La ciociara
La Paysanne aux pieds nus
Vrchárka
Two Women
Two Women
Two Women
Two Women
Režie:
Vittorio De SicaScénář:
Cesare ZavattiniKamera:
Gábor PogányHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Jean-Paul Belmondo, Eleonora Brown, Pupella Maggio, Raf Vallone, Vincenzo Musolino, Renato Salvatori, Carlo Ninchi, Emma Baron (více)Obsahy(2)
Mladá vdova Cesira (Sophia Lorenová) se rozhodne opustit i s dvanáctiletou dcerou Rosettou (Eleonora Brownová) bombardovaný Řím a ukrýt se v rodné vesnici v horách. Tady se připojí k vesničanům i uprchlíkům – vesměs obyčejným lidem, které válka nezbavila humoru a chuti do života, ale ani chamtivosti a pokrytectví. Z obyvatel vesnice se vyděluje intelektuál a idealista Michele (netypická role Jean-Paula Belmonda), který se s oběma ženami sblíží. Cesira jej přitahuje jako muže, ale duchovně založené Rosettě je útěchou a inspirací, učitelem, který jí ukazuje dosud nepoznané hodnoty. Temperamentní, hubatá Cesira se řídí selským rozumem a útrapami války prochází se vztyčenou hlavou. Má jen jedinou Achillovu patu: svou dceru. A ironií osudu v době naděje a osvobození zasadí válka Cesiře poslední ránu právě do tohoto nejcitlivějšího místa…
De Sica natočil Horalku podle stejnojmenného románu Alberta Moravii. Na rozdíl od naturalistické předlohy však De Sica projevuje větší empatii vůči obyčejným lidem a jejich jednoduché touze: přežít. Sophia Lorenová se své role zhostila s vášní a vehemencí a byla za ni celkem dvaadvacetkrát oceněna – mimo jiné se stala první herečkou, která dostala Oscara za roli mluvenou jinak než anglicky.
(oficiální text distributora)
Recenze (140)
Nádhera, v poslední době přicházím na chuť Sophii Loren a italským filmům vůbec.... ()
Zprvu to vypadá jako klasické uprchlické drama o návratu do rodiště, setkání se starými známými i s novými lidmi. Ovšem posledních 20 minut je nezapomenutelných a vskutku drsných. K tomu skvělý výkon Sophie Loren. Belmondo mi byl ale spíš nesympatický než naopak. ()
tak toto bolo cucanie emocii... akoze ono sa to sice tvari ako poeticky film ale vzapati sa to v poslednej polhodine zvrtne na tazku psychologicku tragediu ktora mi na par okamihov vyrvala srdce z tela. lorenovej vykon nema chyby, moje oblubene galakticke herectvo (scena po TOM ma uplne citovo odrovnala) a detto eleonora brown ako jej mlada dcera. de sica vytvoril naozaj nadcasove dielo, na sekundu som sa nenudil, je to skvele vyvazene, po hereckej, pribehovej aj technickej stranke. velmi sa mi to pacilo a opat to vo mne prebudilo prachom zabudnutu lasku k talianskej kinematografii. a tiez to nerobi hanbu moraviovej predlohe s ktorou sa v dohladnej dobe urcite tiez rad zoznamim. PS: ,,Vydala som sa za Rim, nie zanho" krasna replika ()
Krásná překrásná Cesira je žena, kterou skutečně nemůžeme nazývat jinak než právě těmito megalomanskými přízvisky a to s ohledem na celou její osobnost. Příběh filmu z druhé světové války je bezesporu již uznaná klasika. V hudbě se tomu říká něco jako evergreen nebo standard. Co ovšem pro mne je něco více než pouze standartní, je právě Sophia Loren a její herecký výkon v tomto filmu. Od odjezdu z Říma až po konec války ji a její dceru potká mnoho útrap, ze kterých nakonec vycházejí byť s mnoha šrámy vítězně. Jsem nesmírně rád, že režije se zhostil můj oblíbenec Vittorio De Sica. Jeho pojetí a vůbec jeho celý režisérský pohled na Italské prostředí v různých časových etapách je až obdivuhodně věrohodný a také v každém filmu vyvážený. Tento film natočil velice zručně a přitom zde nechybí ten pravý italský folklor, který je obsažen v každém jeho filmu bez ohledu na to, zda točil drama nebo komedii. Tato jeho režijní vlastnost je velice obdivuhodná a tato vlastnost je tou pravou příčinou, proč tedy tento film nazýváme klasikou. Ale skutečně to něco navíc, ona exklusivita tohoto filmu spočívá právě v Sophii Loren. Ona je snad samotná esence ženství. ()
Proč musí cpát alespoň náznak romantické linky úplně do všeho, nepochopím. Cesira v knížce několikrát jasně prohlásí, že nemá o chlapy zájem, i počáteční jednorázovka s Giovannim byla skutečně jen jednorázovka, OJEDINĚLÝ jev. A oni nééé, musí tam narvat aspoň "něco" s Michelem.... Tolik k mé nejvýraznější výhradě. Zbytek změn se dá pochopit, připsat na účet nutného zkracování, snad až na poněkud smířlivější konec s Rosettou. Cesira působí jako správná ženská od rány, možná o něco míň chytrá než v předloze (čtení o Lazarovi), ale vzhledem ke stopáži přivřu očko i nad tím. Lepší, než verse z '88, ale i tak lepší průměr (Ano, ta úvodní výtka mne vážně štve.). P.S.: Stojí za to shlédnout v originální italštině- chvilkami se člověk tak zaposlouchá do rytmiky dialogů, že musí přetáčet zpátky jen aby dočetl titulky. ()
V originálním znění tomu italština dodává ještě větší sílu. ()
V de Sicově filmu je vztah mezi Cesirou - matkou a Rosettou - dcerou paralelou ke vztahu Božské matky Marie ke svému dítěti; proto ta hrůzná scéna znásilnění v kostele a za ní stojící de Sicova otázka, kde je Bůh v této chvíli? ()
Protiválečné drama, kterému vládne Sophia Lorenová. Osobně mně ale přišla Horalka slabší, a pokud by tam Sophia nebyla, kvalita by šla ještě dolů. Také mi nesedl Jean-Paul Belmondo. Ten si (i když až později) stvořil svou dokonalou filmovou škatulku a mimo ni to již není ono. Obecně je to rozvleklejší příběh z italského venkova, kde je válka spíše kulisou. Pravda, válka ovlivňuje ty rozhodující momenty, ale na mě to vcelku působí tak nějak nevyváženě. Přes všechny výhrady jde jistě o kvalitní film, rád jej doporučím, na cestu mu dám tři hvězdy a vy sami si zkuste najít ty další dvě. ()
Smekám před Sophií Lorenovou, která jako 26 letá bezdětná herečka dokázala dechberoucím způsobem ztvárnit postavu matky bránící svoji jedinou dceru a zcela právem dostala (jako první) Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ačkoli film je italsko mluvící. Pro mě osobně jeden z nejlepších italských filmů všech dob.... ()
Pokud jsem se vznášel z Lollobrigidi v Římance tak ted sem si z Lorenky sedl na prdel!!!!Tak energickou a od rany ženskou sem dlouho neviděl.Navíc krásná ženská s jiskrou v oku to je nádhera. ()
Asi budu za barbara, ale nezlobte se na mě, tohle prostě není film pro mě. Musela jsem se vyloženě nutit, abych zůstala u televize. Děj mi přišel hodně zkrácený, takový zkratkovitý a heslovitý. Sophial Loren pochopitelně hrála parádně (i když na můj vkus občas až moc afektovaně), ale jedna herečka nemůže zachránit celý film. Belmondovi role taky moc nesedla, i když se jí zhostil se ctí. Bylo tu několik zajímavých scén a okamžiků, které vykreslily hrůzy války skutečně víc než barvitě a celkově námět byl zajímavý. Mohlo se z něj ale vytěžit víc. ()
"Ja nehreším. Snáď iba raz... Predvčerom..." Dráma o útrapách bežných ľudí v Taliansku na konci 2. svetovej vojny, s nádhernou kamerou a nádhernou Sophiou Loren (zaslúžený Oscar za úžasný výkon). To ale nie sú zďaleka jediné tromfy. Z celého filmu doslova vyžaruje srdečnosť a ľudskosť, je tu dojímavo zobrazený nádherný vzťah matky a dcéry (výborná mladučká Eleonora Brown). Za zmienku ešte určite stojí jedna z prvých väčších roli Jeana-Paula Belmonda, vtedy ešte len vychádzajúcej hviezdy. Taký typický pre talianske filmy, a tiež aj taký milo úsmevný, je ten rýchly spôsob reči. Taká Sophia Loren keď spustila, bola ako guľomet, nestíhal som čítať titulky. Napriek tým vojnovým hrôzam navôkol prebieha príbeh matky s dcérou v takom odľahčenom duchu, s hrejivým humorom, takže o to intenzívnejšie potom zapôsobí ten dramatický zvrat v závere, keď ich dovtedy dokonalý vzťah dostane silné trhliny. "Aký dojem na vás robí Duce ako muž?" "Mne naháňa strach." "Nemohla by som s ním spať." "Má mrazivý pohľad." "Stačí zhasnúť, nie?" ()
Děsivě pravdivé sugestivní drama z třicátých let 20. století s nezapomenutelnou Sophií Loren, a začínajícím J.P.Belmondem, jako životem otřelou horalkou prchající od hrůz války, netušíc, co na samém jejím konci ji čeká. ()
Někdo by mohl namítat, že obsadit 26 letou Sophii Loren do role matky 12 leté slečny je docela risk, ale mě to vůbec nepřišlo. Přestože, že je Sophia opravdu neskutečně sexy, i když je špinavá a rozdrbaná, tak také působí velmi vyspěle (nejen v oblasti na kterou teď všichni myslíte) a role starostlivé, ale zároveň liberální matky ji neskutečně sedla. Celý film na ní stojí a Oscar pro ní byl naprosto zasloužený. Rozhodně jedno z nejlepších a nejreálnějších válečných dramat, co jsem kdy viděl. Plný počet nedávám jen pro to, že z traumatu po znásilnění šlo vytěžit více, kdyby to dali do půlky filmu a ne až pár minut před koncem. ()
Toto "závěřečné" dílo neorealismu mi dalo opravdu zabrat. Film člověka dostane do takové nálady, že nemá chuť už vůbec na nic. Leč to je ovšem cíl. S. Loren podala famózní výkon. Asi si onen pocit zklíčenosti budu muset jít vypudit z hlavy něčím akčnějším. Děkuji za tyhle klasické snímky, které člověka opravdu dostanou. ()
Teda zklamání. Hodnoceno z pohledu povedenosti adaptace - subjektivně poté co jsem dočetl knihu. Je to jak nasednout na pendolino či točit páčkou promítání v dvojnásobném tempu - rychlík... Navíc ani obsahově ani výběr scén - nelíbí a daleko od původní předlohy. To je jiný příběh pomalu... A ani ten výběr herců není správný - prvoplánovité s hvězdičkami. :( 6,5/10 ()
Tvrdé válečné drama bez nějakého přibarvování. Realita 2.svět.války-hlad,úpadek morálky, smrt... Fantastické výkony všech představitelů i v netypické roli hrajícího intelektuála byl skvělý Belmondo. Závěr filmu je krutý, takových hrůz však bylo v této válce nespočet a nikdo to bohužel zpět nevrátí! ()
Horalka je filmem zasazeným do válečné Itálie, kdy se lidé utíkající z velkých měst před bombardováním přesouvali a hledali útočiště na venkově mezi horskými masivy a pláněmi. Jedním z těchto lidí je i Cesira se svou dcerou Rosettou, které se rozhodnou uprchnout do své rodné vsi ke svým přátelům a příbuzným. Brzy se však ukáže, že slovo válka nemusí znamenat jen boj. Nebo boj, který se musí odehrávat pouze na frontě. Může to být i konflikt s místními kolaboranty nebo chvíle, kdy Vaším hlavním přídělem potravy může být pouhý chléb. Byl jsem fascinován, jak se celý příběh dokázal obdivuhodně vyvíjet. Zpočátku se snímek prezentuje jako klasickým dramatem, kdy sledujeme strasti a starosti uprchlíků a obyčejných lidí v období války. Posléze nastupuje na scénu Michele a divák občas zapomene, jakožto i samotní představitelé, jakoby se žádná válka neodehrávala a čeká, jestli mezi nimi proběhne jiskra a vše se překlopí v romantickou podívanou. Vše ''pohřbívá'' závěrečná půlhodina, která začne konfrontací s německými vojáky a všichni aktéři jsou zpět v realitě s jejími krutostmi. A i když se zdá, že už je po válce, může přijít daleko nelítostnější a nemilosrdnější realita, protože scéna z kostela z Vás vysaje jakýkoliv ideál, který jste si o tomto filmu dělali. ''Kdo je tohle ?'' ''Spojenci, maminko.'' Horalka je obrazem, který kombinuje válečné drama, romantiku a špetku italského humoru. A Sophia Loren ? Na tu bych mohl oči nechat. Viděl jsem spoustu, spoustu dramat z období Druhé světové války ale tohle je pro mě jedno z nejvrcholnějších děl v rámci tohoto žánru. ()
...je až neuvěřitelné jak dokonale byla S.L vybrána do role Cesiry...moje představy o ní (které jsem si udělala při čtení předlohy) se lišily jen nepatrně...ostatně výběr herců u De Sicy hrál vždy velkou roli...50 let starý film bez velké výpravy bez efektů bez příkras stojící jen a jen na silném příběhu dokonalém herectví a režisérovi s jasnou představou... ()
Obrovská klasika. Nádherná Sophia Loren vás udrží v pozornosti po celou dobu a Jean-Paul Belmondo je taková třešnička na dortu. Jen čtyři hvězdy dávám asi za ten uspěchaný závěr. Do znásilnění vše plyne tak nějak normálně, ale vývoj postavy Rosetty po této události mi přišel takový až moc ustřižený a zrychlený. Hodinu a půl film staví příběh, ale hlavní zápletka je vyřešena za 10 minut. Nicméně i tak klobouk dolů. ()