Sherlock Holmes: Hra stínů

Tak nějak mi to sedlo víc než jednička. I tak nebude Ritchie rozhodně nikdy mým favoritem na režisérské sesli. Hlavně ale, že se zlaťáky po prvním kalkulu sypaly. Logicky tak přišla dvojka, která znovu představuje narcistického chytrolína, který beztak má klíč i od britských korunovačních klenotů. Režijně znovu přeplácané a nevkusně násilně uchopené.. ale jsou to čisté tři hvězdy, naposledy byly docela s otazníkem. (03.06.2014)

Čeho jsem se nejvíc obával před tím, než jsem viděl jedničku, se zde objevilo v plné parádě. Jednička je sice místo detektivky dobrodružný velkofilm, ale skvěle šlapající a po celou dobu bavící skvěle natočenou akcí a vkusným humorem. Tvůrci sice z Holmese a Watsona udělali hláškující akční hrdiny, nezbavili je však Doyleovské aury a původních charakterů. Dvojka působí spíše jako nepovedená variace na Indiana Jonese, příběh (i na poměry popcornových blockbusterů) značně skřípe a ačkoli jsou některé akční scény velmi zajímavé (ve vlaku, přestřelka v lese), většina z nich se zvrhává v digitální onanii. Robert Downey jr. a Jude Law jsou pořád velmi slušní (i když z jejich ryzích postav už toho moc nezůstalo), s ostatními je to horší - Noomi Rapace to sice sluší a snaží se, nemá však co hrát, Stephen Fry působí skoro až rušivě a Jared Harris připomíná spíše venkovského bezelstného strejdu, než krále všech padouchů Moriartyho. Odlehčené vtipné scény (např. Sherlockovo domácí mimikry) dopadly nejlépe, i když opakování některých fórů (Watsonův pes) mě už štvalo. Tak za těch pár scén, dva sympaťáky v hlavních rolích a pistoli Mauser dávám 40%. (11.04.2020)

Nesdílím převládající názor, že pokračování dobrodružství doyleovského hrdiny je slabší než první díl, protože "dvojka" je co do tempa vyváženější než její předchůdce a zároveň si ji lze užít i jako vyprávění, jelikož jsou mnohem lépe distribuovány informace a poskytovány vodítka pro tvorbu hypotéz. Bohužel mnohem více rozšířenější "teorie" o tom, že ve druhých dílech musí být všeho vic, ale málokdy jsou lepší, převládá. Přitom podle jiného přístupu jsou sequely mainstreamových blockbusterů mnohem pozoruhodnější, pokud jsou natáčeny tvůrci s jasně rozpoznatelným rukopisem, protože ti se už jednou (komerčně, kriticky) osvědčili a nemusí se tolik podřizovat studiovým požadavkům. Bezpochyby to platí i pro Guye Ritchieho, který jednak v holmesovsko-watsonovské bromanci víc zdůrazňuje podvratnost v podobě možného queer čtení (čirá travestie!), jednak v nebývale sebereflexivním vyprávění vytváří nesčetné množství - především prostorových - mezer, aby se zaměřil na čirou potěchu ze samotné podstaty detektivní práce - dedukce jako takové. Zároveň se střet dvou dynamických sil vyprávění - Holmese a Moriartyho - otiskuje i do formální stránky snímku, která staví na pnutí dvou různých poetik (poklidného a dynamického, opodstatňující tak užívání zpomalovaček). Není to efektní, jak by si mnozí přáli, ale naopak maximálně efektivní, když i jednotlivé stylistické prvky, které v předchozí části sloužily k ozvláštnění obrazu jedné éry a její převládající filmové podoby, zde důsledně a důmyslně slouží vyprávění (především střidání velikosti záběrů). Konec? Doufám, že ne - chci další kapitolu. (29.12.2011)

"Otázka: Co má společného skandál indického bavlnářského magnáta, předávkování čínského obchodníka s opiem, výbuchy ve Štrasburku a Vídni a smrt jistého amerického oceláře?" Odpověď: 34 nebo 52,81 v závislosti na indexu Nikkei 225. Je to správně? Já si tím vlastně nejsem úplně jistý, stejně jako žánrem tohoto snímku. Tváří se totiž ukrutně vážně a pořád se mě přitom snaží rozesmát. Mně to tedy nevadí, ale trošku to ruší. Přesto pevně stojím za absolventem Shaolinu, mistrem maskování a milovníkem ježčího guláše Sherlockem Holmesem a jeho kolektivem. Jen mi připadalo dost rasistické naznačovat, že cikáni kradou. Vždyť je ještě ani všechny nechytili a kromě toho EU vydala jasné nařízení, že se to nesmí říkat. (12.07.2018)

To je ale překvapení... Po na půl digitálního plynu sunoucí se jedničce přichází Guy Ritchie s dost možná nejvyzrálejším filmem své kariéry. Sherlock Holmes se poučil snad ze všech chyb, které v prvním díle nasekal a nastavený koncept dotahuje takřka k dokonalosti. Dedukce a od toho se odvíjející působ dávkování informací a vlastně vyprávění obecně jsou vysloveně labužnická záležitost (a pro tentokrát si v ničem nezadá s minimálně prvním dílem televizního Sherlocka), digitální efekty šly pro tentokrát do ústraní a plní čistě doplňující efekt a lehký steampunkový nádech technických udělátek drží Sherloka přesně na hranici braku, který ještě není směšný, ale naopak působivý. Navrch neodolatelný bondovský feeling a jeden z nejlepších záporáků od... No nenapadá mě :) Šachové finále je epické. Ritchie přesně chápe podstatu předlohy (její kladné i stinné stránky - oživení Sherlocka na nátlak fanoušků) a jednotlivým momentům dává přesně tu přidanou hodnotu, kterou v danou chvíli potřebují. Tu zatlačí na dramatickou notu, tu zabrnká na emoce.. A tu všechno shodí na absolutní a absurdní frašky. Na poslední chvíli nejlepší divácký zážitek letošního roku, o to překvapivější, že se zrodil tam, kde bych ho nečekal ani omylem... (10.01.2012)