• kaylin
    *****

    Legendární Henri-Georges Clouzot dostal z BB pravděpodobně to nejlepší, a to ve všech smyslech. Ona je v tomhle filmu krásná, ale navíc zde ještě skvěle hraje. K tomu silný, dramatický příběh, který s vámi dokáže pohnout. Výborná ukázka toho, jak je pravda skutečně různorodá podle toho, jak se na ni díváte.(11.11.2014)

  • mortak
    ****

    Inspirováno příběhem vražednice Pauline Dubuisson, které tento film dost ublížil (v roce 1960 byla právě propuštěna za dobré chování, změnila si jméno, dokončila studia medicíny, ale před "slávou" musela utéci do Maroka, kde se marně pokoušela začít nový život, a když se její snoubenec dozvěděl před svatbou o její minulosti, spáchala sebevraždu). Clouzot posunul příběh o pár let dopředu, aby se vyhnul kontroverzním faktům z konce Druhé světové války (mladá Pauline měla poměry s německými vojáky, a tak byla po válce společně s dalšími dívkami těmi "správnými" Francouzi odsouzena a za trest hromadně znásilněna). I tak vznikl na tehdejší dobu velmi odvážný film o patologické závislosti, nechávající na divákovi rozhodnout, zda to byla láska či nikoliv. Sami Frey hraje skvěle mladého maloměšťáckého tyrana, a BB je tu sice spíše loutkou v rukou režiséra, který byl proslulý řvaním na herce, ale právě tak dostal z krásné neherečky to nejlepší.(24.11.2016)

  • Bubble74
    ****

    Oproti těm známějším filmům francouzského „Hitchcocka“ Henri-Georges Clouzota je „Pravda“ jen zřídka promítaným snímkem. Přitom v 60. letech patřil k nejnavštěvovanějším francouzským filmům a zaznamenal velký úspěch. Taktéž pro Brigitte Bardot, která zde byla poprvé uznána jako charakterová herečka. Perfekcionista Clouzot nám stejně jak už v dalších jeho snímcích představuje průměrného člověka, který v sobě skrývá potenciál dobra i zla a nakonec nikdy nedosáhne vytouženého cíle. V soudním procesu, který sledujeme se neochotní a ignorantní zástupci justičního systému předhánějí ve svých nabubřelých proslovech, místo aby se snažili odhalit pravdu v zoufalém činu jedné mladé ženy. Sexuální morálka a počestné soužití stáli tehdy na předních příčkách hodnot, takže Dominique je posléze pranýřována za život jaký vedla než za samotný zločin, který spáchala. Moc institucí je neomezená.(15.3.2010)

  • PAGE
    *****

    Skvělý film od skvělého režiséra. Bardotovou jsem nikdy moc nemusel, ale to, co předvádí tady, tak to klobouk dolů. Klasické soudní drama, které ovšem nenudí a parádně graduje až do celkem předvídatelného konce. Škoda, že takové filmy nenajdeme v programových nabídkách současných televizních stanic, raději budou pořád dokola dávat stejné filmy, které jsme všichni viděli už stokrát. Pět hvězd, bez uzardění.(7.10.2014)

  • vypravěč
    ****

    Spíše než jako psychologické nebo společenské drama mě tento Clouzotův snímek oslovil svými dílčími motivy: zaujetím hlavního hrdiny hudbou a psychologickou (i tělesnou) vyprázdněností hlavní hrdinky. Svět poválečné levobřežní mládeže ztvárnila francouzská kinematografie snad bezpočtukrát a obrazu zde podanému zcela chybí atmosféra a spíše celku přitěžuje, tak jej raději – jako levobřežní romantik – ani nezmiňuji. Ani oba vzpomenuté silnější zážitky ovšem také nejsou bez poskvrny. Celý příběh dvou milenců anebo snad jedné osamocené milenky již v prvních záběrech ničí distancované vyprávění. Rámec soudního přelíčení sice působivě konfrontuje generační hlediska a problematizuje je, nicméně ani vzdáleně nevypráví drama, které skončilo smrtí muže, kterého jsme nemohli ani vzdáleně poznat. Vše, co zaznívá u soudu, jsou jen fragmenty života, z něhož jsou vyňaty veškeré tvárné vlivy: atmosféra, jazyk, živly, světlo, tělo… A i kdybychom si zapřeli, že žijeme v jednom strhujícím hmotném světě, pak je třeba mít na mysli, že retrospektivní záběry jen vyprávějí zdánlivou pravdu či předpokládanou lež předvolaných. Pakliže film uzavírá další tragédie, svým způsobem odvislá od přelíčení, nelze se než tázat, kde se divák, svědek tohoto dění ocitl. Zda zemřel spolu s krásnou ženou, která se necítila a nedokázala přijmout duši toho, kdo do ní vnikal, nebo že se rozplynul v hudbě a pak ani nepomyslel na tu směšnou propast, do níž propadl obraz talentovaného dirigenta. Obraz ani jednoho z nich totiž není věrohodný. Blondýnka ve vyprávění skrývá své nitro stejně tak, jako dirigent ho obnažuje, a oba navíc stejným, a tím nejbanálnějším způsobem – hříchem, který si volí, aby se odtrhli nebo aby se scelili, což se v tu chvíli zdá být týmž. Pravda?(1.2.2019)

  • - Režisér Henri-Georges Clouzot nechal Brigitte Bardot vypít spoustu alkohol a podal jí několik prášků na spaní, načež jí po natáčení nechal vypumpovat obsah žaludku. [Zdroj: Refresher.cz] (Bioscop)