Krycí jméno U.N.C.L.E.

Stylová retro špionážní podívaná, která žánr naštěstí nijak neparoduje. Ale bere ho s nadhledem a jde jí to. Ústřední trojice je velice sympatická (Armie Hammer se do role sovětského bijce hodí přímo perfektně a roztomilá Alicia Vikander není pouze roztomilá a už vůbec ne jen nějaká laciná ozdoba) a její neustálé špičkování příjemné... A Hugh Grant opět dokazuje, že stárnutí člověka nepřipraví ani o špetku šarmu, pokud se nedá. Režie Guye Ritchieho má švih a spoustu nápadů, nabízí řadu vděčných scén plných humoru (včetně toho černého, viz křeslo) i napětí a obzvlášť vyzdvihnout musím úžasný soundtrack. Ten instrumentální od Daniela Pembertona, který tedy vzdává hold spíše Johnu Barrymu než Enniu Morriconeovi, i ty skvěle vybrané písně. Jsem velmi spokojený. (12.08.2015)

Krásný mužský alá 007čky, lahodně vypadající Alicia, která tam byla spíš do počtu a jiskření mezi hlavní trojkou, ale jinak to chtělo větší grády a naladit to ještě víc do komediální roviny a jsem spokojenost sama. Scénář jsem vůbec neřešila. Jak na tom pracuje víc chlapů, tak to neklape, jak by mělo. Ale za zkouknutí to stojí, je to docela prima relaxík. (16.02.2017)

Jako stvořené pro výlet do polozapomenutého obecního kina, kde italská architektura, staromódní forma i nostalgický soundtrack diváka nejrychleji nasáknou. Právě Pembertonova hudba mě přenesla do šedesátek hned při prvních tónech, protože tahle citace božského Ennia není vykrádačkou, ale naštěstí upřímnou a zcela trefnou poctou. Ritchie trochu překvapivě zůstává na sherlockovské vlně, ale protože to v praxi znamená hlavně smrtící dialogové výměny hlavní dvojice, nemám s tím sebemenší problém. Jen těch diváků by to chtělo víc. S nečekaně mizernou návštěvností se z kombinace elegána Cavilla, zarputilého Hammera a půvabné Alicie série nestane. (20.08.2015)

Fandil jsem tomu filmu dlouho před soukromou projekcí, fandil jsem mu po stylovém retro úvodu a sympatizoval s Ritchieho obrazovou imaginací a svěžím nadhledem ještě tak půl hodinky před nástupem závěrečných titulků. Co ale bylo do té doby pouze neškodnou hrou s různými žánrovými prvky, kde různorodý charakter výpravy ještě držel pohromadě díky stylové formě, správně odměřeným hereckým výkonům a drtivému tempu, to se v závěru bohužel transformovalo do prachsprostých obrazových hodů, kde sice stále nechybí humor a dějový drajv, ale všechny ty nesourodé ingredience už přece nepěkně skřípají a tvoří standardní hyperstylový špionážní mišmaš, který neurazí a napoprvé baví, ale při zpětném ohlédnutí převažuje chaos, kde skutečně zábavné hlášky nebo neotřelý příběhový motiv pouze matně probleskují... 70% (20.11.2015)

Shrnutí: těšil se, vyhlížel, objevil, stahoval, shrnoval, shrnoval, shrnoval... a nakonec místo explozivního nadšení jen tak odkápl za trojhvězdu a převalil se na druhý bok. Stejně, jako se původní seriál přihomil k bondovkám, aby si též ukrojil z pekáče nadšených pubescentů, přišoustnul Gáj strýčka k dnešnímu hicování z Krejga nebo Kingsmanů. Jde o sledovatelnou, stejně tak však o zapomenutelnou záležitost. Několik scén už už vypadalo, že se zapíší do dějin kinematografie (svačinka v náklaďáku, honička s trabíkem), nakonec však vše vyznělo do ztracena. (04.11.2015)