Šest Železných dam (S04E01)

Opravdu jsem nečekal, že by se mi mohlo stát, že mě tento seriál bude nudit. A ono se to stalo. Samo osobě to není, tak špatné, jak se zprvu může zdát, jen s přibývajícími minuty se to začne stáčet, tam kam nemá. A o to více mě pak mrzel finální zvrat, který mě přišel spíše k smíchu, než ke smutku, což je hodně špatné. Snad se další díl povede, a napraví si reputaci. 6/10 (16.01.2017)

Spoilery! Hlavní pozitivem je to, že nás konečně opustila paní Watsonová, jejíž účast byla v seriálu tak nějak navíc. Celkově se jedná o výrazně méně zajímavou epizodu, než bývá seriálový standard, na které jsem býval zvyklý. Sherlock bleskurychle vyřeší jeden velmi pěkný případ a zbytek se bohužel opět věnuje minulosti paní Watsonové, která mě absolutně nezajímá, abych byl upřímný. Dalším negativem pro mě bylo vylíhnuté dítě, které bude zřejmě spíše přítěží. Nelíbil se mi ani naprostý přehršel komunikačních zařízeních, která nám všem byla ukázána. V příštím díle se evidentně najde Bilbo Pytlík tu květinkovou paní z autobusu a bude opět šťastný. Závěr dílu byl poté poměrně o ničem. Na Sharlocka jsem se moc těšil, takže jsem si užíval jenom samotného pohledu na něj. Nicméně, musím prostě uznat, že tento díl stál dost za hovno. Budu pevně doufat, že si v tom nacházejícím podstatně vylepší reputaci. (05.01.2017)

To, že nastává problém, je zřejmé už z traileru při "Something's coming", což je hláška, kterou používají filmaři v momentě, kdy rozhodně "Nothing's coming". A taky že jo. Naprosto zbytečný díl vezoucí se na vrstvě šlehačky první a druhé řady a je to nuda jak cyp. Tohle je problém, kdy se začne stereotyp seriálu využívat moc brzo a nikomu z tvůrců nedochází, že kvůli tomuhle se na Sherlocka fakt nedíváme. Spoiler: Jedno pozitivum tenhle díl má a sice, že nás zbavil Mary. Aspoň doufám. (21.01.2017)

Po geniální třetí sérii a Přízračné nevěstě, která má do geniálnosti hodně daleko, jsem měl od čtvrté série velká očekávání. A začalo to skvěle. Sherlock, Watson i ostatní postavy perlily, bylo to vtipné, mělo to fantastické tempo, bavilo mě to, to Sherlockovo rychlořešení případů a zároveň ukazování všech jeho schopností na tomhle seriálu naprosto zbožňuju (a ten případ s autem, nebo i ten s opuštěným manželem byl parádní). Jenže v druhé polovině se to bohužel zvrhlo v klasickou moffatovinu. Vynikající první polovinu zabilo děsně přehrocené a přehnané drama, ve kterém bylo až moc Mary (která mě od té doby, co je tajná agentka neskutečně štve a snad už se tam nebude motat), až moc retardovaně se chovajícího Watsona a prakticky kompletní vyškrtnutí ostatních postav, které na začátku měli tolik prostoru (zejména v případě Lestrada je to škoda). Tenhle díl herecky táhnul zejména Freeman, ale vinou scénáře bohužel děsně přehrává... A už to nebudu více kritizovat, neb mi to nečiní vůbec žádnou radost. Takže i když jsem se docela bavil a mám radost z návratu téhle geniální a pořád skvělé série, tenhle díl je asi naprosto nejhorší ze všech (včetně Nevěsty, i když na druhou stranu i tenhle byl perfektně nahláškovaný). Doufám jen, že zbytek série se nepotáhne v obdobném duchu a že Toby Jones předvede něco pořádného a že návrat Moriartyho nejsou jen plané řeči. 80%. (11.01.2017)

To se mi jenom zdá - při pohledu zvenčí, nebo velký detektiv opravdu pro stromy nevidí les, tudíž dělá školácké chyby ... a podle toho to posléze dopadá !?! Nicméně ... nejspíš je to autorský záměr, poněvadž do vlastních schopností zahleděný, leč citově zaangažovaný introvertní génius si počíná přece jenom maličko jinak nežli tentýž génius osobně nezapletený do tenat případu - a Sherlock urazil velký kus cesty ... od onoho památného dne, kdy se poprvé potkal s doktorem Johnem Watsonem. Nebo ... nebo jen není docela v pořádku - ostatně ... to už tady taky jednou bylo. I když ... tehdy dokázal zůstat plně koncentrovaný, odpoutaný od vlastní úzkosti a všech pochybností. Ale teď ? Jakoby po tvrdém střetu s Charlesem Augustem Magnussenem zůstal trochu otřesený ... jakoby se náhle ocitl na dávno zapomenuté, zapovězené cestě, kterou nelze opustit, ze které nelze sejít - na cestě do Samary ... v očekávání poslední výzvy Jima Moriatyho - zatímco osud rozdává karty po svém. Ať tak či tak, doširoka rozhozené střípky mozaiky do sebe postupně zapadají s přesností na setiny milimetru ... tak jako vždycky - a skrz emocionální kocovinu pootevírají dveře k dalšímu příběhu. (16.01.2017)