Román pro muže

Tam, kde Román pro ženy bavil roztomilou demencí jednotlivých postav, se jeho mužský kolega snaží být až trapně drsný a jen recykluje čecháčkovské bláboly z internetových diskuzí. Kostra příběhu je na první pohled zajímavá, ale kromě Bruna si žádná z hlavních ani vedlejších postav výrazně nepotvrdí svou důležitost v příběhu. Čich na herce zachraňuje mnohé. Donutil je snad jediný herec, kterému u nás odpustím ty rádoby drsné proslovy. Český gangsta podnikatel Budař a jednoduchá fotbalová hvězda Čapka určitě pobaví. Milovník BMW má alespoň pěknou kulisu. (31.03.2012)

Nesmyslná kolekce přetažených záběrů, výtahové hudby a laciné šmíry pro ty, kteří se za břicho popadají, když Donutil řekne "čurák" a boulí se jim kalhoty při představě, že by "Tánička mohla ukázat kozičku". Vieweghova knižní verze měla aspoň jistý dráždivý nadhled autora nad čtenářem-subjektem, Bařinův film padá na všechny čtyři a špulí zadeček v těch nejlacinějších kraječkách. Sprostá a ubohá ufuněnost, která klidně může soupeřit i s Případem nevěrné Krávy – ta aspoň bavila svou soft-pornografičností, Román pro muže se mezi všudypřítomnou košilatostí televizních estrád zmůže jen na ušmudlaný striptýzek. (15.09.2010)

Aby nedošlo k omylu, nevadí mě odlišný hodnocení žádnýho filmu, ale opravdu nechápu zdejší nedodělky chodící strojově na každý film jen proto, že ho mají na novinářské premiéře zdarma. Bohužel tyto samozvaný vodborníci nehodnotí film, ale výhradně svoje ego. Chtěl bych se touto cestou zeptat distributorů, opravdu je nutné zvát na novinářské premiéry děti, kteří nedostávají od rodičů kapesné na kino nebo panice, kteří si svou sexuální flustraci vybíjej ve zdejších komentářích ? Vždyť jen tady po novinářských premiérách pro vodborníky přibude přes 60 hodnocení, které se podobají jako vejce vejci, zejména u českých filmů je to až trapný nekonečný příběh. Pokud film natočí divácky úspěšný režisér okamžitě se tady dočítám, že film je blbej a že je určen debilům, atd. Nevím kdo je tady debil, zda lidi, kteří si zaplatí lístek do kina jen na filmy který je zajímaj a nebo nedodělci, kteří se cpou na všechno, ačkoli ve většině svých komentářů dávají najevo jak je vlastně sledování filmů vůbec nebaví. Chápu, že novinářské premiéry musí být, ale bylo by fajn na ně zvát jen ty, co si dokáží udržet alespoň nadhled (Fuka- po 12.3.2012 Fuka už ne po oscarech je jasný, že je to nedodělek) ), objektivitu (Prokopová ) nebo mají určité filmové vzdělání (Douglas) a ne kdejakýho zdejšího chrousta co si založí blog či web a myslí si, že sežral všechnu moudrost světa a není nad jeho názor. Apeluji na lidi mimo csfd, na zdejší hodnocení se naprosto vyserte a pokud máte chuť, zajděte si na film do kina. Jedná se o nenáročný snímek, který rozhodně neurazí. PS. po dalších projekcí v říjnu na HBO zvedám o jednu hvězdičku, tvůrcům tleskám a jen tak dál a víc podobných filmů. (11.10.2010)

Tak jsem včera večer zjistil, že máme s M. Donutilem min. jednu společnou věc....SKROMNOST. Taky se (v drtivém počtu případů) spokojím s tím NEJlepším. Tím sice tento snímek Tomáše Bařiny na motivy knihy M. Viewegha není (určité pasáže ve scénáři a dialogy „jdou mimo“), nicméně příjemnou oddechovkou, při které se divák (překvapivě) nejen pobaví, ale v dosti momentech i souhlasně pokývne hlavou, rozhodně ANO! A nenechte se mýlit, pod tou silnou slupkou zaobalenou a schovávající se za řádnou špetkou ironie, nadsázky, nadhledu, sarkasmu, absurdity... se skrývá pravda. Tohle je také skutečný život, (alespoň jedna z jeho mnoha podob), byť se to mnohým nemusí pozdávat a především zajídat. Troufám si tvrdit jedno:tento snímek rozhodně není pro současné teanegery (důkazem budiž zdejší hodnocení, kde se opět projevil „stádový efekt v plné kráse a síle“), ale pro odrostlejší publikum, které má již něco v tom svém životě za sebou a nebojí se při snímku přemýšlet. Závěrem musím konstatovat jediné: jak se mi v posledních letech silně zajídá osoba jménem M. Donutil, kdy mám neodbytný pocit, že dotyčného není pouze plná Tv (popř. rádio), ale straší mě představa, že jednoho dne vlezu doma na WC vykonat potřebu a na míse bude trůnit Mirek připraven vytasit se s historkou „do placu“, tak musím zároveň (sám sobě) přiznat jedno. S postavou bezkrupulentního, životem otřískaného a naučeného Cyrila si nemohl poradit lépe. Nesouhlasím s výtkami typu: „M. Donutil opět hraje M. Donutila“. Naopak, dotyčný předvádí (překvapivě) vyzrálý , naprosto přirozený herecký výkon (projev). Spokojenost (v mém případě) panuje také jak s M. Vladykou, tak především s Janem Budařem a koneckonců výraznějších námitek nemám ani proti ženskému osazenstvu v podobě V. Hybnerové a T. Pauhofové. Nemůžu si pomoct, ale slovo, které se mi první vybaví ve spojitosti s tímto snímkem je PŘIROZENOST a nikoliv VYUMĚLKOVANOST, což musím přiznat, mě (zvlášť po zdejším hodnocení a komentářích v jejichž světle jsem shlédnutí snímku dlooouho odkládal), notně překvapilo (nutno dodat, že veskrze pozitivně). Nevím, do jaké míry se v mém hodnocení promítla skutečnost, že jsem se právě vrátil z dovolené jako hl. hrdinové (Vysokých Tater, byť letní), ale já dávám (a rád) 4* a zároveň apeluju na všechny ty z vás, kteří se tohoto snímku (ve světle zdejších skutečností) „bojí“, klidně mu šanci dejte. Je pouze potřeba jedna taková „maličkost“ , brát snímek s NADHLEDEM. Zajímavý (naprosto výstižný) komentář: uživ. novoten (08.09.2011)

Tak to se nepovedlo. Komedie kde jsem se zasmál asi jednou, ale sál se bavil a hlavně při scéně kdy Donutil řekl Čurák. Asi mám špatný vkus. Celý snímek neuvěřitelně táhne Jan Budař a docela i Donutil. Román pro ženy byl docela fajn, ale tohle je naprostý paskvil. Aspoň pár záběrů na Tatry mi udělali radost. (14.10.2010)