Orel Eddie

Vaughnova produkce cítit je. Komu se líbili Kingsmani, ten ať se připraví na zděšení v podobě, že Tarona téměř nepozná. V tom chlapci vězí zatraceně veliký talent. Ještě jsem nekoukal na wikipedii, takže nepoměřuji co je a co není v příběhu pravda. Film svou pohodovostí běží jako po másle. Vlastně se tam toho zase tolik moc neděje, ale je to tak zručně natočené, že nuda opravdu nehrozí. Opět platí že Vaughn to se současným divákem prostě umí. Samozřejmě takový film nemá šanci v dnešní době uspět, protože skokani na lyžích už nikoho neohromují tak jako tomu bylo před nějakými 30 lety. Tvůrcům patří jednoznačný díl. 75% (16.06.2016)

,,EDDIE, NEJSI SPORTOVEC!“ /// Jednohubka o šíleným Britovi a jeho cestě za snem. Bez postavy Hugha Jackmana, hledajícího řešení na dně flašky, by to nebylo vono. Von je kořením pohodovýho příběhu s cílem vyvolat emoce (kladný). Jestli máte sen, nebo se chcete cejtit jako šampión… je velká pravděpodobnost, že prožijete kus filmu s votevřenou hubou. (A budeš se cejtit jako šampion!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Potřebuju skokanskej rychlokurz. 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (17.09.2016)

Eddieho příběh rozhodně stojí za to vidět, ten je bezesporu za plný počet, bohužel zpracování už tak špičkové není, takže srovnání se sportovníma peckama jako třeba Rivalové či Million Dollar Baby nedává o plné palbě moc uvažovat. Ale příběh se sportovním a olympijským duchem je to fakt mimořádný. Dá se doporučit. 80% (09.07.2016)

Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák. (23.04.2017)

Jasně, že jsme zvláštní přátelství naivního dychtivce, který touží dobýt svět a okoralého cynika, který chce už jedině na svět zapomenout, sledovali už nesčetněkrát. Ale spojení otráveného Jackmana a dojemného nešiky Egertona, který nakonec dokáže každého udolat, je okouzlující a funguje na sto procent. Tahle dvojice si neskutečně dobře sedne. ____ Je pak jedno, že skutečný příběh Orla Eddieho byl trochu jiný, rozhodně nebyl takový jeliman. Jenomže to tehdy diváci u televize a v Calgary taky nevěděli, ti viděli jen nemotoru, co se při každém skoku málem zabil a přesto se zase postavil na odrazový můstek, aby doplachtil daleko vzadu za ostatními. Pro mě je film hlavně zprostředkováním právě tohoto diváckého pocitu a nikoliv skutečným životopisem. (21.11.2016)