Golem

Francouzská představa o tom, jak má vypadat příběh o Golemovi a Rudolfovi II. Pro českého diváka, odkojeného Rudolfem v podobě geniálního Jana Wericha, to může být až šok. Rozhodně to lze nazvat druhou filmovou tváří doby. Teď jde o to si vybrat, která je věrohodnější. Rozmařile rozmazlený směšný vztekloun, jehož eskapády a činy nás rozesmávají, nebo temný film, zobrazující nekonečné útrapy Židů, císařovu šílenost a skutečnou zlobu i opravdovou pekelnou proradnost pana Langa? Osobně jsem pro tuto verzi. Při vší úctě k filmové posvátnosti Císaře i Pekaře prohlašuji, že Werichův Rudolf, je pro mne, v kontrastu s Baurovým, švejkovina s budovatelskou písní. Velkolepost snímku je na rok výroby opravdu unikátní a navzdory možnostem, které filmaři měli, je atmosféra doby v podstatě bezchybná. Může být poučením a vzorem pro mnohem mladší historické filmy. To samé platí i pro herecké výkony, Harry Baur a jeho převtělený císař je pochopitelně základ. Úvod v jeho alchymistické dílně ( v té skutečné, ne výroba slivovice) je jedinečná a atmosféru doby jen a jen podtrhuje. Vůdce a učedník raby Lowa dal do své role také vše, je nutno zmínit i vynikajícího bezpáteřního Langa. "Hospodine, nesrazíš ho bleskem?! Nestačí Ti, že mučíš naše těla pro své potěšení, chceš pošpinit i naše duše?!" Náročná, ale přesto hodně kvalitní podívaná. (11.11.2011)

Kuriózní snímek. Tak si říkám, jestli by nebylo lepší, kdyby to Češi (potažmo W+V) nafilmovali a Francouzi financovali. :o) Golem je ryze české téma, francouzský pohled je zajímavý a zcela odlišný, leč mému srdci není blízký. Nicméně francouzština z úst českých herců byla roztomilá, hraběnka Stradová byla půvabná, Rudolf statný, nad technickou kvalitou nutno přivřít oko. Můj problém (a možná to postihlo víc českých a slovenských diváků) je srovnávání s divácky úspěšnou verzí Císařův pekař a Pekařův císař. Žel, tomu nelze uniknout. Po druhém zhlédnutí už jsem se soustředila na film samotný. I když jde o film zdařilý, nechávám původní hodnocení z výše uvedených důvodů. (06.01.2015)

Golema si u nás v rámci filmové tvorby každý pojí především s Janem Werichem coby Cisařovým pekařem. Jeho černobílý předchůdce, který spatřil světlo světa poté, co francouzské producenty zaujala Werichova & Voskovcova stejnojmenní divadelní hra, měl daleko temnější podobu. Tohle je přímo historická freska na motivy známé legendy, v níž nechybí vedle nádherných kostýmů ani opravdová hororová atmsoféra. Pozoruhodná to koprodukce z meziválečného období, navíc ještě plna židovských motivů – při úvodní písně se záběry na trpící a modlící se Židy mne zamrazilo, když jsem si vzpomněl na holokaust, který byl zanedlouho po roku vzniku tohoto filmu rozpoután. V něčem už film, pravda, po technické stránce zestárl, ale líbilo se mi velkolepé řádění ozrutného Golema (zde ještě v podání skutečného herce). Na svou dobu velmi zručně a uvěřitelně nasmínané, včetně působivých davových scén! Docela se divím, že dílo ještě nebylo u nás restaurováno a vydáno na DVD, v lepší kopii, než té z CS filmu (často ještě k tomu s bílými titulkami na bílém pozadí) to mohl být ještě větší zážitek. Zatím coby svého filmového favorita na "golemské" téma volím Brdečkovu povídku Poslední golem z filmu Pražské noci. 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (30.08.2019)

Říkejte si o mě co chcete ale já tuhle verzi nesnáším a neuznávám ji. Golem je tu málo a celej film se točí okolo něčem jiném než o Golemovy a ty vedlejší scény jsou pro mě nudné. Navíc i samotný golem který se objevý na konci je spíše srandovní. Chápu že byly 30 léta ale neříkejte mi nikdo že ta maska byla dobrá. Herci celkem ušly ale pro mě je tahle verze asi nejhorší, a Golema z 20 let nemá šanci porazit. (26.11.2013)

Le Golem je klasickým příkladem dvou různých přístupné k jedné látce. K originálnímu podání V+W se nakonec nejvíce přiblížil až samotný Werich začátkem 50. let. Nyní, v polovině let 30., měl hlavní slovo Duvivier a Češi se tehdy mohli alespoň částečně přiblížit k velkým historickým filmům zahraničím. Židovská pražská legenda v podání Francouzů bude ale vždy něco trochu jiného, právě pro svůj pohled zvenčí. Nicméně díky některým domácím hercům ve vedlejší rolích (v čele s Trudou Grosslichtovou alias Taniou Doll jako Mme. Benoit) se došlo k příjemnému kompromisu. (22.02.2009)