Boratův navázaný telefilm

"I found a new book which only tells truth. It's called Facebook." I přes svůj kultovní status mě první Borat nedostal tak moc do kolen jako mnohé diváky, i tak jsem ho ale bral jako trefně ironickou komedii, která si nebrala servítky na žádné frontě. Druhý díl mě oslovil vesměs stejným způsobem, byť se jeho atmosféra posunula spíše do vod dramaticko-rodinného žánru, stále však s nepřehlédnutelným ironicko-kritickým tónem. Sacha Baron Cohen coby Borat je opět pošuk největšího kalibru, který si dělá srandu z Trumpa, koronaviru, Američanů, Židů, žen, feministek a mnoha dalších - což se mu místy daří skvěle, místy zase trochu méně. Druhý Borat je učebnicový příklad filmu, u něhož pochopím jakékoli hodnocení! (29.10.2020)

„She 15. She too old for you..“ Rudy to slušně schytal, ale jinak jsem měl z toho pocit, že reportér Sagdijev propadá bezradnosti. Možná je to tím, že se vrátil do těžce polarizovaného světa, který pohlcuje trotlovství a ve kterém se bizarnost stala normou.. Takže kazašský premiér je covidový Keyser Sozé? Toho by se mohlo chytit čínské ministerstvo zahraničí.. (02.03.2021)

Poprvé to byl úkaz, unikát. Sice místy hodně vyprahlý a opravdu vtipný jen výjimečně, ale pořád s odvahou zabrousit do značných extrémů. Pako a zdatný improvizátor je zpět. A zase musí za oceán. Kazašský reportér vezme i svou patnáctiletou dceru, kterou chce darovat americkému viceprezidentovi, což by mělo pomoci s jeho nevalnou reputací v domovině. Cestou potkává (a)typické Američany, řeší různé překážky a je u toho občas vtipný. Navíc ho ještě z minula všichni poznávají, takže se musí převlékat do bizarních kostýmů. A aby toho nebylo málo, cestu mu zkříží i covid-19. Je to totální slepenec, nicméně asi nikdo si to nepouští kvůli zápletce. Tak či onak v závěru přijde pointa, která příběh docela povznese, protože se to právě šířením nákazy velmi slušně uzavírá. Bohužel výsledek ale obsahuje i množství scén bez tempa a hlavně s minimem vtipu. Právě o hranici vtipu a vkusu bych se tady moc nerozepisoval, každopádně třeba rozhovor s pastorem je kouzelný. (11.11.2020)

Je to stále celkem fajn, ale původní kouzlo je pryč. První Borat byl možná to nejvtipnější, co jsem ve svém věku viděl a pamatuju si jak se celé kino nekontrolovaně řehtalo. U dvojky se párkrát usmějete, nelitujete ztraceného času, ale za chvíli se na to zapomene. Tím spíš že se to hodně vyjadřuje k aktuální situaci, což jsou vtipy, které stárnou nejrychleji. (26.12.2020)

Politicky a socialni satirista Sasha Baron Cohen vydal druhy dil ukazujici stuoiditu nekterych oblasti USA. Tento otevřeně protitumpovský kousek neukazuje to v Americe skoro nic,co bychom nevideli kazdy den v mainstreamovych a sociaknich mediich. Je to tezko ten samy Borat co pred 14 lety, kde odzbrojoval bezelstností a předpotopními názory a ukazoval, proč si z Ameriky lidi na celém světě utahují. Pár věcí je ale i zde vtipné. Svou výchovu hodlá omezit na tipy z příručky pro "majitele dcer", vydané kazašským ministerstvem zemědělství. Podle ní by ženy měly přespávat v klecích, vyhýbat se řízení automobilů i podniků a za žádných okolností se nedotýkat svých genitálií. Poselstvím filmu totiž je, že Borat nejdříve považuje poslušnost žen za podmínku štěstí. Díky setkání s osvícenou opatrovatelkou ale zjišťuje, že ženy se mohou uplatnit v širším spektru rolí, než jaké připouští patriarchát. Leitmotivem druhého Borata se díky tomu stává právě nutnost rozvíjet kritické myšlení a hledat alternativy k destruktivnímu machismu či silácké rétorice. Obojí ve filmu vedle dívčina misogynního otce reprezentuje sociopolitický diskurz dnešní Ameriky. Vedle provokování se Borat tentokrát snaží usmiřovat a nabádat ke konstruktivnímu dialogu. Bulharská herečka Maria Bakalovová, která se dřív objevila ve filmu Otec, oceněném Křišťálovým glóbem na festivalu v Karlových Varech, je zdatnou spolupachatelkou Cohenových vylomenin. Stejně jako on se umí tvářit coby ztělesnění hesla "ignoramus et ignorabimus", několikrát k nepoznání změní vizáž, a když dojde na vrcholně nekomfortní setkání s někdejším newyorským starostou Rudym Giulianim, neohroženě dává všanc své tělo. Vizuálně film připomíná spíš pozorovatelský dokument. Využívání skrytých kamer a pohotové natáčení dle vývoje pandemie koronaviru ani neumožnily větší stylistickou propracovanost. Občas je znát, že psaní scénáře i natáčení probíhalo narychlo kvůli snaze uvést snímek před prezidentskými volbami. (07.11.2020)