Sherlock Holmes: Hra stínů

První díl holmesovské série od Guye Ritchiho (ale ano, čekám ještě nějaký ten díl navíc, producenti jsou patřičně namlsáni) se mi strefil do nálady a ocenil jsem moderní akčnější styl, herecké obsazení a vzájemnou chemii filmových postav. Potíž je v tom, že druhý díl naplňuje očekávání v tom smyslu, že je tam všeho tak nějak víc, tzn. víc akce, bombastičnosti, humoru, ale bohužel nikoliv bezprostředního, spíš trochu nuceného, a hlavně je to film tak nějak prvoplánový a neodpovídající ani tak vnitřní logice, jako spíš účelovosti. Kdopak frčí z dnešních mladých hereček? Noomi Rapace si udělala jméno na Miléniu, tak ji tam strčíme a nebudeme si dělat hlavu s tím, že je obsazená proti svému hereckému typu do komediálně laděného blockbusteru. Právě její postava cikánky je typickým příkladem toho, jak nefunguje chemie mezi hlavním mužským a ženským hrdinou. Taková Rachel McAdams byla typově obsazená přímo dokonale, je to přesně ten druh femme fatale, která s vámi dokáže příjemně flirtovat a zároveň vašemu nejlepšímu příteli lije jed do kávy. Kelly Reilly jako novopečená životní partnerka doktora Watsona je sice obsazena výborně a její postava má obrovský potenciál, který by mohl být založená na kontrastu mezi počestnou viktoriánskou ženuškou kladoucí si za cíl navářet manžílkovi, starat se o jeho šatník a ostatní životní potřeby, zatímco je nucena tlakem okolností čelit nejobávanějším zločincům své doby. Jenže téhle možnosti scénář vůbec nevyužívá. Chemie mezi hlavními partnery Holmesem a Watsonem je sice přenesená i do druhého dílu, jenže se tak nějak utápí v bombastické výpravě, v neustálých přesunech sem a tam, které mnohdy nemají ani oporu v logice vyprávění, zkrátka a dobře připomíná to některé pozdější bondovky i se všemi jejich neduhy. V jednotlivostech sice dokáže Guy Ritchie překvapovat, ale jako celek mi Hra stínů přijde jednoznačně jako krok vzad. Pryč je industriální retro, atmosféra viktoriánské Anglie a návaznost na literární postavu Sherlocka Holmese je opravdu mizivá. Hra stínů je ideální pro někoho, kdo si chce jen tak propláchnout mozek nějakým velkolepým blockbusterem s velkorysou výpravou, než pro někoho, kdo si zakládá na chytré filmařině a jemných finesách režie i herců. Takový Stephen Fry je spíš trapný než vtipný, Jared Harris v roli hlavního záporáka se sice snaží, ale ono to je těžké, když nemáte čím překvapovat a jak tahat diváka za nos. Akce i Sherlockovy schopnosti jsou z mého pohledu tak přepísklé, že i v rámci žánru, kdy se pohybujeme někde v mantinelech vytyčených kdysi Indiana Jonesem, je to příliš a připomíná to spíš některé komiksové postavy, než člověka z masa a kostí. Celkový dojem: 45 %. (07.01.2012)

První díl zafungoval jakýs takýs momentem překvapení, kdy se slavný detektiv pohyboval ve vytříbeném vizuálním světě Guye Ritchieho. Napodruhé je moment překvapení tatam a tak se najednou začnete šťourat v tom, co vám napoprvé nevadilo. Na dvě hodiny až příliš rozmělněný děj, upozaděné ženské hrdinky, nevýrazný záporák, až na nějaké dvě tři vtipné dialogové výměny prázdná vata, a hlavně, detektivní linka, která je vám úplně putna. Akční eskapády okoukané, což nespasí ani běh lesem, u kterého se nebojím použít slova o genialitě. První půlku jsem doufal, že se to v té druhé rozjede, jak občas někteří komentátoři slibovali, ale poslední půlhodinu už jsem se regulérně modlil za to, ať to skončí. Takový blockbusterový fail se jen tak nevidí. (28.04.2012)

Kým v jednotke boli dialógy svižné, vtipné a dostatočne bavili, v pokračovaní už cítiť výrazné komplikácie. Už to ani zďaleka nepôsobí tak sviežo, príšerná prázdna ukecanosť skôr otravuje. Príbeh postráda pútavosť, je neprehľadný a rozhodne nezvláda držať diváka v strehu celú dlhú minutáž. Škoda toho. Akčné scény fungujú dobre, znovu nepostrádajú nápaditosť a hravosť (najlepšia akčná scéna - na rozlúčke so slobodou), tempo je dakedy veľmi dobré a zábavné. Okrem vydarenej akcie je tam na môj vkus však až príliš veľa vaty. (17.04.2012)

Pistole nabité, mozky v plné polní, dedukce rozvibrovaná na maximum. Když Holmesovy myšlenkově-zápasnické kejkle dobývaly kina poprvé, nadšeně jsem hltal každý Ritchieho nápad a když Robert Downey s jiskrou v očích odkrývá pavučinu intrik podruhé, tleskám znovu. Moriarty je totiž dokonalou nemesis, která může zahrozit z nejvšednější situace a v takových chvílích jeden potřebuje nejen věrného parťáka, ale třeba i exhibicionisticky naladěného bratra s rozklepaným personálem. Tenhle efektní akční přístup mi zkrátka k vadnoucí viktoriánské éře sedí a celý tvůrčí tým se mnou bez problémů mává skrz emoce i lokace. Prosím trilogii, milý Watsone. (16.01.2012)

Pokračovanie sa nesie presne v duchu prvého dielu, vizuálne nabitý a ukecaný a aj kvalitatívne je na rovnakej úrovni. holmes je stále rovnako rýchly i múdry a niekedy mám pocit, že múdrejšieho detektíva nám ešte boh nezoslal. Na to, že takmer nespí, má rád alkohol a koku, mu to myslí neskutočne. Akčné scény výborné, humor celkom fajn, dobre to poháňa hudba Hanza Zimmera, ale napriek tomu som mal sem tam pocit, že je to tak trochu o ničom. V scéne prechodu cez hranice moje srdce zaplesalo, maestro Zimmer vzdal hold Morriconemu a skladbu Two mules for sister Sara http://youtu.be/Yl6DA1YDGcc nahral a zmodernizoval nanovohttp://youtu.be/Ah-KrvcwJkY Aj vďaka tejto maličkosti som sa nakoniec priklonil k štyrom slabším hviezdam. 70%. (19.07.2012)