Reklama

Reklama

Bitevní loď

Trailer 1

V roce 2005 vysílá NASA do vesmíru každých 24 hodin signály s cílem nalézt inteligentní život. V té době je Alex Hopper beznadějným ztroskotancem, jehož posledním průšvihem se stane krádež kuřecího burrita pro svou novou dívku Samanthu. Jeho starší bratr Stone s ním ztratí trpělivost a přinutí ho, aby s ním sloužil v námořnictvu. Alex po pár letech sice zastává prestižní důstojnické místo na letadlové lodi, ale má pořád horkou hlavu. Problém je, že cesta ke svatbě se Samanthou vede přes jejího otce, admirála Shanea. Poté, co se popere s japonským kapitánem Nagatou, který připlul na námořní utkání, to vypadá, že má Alex po dívce i kariéře. Mezitím vědci na Havaji zjistí, že se k zemi blíží pět neidentifikovaných předmětů obrovské velikosti. Je vyhlášen poplach a NASA a vojáci sledují, jak se jeden z nich srazí s družicí a v troskách dopadá na Hong Kong. Zbylé čtyři lodě přistanou v Pacifiku uprostřed probíhajícího mezinárodního námořního cvičení, které si vyhodnotí po svém a začnou se ihned bránit. Kolem své flotily a na části pobřeží utvoří neprodyšný ochranný štít, pod kterým uvízne i pár torpédoborců, ale hlavně Alex Hooper. I Samantha se ocitá v nebezpečí, krátce nato je vetřelci zajata. Alexovi nezbývá nic jiného, než se chopit zbraně. Naštěstí v tom není úplně sám, po boku má řadu odvážných námořníků. (TV Nova)

(více)

Videa (46)

Trailer 1

Recenze (1 664)

Marigold 

všechny recenze uživatele

"Soudruzi a soudružky, imperialistický šmejd z vesmíru opět vztahuje své smrduté pařáty po naší matičce vlasti, tentokrát se mu zachtělo cachtat se v našich odborářských letoviscích na Havaji. Na hrdý odpor se mu vedle našich urostlých herců, dlouhonohých národních umělkyň a krásných lodí staví i soudruzi veteráni a soudruzi kriplové. Do kroku nám hrají zasloužilí umělci z AC/DC." Přísahám, že už jsem se v kině dlouho tak upřímně nenasmál. Bitevní loď se sice mariňácká agitka poskládaná z těch nejpitomějších žánrově-ideologických klišé, ale je tak přepálená, že budí jisté pochybnosti nad tím, zda si z vlastenecké zakázky neudělal Berg a jeho scenáristé tak trochu prdel. Neudělali, samozřejmě, v americkém blockbusteru je možné dělat si švandu z židů, katolíků, žen, gayů a vládních úředníků, ale rozhodně NE z mrzáků a důchodců s metály (takže se smiřme s tím, že to, čemu se my nevěřícně smějeme, bere běžný americký divák odkojený přehlídkami a patriotickým výkladem dějin zcela vážně). Základní tabu "kripla ani ufonem nepokosíš a veterána ani kusem děla neuhodíš" tudíž ctí, příběh dotahují k patřičně ráznému vyznění a divák si z kina odnese hřejivý pocit, že u maríny je švanda a dobrá parta, i když horda vousatých ještěrek z Green Lanterna plení přímořská letoviska (a navíc se poblíž Pearl Harboru kamarádí Amík a Japonec a snaží se pochopit Sun-C´ovo Umění války). Berg prostě vzal všechno, co na podobných filmech nesnáším a poskládal to do poměrně přehledného a hravého nesmyslu, který je přesně tak sarkastický, aby člověk pobral i jeho "impérium stále žije" message. Podobně hodnotím nakažlivé vrcholy realismu socialistického, tak proč ostrakizovat žánr agitky v tom kapitalistickém, že? ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Definícia uhladenej guilty pleasure pre súčasnú generáciu metrosexuálnych teenagerov. Zároveň to chápem, v tomto prípade by som sa nehádal s nikým, kto filmu naparí odpad, či s vysmiatym svedomím šupne plné hodnotenie. Avšak osobne si myslím, film mohol dopadnúť určite o level lepšie. Berg nie je Bay, i keď od toho nemá ďaleko, chýbal mu poriadny scenár. Na druhú stranu treba povedať, že projekt o formátu Transformerov je len jeden a pravdepodobne sa mu nič nevyrovná a s tým sa treba zmieriť. Bolo treba sa zamerať na iné sféry, možno viac zainvestovať do hercov, než len do CGI, možno by tentokrát pomohol tretí rozmer. Kto vie, každopádne mňa si Berg získal aspoň svojou hravosťou, originalitou v niektorých scénach a citom pre akciu, či hlášky. 60%. ()

Reklama

Segrestor 

všechny recenze uživatele

Hollywoodští kouzelníci, kteří jsou známí především tím, že umí udělat z prdu brýsvantač, se sešli, aby znovu vyčorovali nemožné. Měli na stole pár klasických her. Lodě, piškvorky a říhanou. Nakonec se domluvili, že o říhané nic točit nebudou, že prý postačí, když tam bude jen Říhanná hrát hlavní roli. Piškvorky přijdou na řadu roku 2016 a bude to absolutní trikový masakr. Prosáklo na veřejnost, že v nových "Piss Quarkách" svedou bitvu křesťané (křížky) s pohany (kolečka)... Ale zpět k Lodím. Už zbylo jen vyřešit, jak přenést čtverečkovaný papír na stříbrné plátno. Dobře, že to nebylo 3D, nebo by z toho byla tak hustá pavučina čtverečků, že i Spiderman by si z toho uhnal letální poluci. Kiš kiš, strouhal mrkvičku producent a hlásil další: zásah. Jenže tohle zvolání bylo opět špatně pochopeno a hlavní roli dostal ten honimír Kitsch, který se tváří jakoby spadl z Marsu. Z hovna bitch neupleteš, říká jedno staré narnijské přísloví, a upleteš-li, nezapráskáš. Tolik nelogických skutků na sebe vrstvených jsem neviděl ani v Ohníčku. Sice oživení legendární lodi USS Missouri s ACϟDC v zádech a geronty na palubě bylo velmi zdařilé (chápej – vtipné), ale ten idiotský konec s reklamou na homoarmádu, to přesto všechno úplně pohřbil šest stop pod zem, hned vedle těch sice svalnatých, ale jinak docela tupých mimozemšťanů. Bůh zaplať, že Aštarovci jsou mnohem inteligentnější, než tihle z planety G-bod. Ale jakáž pomoc. ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Na Battleship většina komentátorů chválí úsměvné sebereflexivní špílce, ale to přeci není v žánru monstrózních blockbusterů nic nového a objevného. U Emmerichova 2012 i Bayových Transformers 3 dosahuje míra sebeuvědomění vyšších met a pracuje se s ní daleko hravěji. Oba filmy také obsahují mnoho zábavných odkazů a komentářů k současné politické situaci (2012 mluví o mezinárodních vztazích ve světě, do nějž vstupují nově se rodící velmoci, Transformeři komentují rány na prestiži USA, utržené jak v ekonomické krizi, tak nesouhlasem podstatné části světa s jejich vojenskými intervencemi) a mohou se chlubit důmyslně vystavěným fikčním světem, což z nich činí daleko zajímavější podívanou, než by představoval pouhý sled diváckých atrakcí. Battleship je bohužel podstatně mělčí, což pár sebeshazujících hlášek a jedna zpomalená promenáda hrdinných důchodců rozhodně nezachrání. Z děravé fabule ani není možnost vyčíst, z čeho lidští hrdinové usoudili, že se střetávají s předvojem ničivé emzácké invaze, když sami mimozemšťané po neozbrojeném lidském mase evidentně neprahli. Jak mohou ostatně obyvatelé planety G zareagovat na situaci, kdy se jejich výzvědná výprava ze Země vůbec nevrátí a ani o sobě nepodá zprávu? Nebyli to tedy nakonec právě lidé, kdo zavdal příčinu k meziplanetární válce? Triky samozřejmě patří k současné špičce a inscenaci akce má Berg dobře zvládnutou, ale na můj vkus se až příliš opírá o (neutichající a pořádně hlasité) zvukové efekty a dunivou (ne)hudbu a la Počátek, jakou teď asi v příštích několika letech bude obsahovat 100% hollywoodské akční produkce. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Když se podívám na dějiny filmové hudby od počátku kinematografie po dnešek, vidím určitý trend - přechod od hudby ke zvukům. Chtěl bych tomu trendu věnovat pár slov: ____ (i) Velmi patrný je tento přechod od hudby ke zvukům například v Bitevní lodi, kde hudba Jablonskyho vlastně žádnou hudbou není, ale spíš sledem zvukových efektů. Jeden z důvodů je mimochodem ten, že digitální monstra vyžadují důraz na zvuky, protože zvuky jim dodávají na realističnosti, která jim jinak schází. Vtip je každopádně v tom, že zatímco dnes se stal podobný důraz na zvuky na úkor hudby v mainstreamových filmech docela běžným, v minulosti byl zcela nemyslitelným. Jedinou výjimkou představovaly animáky a horory, tedy žánry na okraji mainstreamu, které dokonce mnozí hudební skladatelé vnímali jako příležitost k experimentům s modernistickými postupy, které jim v koncertních dílech připadaly příliš avantgardní – odsud je i patrné, proč je nesmysl stavět filmovou hudbu hluboko pod klasickou, k čemuž mají někteří sklony, a proč se trochu ironicky největší kreativita v hudbě odehrávala v pokleslých žánrech, kde by to nikdo moc nečekal. U animáků se vždycky pěstovaly syrové zvukové efekty podtrhující jednotlivé gagy, zatímco horory už od počátku tolerovaly a vlastně i vyžadovaly různé modernistické hudební odbočky či odlidštěnou elektroniku vyhrazenou pro násilí a nadpřirozeno. Jenže dnes se něco takového stává běžným standardem i v ryze mainstreamových filmech (znamená to snad, že v sobě má dnešní doba něco z grotesky a hororu?), čehož příkladem je vedle Bitevní lodi hudba dua Reznor/Ross k Fincherovým filmům, remake Barbara Conana s disharmonickou hudbou Batese a velmi kuriózně se to potvrzuje vlastně i v Avengers, kde si Silvestri vůbec nedal námahu, aby přetáhnul motivy hrdinů z předchozích marvelovek, takže chybí hudební motiv Thora, Iron Mana nebo Hulka, zato se ale ze zvukových knihoven přetáhly zvuky jednotlivých zbraní (štít má svůj zvuk; kladivo má svůj zvuk – pro zvednutí, upuštění, hození ap.) a postavy jsou tak definovány zvuky. ____ (ii) K přechodu od hudby ke zvukům přispívá i historický vývoj co se zvukových standardů týče od mono/stereo přes systémy vícekanálového prostorového ozvučení Dolby/DTS a Lucasův THX certifikát až po 7.1 surround nebo současnou novinku Dolby Atmos mínící umístit reproduktory i ve dvou řadách na stropě. Tyhle technologie nejenže vyloženě nahrávají k důrazu na zvuk, ale způsobují i celkem inovativní změny filmového jazyka. V řadě filmů například vyjíždějí auta po levé či pravé straně mimo záběr, ale nikoliv z nějakých uměleckých příčin (zdůraznění mimozáběrového pole či rámu obrazu), ale čistě proto, aby se zapojily postraní reproduktory. Tudíž v momentě, kdy je auto čumákem metr před krajem záběru a střihač by měl správně střihnout, tak to neudělá, aby vynikl postranní zvuk. Zaznamenal jsem to v honičce uprostřed TDK nebo v Singerově Supermanovi, kde ve 35. minutě kolem diváka proletí či přesněji prohučí několikrát za sebou raketoplán. Někdy se prostorový zvuk používá u božských či jinak nadřazených postav, kdy se na místo do centrálního reproduktory pustí jejich proslov do všech kanálů, příkladem tohoto je Mark Strong na začátku v Johnu Carterovi. Prostorový zvuk znamená pro sound mixéry a sound editory řadu výzev, ovšem i dilemat, protože obraz je vpředu, tudíž přemrštěný důraz na zadní reproduktory diváky hrozně ruší. Fakt je každopádně ten, že je možná na čase přestat brát zvukaře jen jako takové málem přebytečné řemeslníky. Představa geniálního hudebního skladatele, který se tyčí nad zvukaři, je dneska už prostě neudržitelná. ____ (iii) Za vymizením hudebních motivů a melodií a příklonu ke zvuku má velký vliv i čím dál rychlejší střih ve filmech. S tím, jak se zkracuje průměrná délka záběru a roste tempo filmů, není logicky možné rozvíjet nějaké velké hudební plochy. Hodně lidí si třeba stěžovalo na hudbu Batese u remaku Barbara Conana, jenže ten film se žene kupředu neskutečným způsobem. Nejsou tam žádné minutové scény, během nichž se Arnold zacvičuje s mečem a kde mohl Poledouris rozvíjet svoje velkorysé hudební nápady. Přesně z tohohle důvodu kvitoval Giacchino při práci na čtvrté Mission: Impossible rukopis Birda, který není jeden z těch cut-cut-cut režisérů, ale dbá na delší záběry, což pomáhá hudbě. Bude nicméně asi potřeba si zvyknout na to, že soundtracky nejsou určeny primárně k poslouchání a vytváření silných melodií, ale k tomu, aby sloužily filmu (takto s filmem je koneckonců hudba posuzována i na Oskarech). Samozřejmě se tu vždycky budou objevovat živoucí pozůstatky dávno minulé éry filmových symfonií jako John Williams, nicméně ten přechod od hudby ke zvukům nikdo nezastaví. Je to zjevný i z historického průřezu filmovou hudbou od zastaralého hudebného romantismu používaného v klasickém Hollywoodu (esence hudby jako takové) přes populární písničky v Bezstarostné jízdě či Absolventu a 80kovou MTV estetiku (přechodová fáze) až po současné filmy jako Dokonalý trik či Drive napájející se témbrovou a elektronickou hudbou, noisem, ambientem, minimalismem či serialitou (nástup zvuku). Z důrazu na zvuk ve filmech bychom ale neměli propadat panice, protože to, co vnímal starý řád jako hluk, vnímá řád nový jako hudbu. Konsonance a disonance se historicky vyvíjejí, a tak to, co před časem působilo jako výrazná a nepřípustná disonance, bývá dnes pojímáno jako zajímavý hudební souzvuk. Zvuky nám tak jednoho dne budou připadat melodičtější než hudba. Prolomit ušima tu hráz nebude úplně snadné, ale může se stát, že to jednoho dne prostě najednou uslyšíme. Nic už pak nebude jako dřív. () (méně) (více)

Galerie (88)

Zajímavosti (45)

  • Když mimozemšťané útočí na loď Stonea Hoppera (Alexander Skarsgård), tak v jednotlivých záběrech jeho šála a rukavice mizí a zase se objevují. (glumka)
  • Bitevní loď USS Missouri je proslavená také tím, že byla na její palubě 2. září 1945 podepsána kapitulace Japonska, která ukončila 2. světovou válku. (Illuminare)
  • Projektily, vystřelované mimozemskými loďmi, připomínají ty ze stolní hry, na jejíž motivy byl film natočen. (Matej.Krajci)

Související novinky

Wahlberg a spol. prchají z Afghánistánu

Wahlberg a spol. prchají z Afghánistánu

25.07.2012

Akční drama Lone Survivor není nový projekt, ale až teď se vyrýsoval konkrétněji. Peter Berg se po popcornové Bitevní lodi opět pustí do něčeho vážnějšího. Konkrétně to bude adaptace non-fiction… (více)

Posádka pro rychlou a zběsilou jízdu číslo šest

Posádka pro rychlou a zběsilou jízdu číslo šest

05.05.2012

Rychle a zběsile 5 bylo hodně fajn, takže se těšíme na Fast Six. Natáčení je za rohem, Justin Lin zavelí do akce už příští měsíc v evropských lokacích. Logicky právě finišuje obsazování. Kromě Vina… (více)

Zapomeňte na Chucka, je tady Liam

Zapomeňte na Chucka, je tady Liam

06.04.2012

Každým dalším filmem potvrzuje, že je momentálně nejdrsnějším frajerem na filmových plátnech. Ať už mučí imigranty v pařížských doupatech, zabíjí vlky holýma rukama nebo krágluje digitální starořecké… (více)

Wahlberg se prostřílí z Afghánistánu

Wahlberg se prostřílí z Afghánistánu

07.03.2012

Wahlberg a Berg spojí síly. Po Bitevní lodi, jasném kandidátovi na popcornový výplach roku, se Peter Berg pokusí o něco vážnějšího a realistického ve stylu Království. Před časem se osobně seznámil s… (více)

Reklama

Reklama