Drahé tety a já

Príjemná komédia s dvoma popletenými tetami, temperamentnou neterou, jej ženíchom a psom. Okrem dobre stvárnených komických postáv má vtipný scenár s detektívnou zápletkou, tety samozrejme poriadne zamotajú. Hoci sa všetci herci snažia, Hrzán dokonca v jednej chvíli napodobuje Funesa a jeho spievané vsuvky sú výborné, nevyhnú sa drobným chybám. Podobne aj príbeh má drobné medzery. 70% (21.10.2023)

Film jsem viděl v TV. Má smůlu, že ho hodnotím 40let po jeho vzniku. I když jsem tehdy již koukal po holkách, až s odstupem doby a po jistém zmoudření mi dochází, že se tehdy točily daleko horší (režimu poplatná) díla. Hodnotíme-li film nynějším pohledem a dle mého vkusu, nedopadá moc dobře. Paní Janžurová se sice hihňá a šklíbí méně než jindy a jinde, ale stejně dost. Pan Hrzán užívá klasických prostředků, které mi připomínají němý film přesto, že dostal prostor zapět pozměněné šlágry (umění anebo švanda?). Nedávno jsem o něm shlédl dokumentární film a tak se jednak nemohu ubránit dojmu, že působí jak dostihový kůň (ti se také musí brzdit, aby nekontrolovaně nevyrazili vpřed) – aby někam nelezl, druhak mne popouzí jeho vztah k ženám... Všichni pak na můj vkus moc padají, aby bylo veselo. Tomuto režisérskému prostředku infantilně říkám „hapala!“... Děkuji tvůrcům, že se opanovali a nakonec přece jen nedošlo k „dortové bitvě“ i když to bylo jen tak tak - materiál na place byl! V záhlaví ČSFD je psáno Komedie/Krimi/Hudební... Nebylo by vhodné připojit i „Akční“? Vzpomeňte na zběsilé jízdy Škodou 110! Filmařům bych auto nepůjčil za nic na světě! Je zarážející, že se tou dobou k lizu dostali pí. N. Gollová i p. S. Beneš. Pravda jedna v roli praštěné stařenky, druhý jako maskovaný, rafinovaný škůdce střádajícího lidu, k tomu oděn v pracovním plášti, ne jak jsme zvyklí, čili obsazení do role bylo asi za trest. Kouzelná ovšem je dvojrole pejska... Nu což, pěkné, leč přežilé. (08.04.2014)

V momentech, kdy Jiří Hrzán zpívá a tančí, má člověk chuť využít možnosti rychloposuvu. Nevím, čím to je, ale jinak mi vůbec nevadí, a to ani v okamžicích, kdy se staví na hlavu. Přestože se Hrzán snaží velice, nedokáže si ukradnout celý film pouze pro sebe. Gollová zde sice již ztratila své mládí, nikoliv své komedíální umění a spolu s Evou Svobodovou vytváří výbornou dvojici (ač moc jako sestry nevypadaly). Ano, je to příběh velice naivní a celkem o ničem. Ano, vnímavý a zkušený divák dokáže pachatele odhalit ihned. To však neznamená, že se nevyplatí na něj podívat. Dobrého humoru přece jenom nikdy není dost. Odpovědní by měli litovat, že Gollová, které ve filmu přidali celých 9 let, nedostala po válce prakticky prostor. 70% (25.06.2020)

Na sledování filmu Drahé tety a já, musím mít dobrou náladu, pokud ji mám, mám i tento film velmi ráda. Tety mi pak přijdou, jako krásně bláznivé poplety , jejich neteř mile naivní a nápadník Míša, jako roztomilý zmatkář. Pokud ovšem nemám dobrou náladu, ouvej je zle. Má láska, se pak mění v čistou nenávist. Tety mi poté přijdou, jako vlezlé a protivné báby, jejich neteř jako přehnaně hloupoučká slepička a na Míšu pak dostávám úplnou alergii, protože na mě působí, jako afektovaný ufňukaný cíťa. Nemůžu si pomoci, ale Iva Janžurová mi v tomto filmu přišla nejméně výrazná ze všech svých rolí, ještě k tomu, jako taková horší a nepovedená kopie Jany Brejchové. Musím se přiznat, že hodně dlouhou dobu jsem nevěděla, že jednu z tetiček hrála Nataša Gollová, ale občas se jí, tak krásně zalesknou oči a pak je teprve poznat, že je to skutečně ona. Největší uznání, ale zaslouží Jiří Hrzán, byl to opravdu showman, každým coulem. (16.04.2012)

Po shlédnutí tohoto filmu vím už naprosto přesně, co znamená termín „ambivalentní pocity“. Pro letní atmosféru maloměsta a pro něco neidentifikovatelně příjemného však převažují ty pozitivní a proto se na něj vždy ráda podívám. Nemalou roli hraje rovněž i skutečnost, že některé scény jsou natočeny v roce 1974 v Českých Budějovicích a tak se vracím domů a do doby, kdy jsem možná některým okolo v kočárku jedoucím miminkem… (08.07.2010)