Pan Wonka a jeho čokoládovna

Jelikož nová verze je má oblíbená, tak jsem byl zvědav na verzi starší. V lecčem je jiná, i když základní kostra je totožná. Největší rozdíl jsem pozoroval v chování pana Wonky, v této verzi je celkem normální, oproti tomu novému, kde mi připadal jako blázen. Písničky byly chytlavé a celkově to mělo fajn atmosféru. Každopádně nová verze je lepší. (16.12.2012)

Po novém Wonkovi jsem musel dát šanci i původní verzi s Genem Wilderem, no a nestačím se divit jak legendární a ve všech ohledech výborné tohle zpracování je. Doposud jsem si nemyslel že může "nějaká stará" verze Wonky trumfnout Burtonovo jedinečné zpracování a Deppovo podání, na kterém jsem samozřejmě vyrostl a hlášky hrdě cituji dodnes. Ovšem Mel Stuart zde představil Wonkovu továrnu tak barevně až psychedelicky kouzelně, že nejde jinak než to zbožňovat. Do toho přidejte fenomenální výkon Gena Wildera (Už jen za scénu na konci v kanceláři, by si býval zasloužil nějakou tu cenu.) a nejlepší ztvárnění pana Wonky vůbec. Mimo to, film předává to důležité poselství o Wonkovu předání své firmy dítěti, protože jen ono může být natolik věrné aby se o továrnu postaralo a nevyzradilo výrobní tajemství, na což nové verze trochu zapomínají. No a Pure Imagination je asi nejkrásnější píseň, jaká kdy pro film vznikla. (28.12.2023)

Burton contra Stuart. Na plné čáře vítězí Burton a jeho naprosto fantasticky barevná podívaná. Tato verze totiž vypadá strašně. Někdy jsou tam scény, že tvůrci i s Wilderem pravidelně šňupali jiný bílý prášek než cukr. Tak sjetého Wildera jsem ještě neviděl. Díky Burtone za Deppa a za veverky. Sám se divím jak se tohlo stalo takovou "modlou" v USA. Odpadu to lehce uniklo. (02.01.2010)

Hudební čísla na hraně snesitelnosti, naštěstí jich není moc, mnohem míň než pamětihodných hlášek („I am now telling the computer exactly what it can do with the lifetime supply of chocolate“) a sympaticky podvratných scén (psychedelický tunel a „Why don't they show stuff like that on TV?“); Wilderův Wonka jako by utekl od Monty Pythonů a všeliká varování před nástrahami reklamy, televize a vůbec života v rozvinutém kapitalismu prospějí dětem i dospělým. Burtonovu verzi jsem zatím neviděl, tudíž nesrovnávám; knížku jsem zhltl jako kluk kdesi na návštěvě u příbuzných a ještě dlouho potom choval nejasnou naději, že třeba v některé čokoládě objevím zlatý kupón, ale hlavně jsem z ní měl příjemný pocit, že se ke mně neobrací jako k dítěti, ale napůl jako k dospělému, že není „dětsky bezpečná“, že se v ní může stát opravdu cokoliv; mohu-li jako dospělý soudit, Stuartův film úspěšně vyvolává tentýž nevyzpytatelný dojem a chvályhodně se tím vymyká „normální“ hollywoodské dětské produkci. Protože kdyby Všemohoucí chtěl, abychom chodili pěšky, nestvořil by kolečkové brusle. (16.01.2019)

Kultovní a tisíckrát parodovaná (The Simpsons, Futurama, Madagaskar...) americká pohádka, která svými šílenými rekvizitami, originálním příběhem, spoustou čokolády i Oumpa Loumpasy baví od začátku až do konce. V Americe něco jako pro nás "Pyšná princezna". Jedinou výtku bych snad měl proti obsazení mladého otravného árijce do hlavní role. Ten mi tam opravdu vadil jak svým výrazem, tak zpěvem a vůbec celou svou holou existencí:/. (20.06.2005)