Ninja Faktor

Povedená a na zvládnutí pro soutěžící opravdu nesmírně obtížná soutěž. Škoda, že se na Prima Cool nedá pustit s originálním japonským dabingem. EDITACE(24.8.2010): Přidávám další hvězdu na plný počet, jelikož během léta si mne tahle soutěž naprosto podmanila! Jak už zde někdo psal, osudy soutěžících jsou nesmírně zajímavé a poutavé a tvoří jakýsi příběh Sasuke. Obzvláště All-Star tým ve složení Kazuhiko Akiyama(vůbec první vítěz, bývalý lovec krabů, jehož trápí degenerativní onemocnění očí a často se mu nedaří dostat se přes první úsek), Makoto Nagano(rybář a největší hvězda Sasuke, v pořadí druhý celkový vítěz a člověk, který se jako jediný dostal do finálového úseku 5x), Toshihiro Takeda(hasič, jenž se jako jediný dostal do třetího úseku 13x, avšak nikdy neměl možnost okusit finálový úsek), Shingo Yamamoto(manažer benzínové stanice, miláček publika, kterého v jedné z jeho dvou účastí ve finálovém úseku zradilo zranění ramene a který se zúčastnil všech 25 klání Sasuke), Bunpei Shiratori(bývalý atlet, v současnosti státní úředník, jenž si postavil dráhu Sasuke doma na zahradě, kam se do jeho "Shiratoriho chrámu" sjíždějí fanoušci Sasuke z celého Japonska) a Katsumi Yamada(Mr.Sasuke ikona soutěže, jenž již v třetím klání Sasuke byl velice blízko celkovému vítězství, avšak od 12 Sasuke ho provází nezdary, když se celkem 11x v řadě nedostal přes první úsek a tak před 25 pokračování soutěže oznámil svůj odchod) je studnicí inspirace a zároveň příkladem přátelství. V Ninja Warrior soutěžili například i olympionici, bratrská dvojice amerických gymnastů Paul a Morgan Hammové, desetibojař Paul Terek či bulharský gymnasta Jordan Jovtchev. Zatím posledním komu se podařilo zdolat nástrahy hory Midoriyama je prodejce obuvi Yuuji Urushihara v předposledním odvysílaném Sasuke 24. Kdy už bude 26? (18.07.2010)

Opičích drah tu už bylo více. Ta velmi pamětihodná (kterou se asi v televizi rozhodli už nikdy nezrekapitulovat a mě to štve, protože sem byl v době jejího vysílání děcko) také pocházela z Japonska, ale byla vyloženě o té čistokrevné držkopádové zábavě, kterou má vyspělá civilizace tak ráda. Ale tahle soutěž se bere vážně, nejméně půlka soutěžících se bere vážně a vážně překvapivě to funguje. Takže jsem rád, že si na začátku prohlédnu pár cvoků co si přišli rozbít hubu a že pak uvidím i pár opravdovejch borců. Když máte komu fandit, je tam i dobré napětí. A dráha se mění, což je hodně dobrý prvek, show zůstane svěží. A tak to jediné, co mě na pořadu vadí, jsou nesmyslné prostřihy a neustálé opakování pro západního fanouška, který tam má 147 reklam a vidí to jednou za tejden. (23.07.2010)

Překvapivě mě tihle Japonci baví! A jak! Americký Wipeout je oproti tomuto pořadu výsměch. Tam soutěžící neudělá většinu překážek, ale protože rychle padá a plave, získá nejlepší čas a dostane se do finále, kde nakonec shrábne prašule. To Ninja Faktor je nemilosrdný - nevydáte ze sebe všechno, spadnete a končíte. Navíc tady se soutěžící nesnaží zdolat horu Midoriyama pro peníze, ale prostě proto, že chtějí vydat ze sebe to nejlepší a dokončit všechny úseky. Překážky jsou mnohdy takřka nepřekonatelné a líbí se mi v jednotlivých turnajích sledovat opakující se soutěžící, jak to zkouší znovu a znovu. A baví mě i ti cvoci v kostýmech, co vypadnou hned na první překážce :) (08.08.2010)

Mě to bavilo hned od začátku, ale fakt, že byly překážky pořád stejný mě postupně začal nudit a dala jsem 3*. Jenže pak se překážky začaly dost měnit a já si některý "bojovníky" začala pamatovat (no ty jména jsou celkem porod, ale takovejch 10-12 bych jich dohromady dala) a fandit. Nejsem žádnej xenofób, ale celkově tahle soutěž dost pozitivně změnila můj pohled na šikmoočka. Nejbrutálnější překážky - prohnutá zeď, vzepření těla, závěs na skále a rybí schůdky. Mý dva největší oblíbenci - Shingo Yamamoto a Makoto Nagano, ale je jich mnohem víc... :D Respect všem, co se dostali do třetího kola a dál. A nesmím zapomenout na naprosto dokonalý a zasvěcený komentář, který mě odboural a to od Adush93 :DD 80 % (14.08.2010)

Na japonských soutěžích miluju to, že v nich (skoro) nikdy nikdo nevyhraje a výhra v nich vám zařídí (skoro) nehynoucí slávu. Což je rozdíl od těch evropských a amerických, kde tak nějak vždycky někdo vyhraje i když se tam plácá jako nudle v bandě a z poloviny překážek spadne (ano nárážím na WIPEOUT). Tohle je o nehoráznym skillu a sebeobětování. (07.12.2011)