I pro lásku se zabíjí

"Kam mě to vedete ??" - "Jestli máš rád kino, tak do ráje !!" Opravdu dlouho, což se mi běžně nestává, jsem koketoval s plnou palbou, protože Lelouchovo řemeslně precizní a především překrásné vyznání Ces amours-là vypadá jako hrubě nedoceněný snímek, nad čímž se však zde už jeden tak nějak ani nepodivuje, nicméně na mě i přes lehce křečovité oslí můstky sjednocující příběh nesmírně zapůsobil !! A ten famózní soundtrack, který ve finále graduje jako o život, dua Laurent Couson, Francis Lai budu z hlavy dostávat ještě týdny.. (17.02.2014)

To, že Lelouch v úvodu věnuje film divákům za padesát let sledování jeho filmů napovídá, o čem film bude pojednávat. A opravdu v tomto směru své příznivce nezklame. Naprosto skvěle motto filmu vystihne písnička "Les deux oncles", kterou jeden z hlavních protagonistů zazpívá Ilvě téměř v závěru filmu. Škoda jen, že Anouk Aimée ma ve filmu pouze malé cameo (29.08.2022)

Baví mě nezvyklé podání v jakýchsi útržcích, míchající minulé s budoucím, baví mě kabaretní či estrádní tón (oproti klasickým muzikálům), baví mě životní nadhled i melancholická retrospektiva, která oslavuje život a hlavně lásku, takže si může dovolit zatracovat politiku i historická fakta. Kdyby ten příběh lehce neklopýtal, bylo by to dokonalé. (08.01.2014)

Lelouchova epopej se opět obrací k celoživotnímu námětu pana scenáristy, velké osudové lásce. Již podruhé Lelouch navázal na dřívější film (poprvé tak učinil ve filmu Šťastný nový rok, do nějž zakomponoval ukázky z Muž a žena), zde se vše vrací ke snímku Celý jeden život. Podobně se i zde splétají osudy několika lidí. Lelouch se vyznává ze své padesátileté lásky k filmu a jak jinak, než způsobem pro něj typickým, na rozvinutých postupech nové vlny založeném. Pro milovníky Harry Poterů, Iron manů a obdobných filmů tohle rozhodně není. Tak na Ces amours-là prosím nečumte, protože tady se nečaruje na plátně, ale na režisérské stoličce. (13.07.2013)

Francouzská kritika film hodnotila špatně hned po uvedení do kin a není se čemu divit. Je to jeden velký omyl. Lelouchova poetika a válka nejde dohromady, V té válečné části měla být jiná hudba, mělo to být pojato jinak, adekvátně situaci. Snová atmosféra ve válečné vřavě – fakt průšvih. (Podobný "poetický omyl" s koncepcí celého filmu zažil Menzel s Hrabalovým králem, stejná katastrofa s osvědčeným co najednou nefungovalo). Ale finále je grandiózní a závěrečná část s retrospektivou autorových filmů a gradující hudbou je pocta filmovému umění možná až moc opulentní, ale svým způsobem strhující a poukazující kdo je tady pánem (velký mistr, tentokrát kouzlem opojený aneb i mistr tesař se někdy utne). (27.10.2018)