Rodina je základ státu

Že se zde objevuje výstup stejného druhu jako v Intimním osvětlení (kde je organickou součástí celku), ještě neznamená, že má nějakou cenu oba filmy srovnávat. Sedláčkovo Rodina je základ státu nedisponuje ničím, čemu bych mohl nějakým způsobem věřit a celkově na mě působí jako film, který snad chce "promlouvat k dnešku", není zrovna špatný, ale nestojí za bližší pozornost. Brzy bude právem zapomenut, což mu ovšem prospěje, protože filmoví nadšenci případných příštích generací pak budou moci objevovat zapadlou perlu s několika krutými scénami. Pro mne - současníka - je cenný jen ten název. Je totiž nutno váhat mezi dvěma protichůdnými optikami, které nabízí. Je česká společnost morálně (i jinak) v prdeli pro to své vyznání starat se jen o svůj píseček, kdysi vyjádřené v pregnantní zkratce "kdo nekrade, okrádá rodinu"? Nebo naopak jsme v prdeli proto, že nejsme schopni udržovat rodinu silnou, všemu navzdory? Ergo ukazuje Sedláček na typické rodině (jen s nadprůměrně zdatným živitelem), proč je stát čecháčků jedna velká sračka, nebo jde o to, že se tato rodina v náhlé krizi dobrala takové soudržnosti a síly, že obstojí státu, právu i morálce navzdory, takže nakonec opravdu jen na tom především záleží? Nevzniká tak právě rodina, z níž lze teprve stát budovat? Měl-li tvůrce na mysli toto, pak je třeba pochválit volbu sociálního typu "hrdiny" i značnou zdrženlivost v hodnocení toho všeho. Každopádně rodina je základ státu a každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. (10.08.2016)

Na tento film jsem v době uvedení do kin vůbec nechtěla jít, přestože jsem na něj slyšela dobré reference. Jeho název mi přišel jako jedno velké klišé a hlavně mi připomněl komunistické heslo. O to víc jsem pak byla překvapena a musela uznat, jak jsem se zmýlila! Konečně realistický film ze současnosti. Ulevilo se mi, že nepitvá minulost, jak se stalo u českých filmařů zvykem, ale zabývá se SOUČASNOSTÍ. Tento příběh se může stát (bohužel) prakticky v každé české rodině. (07.02.2013)

Tento film se snadno mohl stát docela depresivní sondou do života jednoho manažera podílejícího se na tunelování jednoho finančního ústavu. Jenže film je spíše oslavou svobody, oslavou rodiny, a okovy spravedlnosti jsou během většiny filmu hlavním hrdinům nahony vzdáleny. Divák si tak může užívat hořkou komedii plnou vynikajících hereckých výkonů a zajímavého děje, který je originální a nechává diváka až do úplného konce napnutého, jak to vlastně celé dopadne. Pro mě osobně bylo z celého filmu nejzajímavější moravské intermezzo, které bylo zajímavé, vtipné a ve všech směrech úžasně promyšlené. Ovšem celý film výborně reflektuje to, jak to v našem státě v současnosti vypadá a jako takový je velice cennou sondou do duše českého národa. Ve filmu zazní mnoho trefných postřehů a myšlenek (viz policejní detektiv, který má dvě vysoké školy, ovládá několik jazyků a žije v panelákovém bytě, zatímco manažer banky žije v luxusní vile), za které tvůrce chválím. Ve výsledku jsem s filmem velice spokojen a uděluji mu čtyři hvězdy. (28.04.2014)

„Mámo Nepičuj…“ Docela úsměvný film s ožehavým tématem, při kterém bude nejeden divák zpytovat svědomí. Nejenom divák, ale i politik. Najde se zde spousta dobrých hlášek, ale ty jsou jen doplňkovou ingrediencí k jinak docela smutnému příběhu. Jinak má tvůrce ale pravdu – Rodina je vážně nejdůležitější, ale lidská chamtivost a hlavně blbost nezná mezí. Za vůbec nejlepší pasáž považuju návštěvu známých ve Strážnici – ten strejda neměl chybu. Co se týká samotného filmu, tak se mi asi nejvíc líbila propracovanost psychologické stránky, která skutečně dokáže vzbudit city i emoce a hlavně je uvěřitelná. Sedláček si nevedl vůbec špatně a všichni herci odvedli dobrou práci, která si zaslouží slušné hodnocení. (02.02.2015)

A opět tu jsou prvky amaterismu, televiznosti, dialogy šustící papírem... a opět to všechno až geniálně funguje. Robert Sedláček si vytvořil vlastní škatulku, a každý jeho nový film se v podstatě nedá připodobnit k ničemu jinému, co v Čechách kdy vzniklo. Je to civilní, chvílemi bizardní, dojemné, smutné i veselé, trapné i strhující...a rozhodně to stojí za vidění. (26.01.2012)