Odváto větrem
Gone with the Wind
Odviate vetrom
Gone with the Wind
Scénář:
Sidney HowardHudba:
Max SteinerHrají:
Clark Gable, Vivien Leigh, Leslie Howard, Olivia de Havilland, Thomas Mitchell, Barbara O'Neil, Evelyn Keyes, Ann Rutherford, George Reeves, Fred Crane (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Epická adaptace románového bestselleru Margaret Mitchellové Jih proti Severu (1939) patří dodneška k nejoblíbenějším filmům víc než stoleté historie pohyblivých obrázků, a určitě plným právem. Mitchellová (1900–1949) byla vystudovanou novinářkou a "Jih proti Severu" začala psát v roce 1926, kdy utrpěla při jízdě na koni vážný úraz, který zanechal trvalé následky. Materiál pro svoji knihu získala ze vzpomínek svých příbuzných, zejména od otce, který byl jeden čas předsedou Atlantské historické společnosti. Původně nezamýšlela své dílo zveřejnit, ale naštěstí k tomu došlo v roce 1936. Kniha se stala nesmírně populární (dodnes prodala více výtisků pouze Bible), a navíc byla vyznamenána prestižní Pulitzerovou cenou. Nezávislý producent David O. Selznick zakoupil filmová práva měsíc po publikaci za tehdy neslýchaných 50 000 dolarů, což byla v té době nejvyšší cena, zaplacená za románovou prvotinu. Jeho investice se mu bohatě vrátila. Natáčení bylo zahájeno na sklonku roku 1938 rozsáhlou scénou požáru Atlanty, založeného ustupujícími jižanskými vojáky, aby konfederační muniční sklady nepadly do rukou Unie. Bylo při ní použito všech sedm technicolorových kamer, jež tehdy v Hollywoodu existovaly. V té době také Selznick neměl ještě obsazenu klíčovou postavu Scarlett O’Harové. Natočil kamerové zkoušky s více než 400 adeptkami a nakonec si vybral Angličanku Vivien Leighovou, což značně popudilo jižanské příznivce románu. O tom, že Rhetta Butlera bude hrát Clark Gable celkem nikdo dopředu nepochyboval. Selznick si jeho služby zajistil u společnosti MGM příslibem distribučních práv... Snímek vznikl s tehdy nebývalým rozpočtem 3,9 milionu dolarů a stal se událostí roku. Při udílení cen Akademie 29. února 1940 si odnesl osm Oscarů (tehdejší rekord) – nejlepší film, režie, scénář podle předlohy, ženský herecký výkon v hlavní roli (Vivien Leighová), ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Hattie McDanielová za úlohu chůvy), výprava, kamera a střih. Kromě toho při oscarovém ceremoniálu obdržel výtvarník William Cameron Menzies zvláštní cenu (ve formě plakety nikoli sošky!) za „vynikající použití barvy pro zvýšení dramatického účinku filmu“ a producent David O. Selznick Pamětní cenu Irvinga G. Thalberga, udílenou za „trvale vysokou úroveň produkce“. To často vede k mylným tvrzením, že Jih proti Severu dostal deset Oscarů. Afroamerická herečka Hattie McDanielová se stala nejen první barevnou držitelkou Oscara mezi herci, ale i první nominovanou černoškou v některé z hereckých kategorií. Nicméně slavnostní premiéry filmu, která se konala 15. prosince 1939 v Atlantě, se kvůli své barvě pleti nemohla zúčastnit. Na premiéře se naopak objevila autorka Margaret Mitchellová, i když se na filmové verzi nijak nepodílela (ač ji o to Selznick několikrát žádal). Jako režisér je pod filmem podepsán Victor Fleming, ale na režisérské stoličce se vystřídalo víc tvůrců, mj. George Cukor a Sam Wood. Ani scenárista Sidney Howard nebyl jediným, kdo se na adaptaci tisícistránkové knihy podílel, mezi dalšími anonymními autory figurují prominentní jména jako Ben Hecht, John Van Druten a Jo Swerling. Konečné slovo ve všech aspektech filmu měl však Selznick, který byl skutečným hnacím motorem díla i jeho hlavním tvůrcem. I když se o to v následujících letech několikrát snažil, dokonalosti Jihu proti Severu se mu už dosáhnout nepodařilo. (Česká televize)
(více)Recenze (346)
Tak jsem se konečně podíval na tenhle legendární americký velkofilm. První část, která se odehrává za války, je úžasná. I když v ní nejsou žádné velkolepé bitvy, dokáže zaujmout spoustou strhujících scén, například odstřelování města, náměstí plné zraněných a mrtvých vojáků, požár založený prchající jižanskou armádou... Druhá, poválečná část, už tak skvělá není, film se místy táhne, ale zakončení celého příběhu to napraví. ()
Neuveritelne precenovana, i kdyz krasna romance.. ()
Tak tohle je klasika.Předlohu jsem nečetl (četl jsem jen pokračování od Alexandry Ripley),ale film je svou (ne)klasikou jedinečný.Válka,romantika,drama,komedie,zrada...tohle všechno (zní to jak telenovela,co?Ale není)!Poněkud dnes už špatné efekty nemůžou zastínit užásné herecké i režijní výkony.Už se nikdy nepodaří vytvořit film(y) tohoto formátu.Já nemám výtky. ()
Tak na tomhle filmu je opravdu vidět jak byl drahý. Všechno je na tomto filmu pěkné. Od kostýmů, přes kulisy, opravdu dobře natočené triky a výtečné herecké osazenstvo s neodolatelným Clarkem Gablem v čele. Co jiného říct, že je to filmový skvost a při scéně, kdy Scarlette příjde na nádraží pomoct zraněným vojákům, mě mrazilo v zádech. I po téměř 70 letech nově. ()
Fantastické kultovní melodrama, které si svůj nebývalý úspěch i popularitu bezesporu zaslouží. Můj obdiv si vedle úžasné výpravy získali samozřejmě hlavní protagonisté - především brilantní Vivien Leighová, která své telenovelové osudy podává tak, že působí naprosto kouzelně a bez jakékoli přehnané sladkobolnosti. Navíc mám slabost pro příběhy z devatenáctého století a o to víc, mají-li něco společného s americkými dějinami. Právě proto mi příběh z občanské války přišel naprosto pohádkový - něžné dámy v krásných garderóbách po boku s gentlemany šlechetných činů a vytříbených způsobů proti krutosti a drsnosti útrap války... Nezapomenutelný filmový zážitek - 95% ()
Nejslavnější milostná story všech dob na pozadí americké občanské války s hlavními hrdiny, ke kterým nelze zůstat chladným. Vivian Leigh prostě musíte obdivovat a Clarka Gabla prostě musíte zbožňovat. A oba dva dohromady na plátně jsou právě tím extotickým výbušným koktejlem, který i když to mezi nimi ve skutečnosti jiskřilo z úplně odlišných důvodů, nezbývá než vychutnávat do poslední kapky. Americká klasika se vším všudy, poplatná době svého vzniku, ale taky právě proto pořád stejně působivá. Krom toho těm dvěma na plátně odpustíte prostě všechno, i kdyby hráli v kýčovité slaďárně. Díky bohu, že tohle není ten případ. ()
Jeden z nejkrásnějších a nejmonumentálnějších filmů, co jsem kdy viděl. Jih proti Severu není jen dojemnou love story, ale také působivým svědectvím o hrůzách občanské války a budování "nové" Ameriky. Těžko se mi věří tomu, že je tento film starý více než sedmdesát let, jako by byl vůči nelítostnému zubu času zcela imunní. Lví podíl na tom samozřejmě mají také herci - Vivien Leighové, Clarku Gableovi, Olivii de Havillandové a Lesliemu Howardovi bez problémů uvěříte každé gesto a každou emoci. Jen je škoda, že těch Oscarů nakonec bylo jen osm, Jih proti Severu by si jich zasloužil mnohem víc. ()
Snad kdybych tohle viděl před padesáti lety, byl bych okouzlen. Nicméně ke své smůle jsem film zhlédnul až v devadesátých létech v televizi a jen jsem zíral, co může být oskarově nejúspěšnějším filmem všech dob (tedy do té doby). Podle mě jde o prostý lehce nadprůměrný příběh, jehož zásadní vadou je to, že tohle se nikdy takhle stát nemohlo, a věty, které si hrdinové vyměňovali, si nikdy normální lidé neřekli. Strašně jsem se nudil a na místech k tomu rozhodně neurčených dokonce smál. Lehce přes 50%. ()
Nemyslím si, že by to byl nejlepší film, ale zkrátka je to klasika, která mě vždy pohltí a dojme... ()
Tak nějak má vypadat romantická sága, propracovaný scénář i postavy, poctivá výprava, kamera mi ničím nepřipomínala rok 1939, snad jen poslední hodina byla trošku slabší, ale na plný počet to stačí, zejména ve srovnání s dnešní produkcí plnou cingrlátek a efektů. ()
Opravdu na svou dobu neskutečně monstrózní a epický příběh, který je však zabíjen neskutečně nesympatickou, i když sexy, hlavní hrdinkou v podání přehrávající Vivien Leigh. Marně pak i vzpomínám, kdy jsem viděl snímek, který tak silně podprahově propaguje rasismus (moto filmu: V těchto dobách ještě ženy byly dámami, muži opravdovými kavalíri a na polích spokojeně a s radostí pracovalo množství černých otroků. Vše pokazili až smrdutí yankeeové.) Obvykle se nad takovými věcmi nepozastavuji, ale tady mě to dostalo do kolen. ... Naopak obrovským kladem filmu kromě vynikající kamery je především neskutečně charismatický Clark Gable. .. Shrnuto: Jih proti severu na svou délku rychle uteče, dá se na něj místy poměrně příjemně koukat, avšak celkově je film poněkud přehodnocen a to i když člověk přihlédne k roku vzniku. Jak již tady někdo podotkl takový Kristián nepotřebuje megalomanii a přesto je kvalitativně o několik koňských délek dál. .. 70% ()
Ta Atlanta je můj v podstatě jediný důvod nedat tomuto kýčovitému favoritovi Josepha Goebbelse odpad. Láska krásných bílých Američanů s hrdinným Ku-Klux-Klanem za zády za "vtipného" kvilu velice hloupé černé služky mě i přes "nádhernou kameru", "úžasné herecké výkony" atd. atd. nějak neimponuje. Nebarevný rasistický western s Ronaldem Reaganem v hlaví roli snesu spíš než tuhle přeslazenou pastvu pro oko (jež by se mělo správně řezat). Ta si zaslouží přesně 88 Oskarů... ()
Nenechte se odradit délkou filmu, která sčítá téměř čtyři hodiny. Sám jsem byl překvapen, že mě film dokázal u obrazovky tak dlouho udržet. Některé záběry jsou i na dnešní dobu dechberoucí. Zejména bych vyzdvihl scénu na nádraží, které je plné zraněných vojáků, kteří řvou o pomoc zatímco jim "doktoři" amputují končetiny. Vše je tak kolosální a drsně uvěřitelné. V době kdy tento film navštívil první plátna museli být všichni u vytržení. Naivní příběh je spíše do počtu. Ale není to důvod, proč si film pustit. 70% ()
Tak nevím, bezesporu se jednalo na svou dobu o vynikající adaptaci románu, což ukazuje ten věnec Oscarů. Mám ale pocit, že čas, těch dlouhých 78 let, zanechal na tomto díle značné jizvy dobového charakteru. Především dnes již herci mají jiný výrazový rejstřík - zde působí poněkud divadelně. Vyvinula se i filmová řeč. Výprava je vynikající i když ze zabrání do děje mne vytrhovaly ty zadní projekce, které u takto nákladného filmu nechápu. V té době už bylo možné se bez nich obejít. Kamera je jinak skvělá s dokonalou prací v barvě, což nebylo samozřejmostí. Nejvíc mi však vadí ta dobová macha, která si neuměla představit, že by téměř pod každým záběrem nezněla utahaná hudba. K celkově divadelnímu pojetí přispívá i způsob vsouvaného komentáře a to, že zásadní bitvy jsou komentovány a ne ukázány. Celkově z filmu čouhá především ateliérové zpracování. ()
Biják jako hrom a zcela právem jeden z nejlepších filmů všech dob. Zvláště v prvních dvou třetinách. První třetina: Počáteční bezstarostnost, optimistické očekávání, že si jižanské státy uhájí svou svobodu, pomalu pronikáme od toho, že Scarlett je pěkná mrcha. Druhá třetina: Možná nejlepší vykreslení atmosféry války v dějinách filmu, beznaděj, ztráta svobody a důstojnosti, návrat zničených mužů, kteří se s takovým optimismem do bránění Jihu vrhali. A naděje, že se Scarlett polepší. Třetí třetina: Ta už mi připadala trochu nadbytečná. Ukázala nám sice, že bezcharakternost hlavní hrdinky vykolejí i takového frajera, jako je Rhett Butler, ale ty desítky minut věnovaných hysterickým výlevům Scarlett začínají po nějaké době diváka otravovat. Skvělý závěr však dává i této fázi filmu smysl. Každopádně jde o skvělý film, ke kterému se dnešní produkce velkofilmů nepřibližuje ani na tisíce mil... ()
Žebříčky : DigitalDreamdoor : 4. místo, Afi 1998 : 4.místo, Afi 2007 : 6.místo. ()
Který z dnešních filmů bude velmi dobře koukatelný za 70 let? Tenhle to jako jeden z mála už dokázal. ()
Shlédnuto pár let zpátky na ČT2 a musím říci, že toto mi hrubě nesedlo a považuji to za nevhodně glorifikovaný kýč ()
Mám slabost pro ztracené Věci. "Věc"- je jí nešťastná láska, prohraná válka, ztráta iluzí, ztracený boj s příliš velkou bídou? A o této "slabosti" hlavních hrdinů celý tento příběh je. Jistě, někdy balancuje na samé hranici kýče, ale podobně jako u LOTRa to tady funguje, jak se patří. Sympatické je i neortodoxní pojetí postav, které se obejdou bez glorifikace tak typické pro tehdejší dobu (psal se rok 1939, pamatujete?:) Scarlett je vypočítavá potvora, ale má kuráž. A stejně tak tento film- někdy přímo fyzicky cítíte podbízivost té sladkobolnosti: odcházející Rhett od rozčilené slušné jižanské společnosti, vlajka Konfederace třepotající se ve větru a pod ní stovky mrtvých na vlakovém nádraží, ikonický polibek Scarlett a Rhetta... Ale ta kuráž! Barvy, hudba, živoucí postavy a hlavní hrdinka celou dobu nešťastně zamilovaná do ženatého muže, kterého ve skutečnosti nemiluje. A kdy konečně prozře? Možná zítra, vždyť zítra je taky den! ()
Související novinky
Zemřela Olivia de Havilland
Po bouřlivém období, během nějž se oči veřejnosti po letech opět začaly houfně upínat k legendárnímu snímku Jih proti Severu z roku 1939, přichází velmi smutná zpráva. Včera filmový svět opustila… (více)
HBO Max dočasně stáhlo Jih proti severu
Streamovací služba HBO Max se rozhodla stáhnout ze své nabídky snímek Jih proti severu z roku 1939 kvůli problematickému vyobrazováním rasismu a romantizování Konfederace. Rozhodnutí přichází v… (více)
Recenzia na vyžiadanie. “My Darling, you´re such a child, you think by saying sorry all the past can be corrected? Frankly, my dear, I don't give a damn.” Melodramatické až za hrob! Príklad toho, že ani skúsený režisér ako Victor Fleming, ani skúsení scenáristickí dramatici tej doby, Robert Howard alebo Ben Hecht nedokázali z prehnane melodramatického námetu spraviť geniálny počin. Najväčším problém „Odviate vetrom“ bol samotný producent David O. Selznick. Jeho neorganizovanosť a neustále vyhadzovanie štábu, stálo za nekonzistentnosti príbehu, nervozity hercov a stabilného literárneho scenáru. Ak si Selznick myslel, že je možné od základov zmeniť štruktúru príbehu, tak bol na veľkom omyle. Príbeh je rozdelený na tri celky: 1) Začiatok občianskej vojny a odchod Butlera- 0.00.00-01.44.00 Intermission 2) Manipulačné techniky Scarlet 1.49.58-2.48.00 3) Karma doženie Scarlet O´Hara 2.48.00- 3.48.05. Skúsenému oku diváka neujde to, ktoré časti režíroval Victor Fleming, Sam Wood alebo George Cukor. Zo všetkých troch režisérov sú najlepšie scény práve Fleminga, práve extrémne turbulentný vzťah Selznicka a Fleminga sa markantne podpísal na výsledku (kiež by sa Fleming zúčastnil produkcie filmu od vývojovej fázy, mal by tak možnosť utriediť scenár, kvalitnejšie pripraviť hercov alebo dostatočne viesť vizuálnu stránku filmu) Diváka nezaujíma, ak si niekto myslel o Flemingovi, že to bol arogantný, sadistický, cynický bastard, keď jeho práca posunula úroveň filmu vyššie. Bohužiaľ, ani všetky peniaze sveta ma nedokážu presvedčiť o tom, že medzi Leigh a Gablom fungovala chémia. (mám na mysli prirodzenú chémiu, ktorú očakávam od prvotriedneho filmu) Najväčší ženský film? Čo by na to povedal Roman Polanski s Tess, Carl Dreyer s Pannou Orleánskou, Mankiewicz s Kleopatrou, Bergman s Agnes vo filme „Šepoty a Výkriky“? Skôr by som tomu pripísal najdramatickejšia ženská úloha. Z hereckých výkonov najviac rezonuje magnificentný výkon od Hattie McDaniel (v úlohe afro-americkej služobnej), charizmatická a príjemná Olivia de Havilland (v úlohe Melanie Hamilton) a pre herečku Vivien Leigh prvý zásadný film, kde preukázala, že dokáže hrať. Mimoriadne boli scény (smrť matky, alebo Yankee vojaka), kde chytila Scarlet takmer nervový kolaps. (osobne si myslím, že vo úlohe Blanche filmu “A Streetcar Named Desire” predviedla ešte lepší výkon) Z mužských výkonov práve Leslie Howard (v úlohe Ashelyho), od Clarka Gablea očakávajte štandard tej doby- teatrálnosť a maskulinitu. Škoda, že až poslednej hodine filmu ukazuje, čo skutočne dokáže. Mínusy: -1* za produkciu -1* hudobná partitúra (melodramatická hudba pri vážnych scénach nepasovala. Niet takmer ani jednej minúty, kde by nehrala „presladená“ hudba, a to kazí celkový dojem) -1* za scenáristické (literárne) spracovanie. Plusy: +1* za nádhernú kameru +1* art direction (nádherné kostýmy, scenérie, špeciálnej efekty, rekvizity, dekorácie) Musíte si uvedomiť, v akom roku bol film uvedený na trh- 1939, rok kedy melodramatické príbehy tohto formátu boli veľmi obľúbené u publika, nehľadiac na umelecké kvality filmu. (zaujímavé, že artové smerovanie bolo spočiatku hnutím odvážnych jednotlivcov ako bol Carl Theodor Dreyer) Dnes si už prakticky neviem predstaviť vznik tohto filmu, kvôli kolosálnosti príbehu, a finančnej náročnosti produkcie. Kto má rád dlhé melodramatické príbehy, tak toto je určite pre Vás. Odporúčam si zadovážiť blu-ray edíciu ku 70. výročiu, kvalitne reprodukovaný vizuál aj zvuk, mnoho relevantných bonusov. Menej hudby, organizovanosť Selznicka, utriediť scenár, Victor Fleming ako stály režisér, a bola by to nesmrteľná klasika. Cinefilov presmerujem na Tess od Romana Polanského. /40%/ () (méně) (více)