Bestie bez vlasti

Syrové, kruté a nechutně mrazivé obrazy ze života dětského vojáka jsou bohužel rozmělňované otravným voiceoverem, který šustí papírem a nepřináší žádnou novou informaci. Sílu má ten film samozřejmě i tak, ale celou dobu si myslím budete říkat, že byste tu zobrazovanou hrůzu procítili líp, kdyby vám do toho pořád někdo nežvanil. (26.07.2020)

Realistické. Každý nepatrný moment tu má své místo, a i když je většina diváků přejde bez povšimnutí, já si jich nesmírně vážím. Třeba toho rituálu se slepými náboji, kdy velitel svým mladým rekrutům tvrdí, že je ochraňují kouzla. Nebo hladovění hlavního hrdiny, protože není voják. Nebo té chvíle, kdy je zabití prvního člověka odměněno právem mít vlastní zbraň. Jsou to v podstatě maličkosti, ale pro kohokoliv, kdo ví něco o tom, jak se RUF rekrutovalo své stoupence v Sierra Leone nebo jak se choval generál Butt Naked v Libérii, to bude přesně ta pomyslná čára, která ukazuje, že Fukunaga o praktikách rebelských skupin něco ví a že se nejspíš také obklopil velmi schopnými poradci. Ano, většině diváků bude ukradené, že příběh Beasts of No Nation působí realističtěji než děj řady titulů pyšnících se nálepkou "based on true story", já si za to ale Fukunagy cením. A cením si ho i za to, že se neponížil k černobílému zobrazení situace, že zbytečně nehraje na emoce, že divákovi věří natolik, aby se mu nesnažil vnutit, jak po závěrečných titulcích bude vše v naprostém pořádku. Pro mě osobně možná nejlepší film roku 2015, za který by si minimálně Abraham Attah zasloužil nominaci na Oscara. Film, o kterém si troufám tvrdit, že je stejně tak důležitý jako všechna dnes již kultovní díla o vietnamské válce ze 70. let. (30.01.2016)

Takhle nějak jsem si vždy matně představoval nejpalčivější problémy Afriky cirkulující v bludném kruhu, kde bídu střídá krev. Po Rwandě je toto naprostý ponor do jádra věci, bez nádechu, ihned v Africe, kde divák prožívá život malého chlapce, který se stane zabijákem bez vlasti. Fukunaga provedl neskutečnou práci. (09.12.2017)

Docela velké zklamání, když film porovnám s očekáváním. Fukunaga je bez pochyb talent jako blázen a jeho inspirující filmařské hříčky jsou tím, co ten film dělá jakžtakž zapamaovatelným. Nicméně příběh je banální a absolutně zde nenacházím postavy s větší hloubkou. Je to v podstatě film o fanatickém veliteli a jeho dětskými vojáky s vymytými mozky, co si to táhnou krajinou a vraždí nevinné lidi. "Fandit" není absolutně komu. On to ten film asi dost dobře ví, ale tím spíš nejsem schopna cítít při sledování jakékoliv emoce. Chválím Elbův výkon a paradoxně "andělskou" hudbu. Hodně zjednodušená Tenká červená linie. (22.10.2015)

Bohužel, mě Beasts of No Nation až tolik neoslovilo. Nebudu dávat hvězdičky pouze za téma, které na tom bylo jediné to zajímavé. Do nikoho jsem se tam pořádně nevžila, nic to ve mně nezanechalo a už vůbec mi to neřeklo nic o prostředí z filmu. Mnohem radši bych v povídání ve filmu slyšela o co vlastně jde a která skupina je která, místo toho abych poslouchala pořád dokola ty samé city dítěte. (31.10.2016)