Slunce v síti

Tak som sa konečne odhodlala pozrieť si film, ktorý dal pomenovanie filmovej cene národného formátu. A veru, ťažko povedať, čo ma uchvátilo najviac. Do prvej trojky sa však prebojovali neuveriteľná nadčasovosť záberov, kontrast medzi letnou atmosférou prázdninového vidieka a rozhorúčeného mesta, no a poetika, tá všadeprítomná metaforická poetika celého diela. Jeden z najsilnejších zážitkov na poli domácej kinematografie. 9/10. (10.05.2018)

Tím, čím je pro francouzský film Godardův U konce s dechem, je pro ten československý Slnko v sieti Štefana Uhera. Po letech filmů poplatných režimu, popřípadě pohádek (které mě nikdy nazjímaly) a většinou nevalné úrovně přišel Uher se svým nádherným snímkem, kde zobrazuje život mladistvých bez přikrášlení (např. používá jejich jazyk plný hovorových výrazů, což komunističtí funkcionáři těžce vydýchávali). Kouzelný příběh Fajoly a Bely je protkán mnoha narážky na režim (z nichž mnohé dnes ani nezaregistrujeme) a nasnímán luxusní kamerou Stanislava Szomolányiho. Najľapšie slovenský film všetkych čas. (09.04.2006)

Slnko v sieti je bezesporu přelomové dílo československé kinematografie. Na druhou stranu jde však o počin, který stojí teprve na začátku něčeho velkolepého. To ale vůbec neznamená, že by ještě ostýchavě překračoval na prahu nové epochy a moderní impulsy by do něj pronikaly jen v jemných náznacích. Ačkoliv ještě stojí jednou nohou v estetice předešlých let (poměrně neorganické ztvárnění dusivých scén z Beliny domácnosti), daří se Uhrovy vytvořit zcela osobitou poetiku. To znamená především zcela potlačit pouhou ilustraci reality a rovnou se vnořit do pocitů nejednoznačného a fascinujícího hrdiny. Přesto jeho vnitřní svět a vztah založený na vysoce mravním a nesmlouvavém pohledu na mě působil někdy až didakticky a neživotně. A i scéna ze zemědělské brigády je spíše doslovnou kritikou vzdalující se poetickému a metaforickému vyznění ostatních scén snímku. Slnko v sieti je tak nakonec myšlenkově odvážným až ambiciozním počinem s podmanivě moderní atmosférou (antoniovské scenérie městské krajiny, Zelenkova konkrétní hudba), ale právě ony ideové ambice a snaha všestranně uchopit celý svět dozrávajícího Fajola vedou k stylistické roztříštěnosti a nesoudržnému vyjádření. Proto není zrovna jednoduché snímek sledovat, přijmout jeho zvláštní mikrosvět, naladit se na vlnu postav. Ale i to je jedním ze znaků čerstvého závanu individualismu, který s sebou přinesl. (10.02.2009)

Mimoriadne pôsobivá sieť momentiek života, ktorej odklon od konzervatívneho tradicionalizmu prelomil tunajšie bariéry až na kosť. Nemá konzistentný dej, Uher so svojimi kolegami nás prikovali do okolia Bratislavy spôsobom, akoby bol dajaký Truffautov bratranec. Scenár sa asi dorábal počas natáčania (Herzogov štýl), alebo z improvizácie (Godard). I názov o čomsi vypovedá. Slnko je predsa sloboda a sloboda je mladosť. A tá sa kríži pavučinami nárazových východísk na konci tunelov. Zvolený individuálny prístup je sám o sebe zložitý pre naratív, venovanie sa jednotlivým charakterom, ktoré chcete zobraziť v akejsi novej vlne vás automaticky okliešti do pasci. Je preto výborné, ako nás Szomolányi bezprostredne a nezaujato vtiahol k životu našich hrdinov, priam až dotykovo. (15.09.2015)

Ten film má opravdu mnohé, co bylo novou vlnou následně využito - od nasazení neherců, přes důraz na kameru, složitě komponovaný příběh plný symbolů, civilnost až dokumentárnost až po to morální tázání - v tom je to počin přímo zakladatelský. Jen mi ti všichni mladí připadali až příliš vážní a zodpovědní (zvláště u toho menšího chlapce to vypadalo až nepřirozeně). Ale velice pozoruhodný film. (12.05.2013)

Jeden z najhodnotnejších počinov slovenského filmu, ktorý zaujme skôr formou, než obsahom. Skutočne je k neuvereniu, že tunajšia kvalita a postupy boli vyprodukované našincami na začiatku šesťdesiatych rokov. (29.03.2022)

Slnko v sieti vůbec není takový „ridky" snímek, jak by se mohlo povrchově zdát, ale je „senziš" a „bezviš". Jen musí „našinec" přijmout určitou vnitřní rozpolcenost hlavních charakterů, aby se mohl svézt na této první československé vlně. A Slovensko pak už mnoho větších titulů ve své klenotnici nemá. (25.11.2021)

Super černobílá kamera, líbil se mi mnohem více než český "Černý petr". A myslím, že to slovo(na které naráží Aidan) nebylo "bezviš" ale "senziš". (20.10.2008)

Tak jsem si dnes měla opět možnost doplnit své filmové vzdělání, a to co se týče českých (potažmo slovenských) filmů. Je to něco nového, průlomového, ještě jsem nic moc podobného v českém filmu neviděla. Ale na mě jsou ty poetické filmy, kde hlavní roli hrají pocity, kamera apod. jaksi stále moc. Asi je nedokážu úplně docenit. Neříkám, že film je špatný, má zajímavá místa, je jiný, ale pro mě to není ono. Není to nic, co bych mohla sledovat dlouho, často... (16.06.2013)

Nečekaně silnej film. Krásná filmová melancholie se zajímavými figurkami. Nová vlna v nejlepším balení! Jen tu slovenčinu už občas nedávám :-) ( 47. KVIFF ) (04.07.2012)

Ceskoslovenska kinematografia 60. rokov v plnej krase. Sranda, ze okolo filmu bolo aj politicke halo /Karol Bacilek/. A asi najlepsi Uherov film. 78 % (28.02.2013)

Trvalo dlouho, než jsem se rozhodl na tenhle základní kámen československé nové vlny a údajný klenot slovenských poetických filmů podívat. Musím uznat, že kameru ten film má naprosto brilantní. Díky té dokáže navodit jakousi atmosféru a i poetiku (btw, fakt nechápu, proč tu ten žánr ještě není - ačkoli žádat o jeho přidání bude těžké). Některé obrazy zaujmou a zapůsobí (u mě vedou části na poli či v přírodě), jenže s tím souvisí i hlavní problém Slnka v sieti - on funguje v různých částech, ale ne moc jako celek. Ve finále jsem si z toho moc nevzal, uchvácen jsem taky nebyl a nevím, jestli to byl záměr, chyba režiséra či chyba mojí nepozornosti, ale chyběla mi tam nějaká celková nebo základní myšlenka. Ono se to opře o několik témat, ale ani jedno nedominuje. Ale třeba to měl být čisté lyrický film. Každopádně, své přednosti to má, své kouzlo to taky má, jen nejsem schopný ho úplně docenit. Silné 3* si to ale zaslouží určitě a viděl jsem to rád. (12.08.2020)

Obrazy mladého světa unikající pod rukama, které o člověku dokáží jedním dotykem říct více než tisíce slov. Rozjitřené emoce letních bouřek, které zmizí stejně tak rychle a náhle jako se objeví. Jen zvláštní chuť ve vzduchu po nich zbyde a tu vítr roznese do širých lánů obilí, které tiše šumí si radostí ze života. Pak už jen staří sekáči při žních dokáží pocítit odlesk těchto vůní, jelikož některé z nich kdysi patřily jim. Co stane se s dětmi jejichž smysly otupené jsou chladem betonu a polapené v síti drátů. Dokáží rozpoznat volání slunce? (13.08.2012)

Tomuto filmu nelze upřít jeho důležité místo mezníku historie slovenské, i celkové československé, kinematografie. Kamera, za kterou stál Stanislav Szomolányi, patří k těm nejdůležitějším výrazovým složkám díla. Symbolismem nemá cenu se zabývat. Pokud by každý, později vykládaný, symbol byl prvoplánový, byl by režisér snímku geniálním umělcem. Jistý podíl kritiky společnosti a jejího uspořádání je ve filmu přesto přítomn. Povzbuzením jsou všechny poetické prvky v obrazech a zvucích, které výstižným způsobem dodávají zamýšlenou a vhodnou atmosféru svým vlastním výjevům. V kontrastech i v kontextech. A výtvor ihned získává na výraznější dynamičnosti. Hlavní postavou je dospívající mladík Oldrich Fajták alias Fajolo (zajímavý Marián Bielik s hlasem Michala Dočolamanského), jeho fotografická vášeň, trpělivě snášené očekávané společenské zapojení a citové hledání a objevování. Hlavní ženskou postavou je dospívající dívka Bela Blažejová (Jana Beláková) a její první kroky na poli citů. Dospívající mládež v rozdílnosti i souladech s generací svojí i svých rodičů. Dospívající mládež, hledání, tápání, nesmělé i drzé kroky životem, zapojování do společenského života, jeho poznávání a ochutnávání. Zkrátka v celé té kráse i v trápení vyzrávání mladého člověka. A v úctě k poctivé moudrosti stáří. Z dalších rolí: rozpolcená Belina nevidomá matka Stana Blažejová (zajímavá Eliška Nosáľová), Belin utíkající otec Ján Blažej (Andrej Vandlík), Fajolova intimní, vnadná a bezprostřední známost na brigádě Jana (půvabná Oľga Šalagová), zaskočený mechanizátor zemědělského družstva a Belin vzdálený vesnický strýc Blažej (Pavol Chrobák s hlasem Viliama Polónyiho), Belin svérázný děda a umanutý stohař Blažej (Adam Jančo), pochybná Belina známost a sebevědomý suverén Peťo (Ľubo Roman), Belin malý bratr s velkou dávkou fantazie Milo (Peter Lobotka), starý laskavý rybář na dunajské zátoce (Vladimír Malina), či jeho přátelská žena (Zuzana Rusková). Kamera se vzájemně škádlí a pošťuchuje se zvukem. Hádají se a přetahují o své právoplatné místo na výsluní. Brebentí, hledí do výše a do rozhozených rybářských sítí chytají odraz Slunce ve vodní hladině a jeho náhlého a krátkého umírání. Sluneční paprsky dovádí za jasného počasí v lesích televizních antén na střechách činžovních domů i na vrcholcích poskládaného plodu horkých dní venkovských žní. Vše v kontrastu vlastního místa na slunci, ke kterému se člověk začíná vydávat v období vlastního dozrávání. Krůček po krůčku po vlnách širokého Dunaje. Zázračná voda svlaží zralé zlatavé klasy v polibcích ticha a podlamování kolen v rozkoši. Jak obtížná komunikace je občas mezi nejbližšími. Nastává odcizení a samota a strádání. A postupné kroky životem. Soulad a chaos. (23.08.2016)

Nevšedný film plný štylizácie a poetiky, ktoré určite každému nesadnú. Vďaka absencii silnejšej dejovej línie snímok čiastočne nudí. Okrem Romana a Šalagovej sú to samí neznámi herci. Škoda, že remeselné spracovanie (postsynchrón je priam zbabraný) aj (ne)herecké výkony pokrivkávajú. Kamera je však prvotriedna. (12.04.2015)

Vizuálně přitažlivé, řemeslně precizní, režijně velmi originální, taktéž chlubící se zajímavými herci, avšak ten scénář, mě to prostě nesedlo. Když to řeknu takhle, je to přehnaná artovka ve které já prostě nevidím tu hlavu a patu, 3 hvězdy. (13.01.2016)

Cely film se nesl ve trihvezdickovem hodnoceni, ale scena u hausbotu na vyschle rece ho pozvedla na ctyri. Jinak zajimava kompozice, ktera hojne vyuziva velkou hloubku ostrosti, zajimave komponoavne zabery (les anten...), kontrast mladych a starsich a u vsech postav prijemne civilni herectvi. (16.02.2009)

Hmm... (20.07.2021)

Film má na můj vkus hodně pomalé tempo. I když kamera dělá téměř zázraky... Film má určitě řadu silných momentů. Mě asi nejvíce oslovily všechny ty scény, které vypovídají o vztahu slepé matky a jejich dětí. Asi nejsilnějším momentem pro mě byl ten v samotném závěru, kdy Bela vede svoji slepou matku k vodě a (poněkud idealisticky) ji popisuje, jaké to tu je. Co mě naopak moc nesedlo bylo to přesouvání děje z městského prostředí do vesnického. (20.02.2017)

Když napíšu, že tento film je o ztrátě ideálů jako nutné podmínce k dospělosti, bude to zřejmě znít jako klišé. Fajolo a Bela a jejich nahlédnutí do světa dospělých, zarámované výbornou kamerou Stanislava Szomolányiho a okořeněné jemnou melancholickou ironií Štefana Uhera. A pokud je tento film označován jako prvním z československé nové vlny, nezbývá než vzdát čest všem jeho tvůrcům. (14.04.2012)