myslí hlavně na umění a tvrdí, že jeho hry s politikou nemají nic společného, jsou to jen prosté komedie. Někde mezi umění a politiku se řadí ti, kteří se snaží to druhé zničit, jak je zjevné ze dvou hlavních postav filmu, Roberta Cecila nesnášejícího divadlo a Edwarda de Vere rebelujícího proti vládě. Blíže politice má dramatik Christopher Marlowe, známý prospěchář a udavač, který i v reálu vykonával občasné služby pro vládu jako špion. A do ryzí politiky náleží třeba stuartovec Jakub I. nebo královna Alžběta I. Vidíme jasné a pravidelné pokrytí celé úsečky. Podle stejného klíče lze do takových pěti skupin rozdělit i většinu filmových tvůrců: první točí ryzí lartpourlart, čistě umění pro umění, experimentují třeba s médiem. Druzí se rekrutují z filmových kritiků a netočí umění pro umění, jako spíš umění o umění, k čemuž mají coby o umění píšící kritici logické předpoklady, dali by se sem zařadit třeba francouzští tvůrci kolem časopisu Cahiers du Cinéma inspirující se americkou tvorbou. Třetí skupina vystupuje angažovaně a burcuje, ať už z politických pozic proti umění jako Robert Cecil nebo z uměleckých pozic proti politice jako jeho sok Edward. Tuhle pozici podle všeho hájí i Emmerich, který tu vlastně básní o tom, jak je každé umění politické a pero mocnější než meč. Jenže ono je možné být ještě razantnější a jít mnohem dále, jak je zřejmé že čtvrté skupiny, která to s politikou táhne a slouží jí, což dokládají dva asi nejznámější příklady z dějin kinematografie, Riefenstahlová propagující nacismus a přesvědčený marxista Ejzenštejn. Vrchol pak představuje pátá skupina tvůrců, kteří jsou ryze a stoprocentně političtí, podobně jako je první skupina ryze umělecká (stejně se k sobě má druhá a čtvrtá skupina, jedna koketuje s uměním, druhá s politikou). Patří sem Václav Havel, jehož nejdůležitějším dramatickým dílem a divácky nejvděčnější absurdní fraškou bylo proslulé „humanitární bombardování“ Srbska. A patří sem i Usáma bin Ládin, známý fanoušek americké kultury, který své plány z 9/11 ukradl z amerických blockbusterů, jimiž jako by se ve svých apokalyptických intrikách přímo inspiroval. Jen těžko lze popřít, že se tehdy Usáma bin Ládin ukázal jako mimořádný a velmi talentovaný hollywoodský scénárista. Je-li tedy Emmerich přesvědčen o tom, jak dává ve filmu najevo dvěmi takřka identickými výroky, že „pero je mocnější než meč“ a že „každé umění je politické, jinak by to byla jenom dekorace“ (v čemž lze vidět i určitý komplex Emmericha, který chce své odlehčené filmy rehabilitovat jako výpověď), je třeba mu vzkázat, že umění může být dokonce více než politické - může být samotnou politikou, s níž se identifikuje, jak zdárně prokázal Václav Havel a Usáma bin Ládin. () (méně) (více)
Galerie (83)
Zajímavosti (8)
- Film je financován režisérem Rolandem Emmerichem. Jako hlavní důvod svého počínání režisér uvedl možnost distancovat se zásahům produkční společnosti a točit si tzv. „na vlastní triko“. (Conspi)
- Joely Richardson, která ve filmu hraje mladou královnu Alžbětu, hrála dříve Kateřinu Parrovou v seriálu Tudorovci (od r. 2007), tedy poslední ženu Jindřicha VIII., otce Alžběty I. (vanityfair)
- Natáčení probíhalo ve studiu Babelsberg v německém Brandenburgu. (Terva)
Související novinky
Roland Emmerich zničí Měsíc
Režisér Roland Emmerich (Den nezávislosti, 2012) má pověst tvůrce, který rád ničí věci. Města, planety, kariéru Williama Shakespeara – ve jménu zábavy to zničí všechno. Jeho nový velkofilm Moonfall… (více)
Emmerich zničí Bílý dům... zase
Studio Sony/Columbia minulý týden utratilo 3 milióny dolarů za scénář akčního thrilleru White House Down od Jamese Vanderbilta (Zodiac, Amazing Spider-Man). Je to nejvyšší suma, jaká byla letos v… (více)
Oscar 2012 - výsledky
84. udělování zlatých sošek, ke kterým se po letech vrátil Billy Crystal jako průvodce, bylo ve znamení tradice. Jedna z nejočekávanějších a nejsledovanějších televizních show roku se vrátila ke svým… (více)
Oscarové nominace 2012
84. udělování výročních cen Americké filmové akademie se blíží. Ať už se vám to líbí nebo ne, pořád jde o nejsledovanější a z jistého pohledu i nejprestižnější filmové ceny na planetě. Takže, kdo se… (více)
Reklama