Orel Eddie

Zimné olympijské hry v Calgary, v Kanade z roku 1988 boli strhujúce z viacerých príčín, jednak sem prišli športovci, ktorí išli automaticky po medaily, ale boli aj takí, ktorým stačilo zúčastniť sa a bolo po debate. Už, keď prišli chlapci z Jamajky súťažiť v boboch, vzbudili okolo seba pozornosť i smiech, zároveň, ale to nie je nič v porovnaní s britským skokanom na lyžiach, Eddie Edwardsom, okolo ktorého sa rozpútal mediálny cirkus, bol to mladý chalan, ktorý si uzmyslel, že pôjde lámať REKORDY, aspoň, čo sa týka domáceho frontu, a tvorcovia s Taronom Egertonom, Hughom Jackmanom, či producentom, Matthewom Vaughnom, o tom nakrútili film, teraz sa fakt nakrúcajú filmy o všeličom... ( Jedného pekného dňa, nakrútia film o mne, režírovať by mohol González Iňárritu, hrať ma bude, Leo DiCaprio, a samozrejme, za kamerou, nechcem nikoho iného, len Chiva Lubezkého !!!, smiech. ) Zaujímavá poloha Tarona, ktorý sa zhostil okuliarnatého ťuťmáka s nadmieru realistickou odozvou, že mám reálny dojem, že sa pozerám na skutočného Orola Eddieho, vynikajúci výkon, ktorý nemá nič spoločné s obľúbeným Kingsmanom, vypadá to tak, že bude z neho - všestranný herec ? Určite mladý talent na obzore. Hugh Jackman si zahral alkoholika, bývalého vynikajúceho športovca, ktorý pomôže outsiderovi Edwardsovi, zároveň i sám sebe. Úplne stačí, že tu je. Film je to - parádny. Čo mi vadí, je plytká a jednoduchá, naivná réžia, prečo nezvýšim na 80 %. Perfektne sa na to pozerá, nenudí to, ale, skrátka, čosi tomu chýba, aby viac upútalo moju pozornosť. Na jedno pozretie dosýta - stačí. Sympatický film o nezlomnom človeku, ktorému veril zo začiatku, len málokto, asi iba jeho mama, postupne sa miska váh, obrátila, a začali ho brať vážne, nikdy netreba podceňovať súpera... Vidieť tu velikánsky zápal odhodlaných tvorcov, ktorí tomu udávajú správny smer, ale zároveň to stroskotáva na sľabučkej réžii a strihu ! (09.06.2016)

Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák. (23.04.2017)

Vaughnův rukopis je v tom natolik znatelný, až se jeden diví, že byl pouze v roli producenta. Ke cti autorům především slouží, že dokázali ustát komediální polohu, aniž by si dělali legraci na úkor Eddieho a zároveň se ani nesnížili k tomu, že by ho litovali. Naopak mu upřímně fandí; a vy budete také. A co na tom, že je to jen a pouze feel-good jednohubka, když je to tak zdařilá a po všech stránkách fungující i stylová feel-good jednohubka, které navíc hravý soundtrack odkazující se na "Kokosy na sněhu" dodává emocionální grády. (15.04.2016)

Přestože se to s realitou ne úplně shoduje (reprezentoval například Velkou Británii už na Turné čtyř můstků 1986/87), je to velmi sympatický a pohodový film/příběh, který mi sedl do nálady. Mimochodem, sekundový záběr ze zahajovacího ceremoniálu OH v Calgary ukazuje square dance - tanec, který dělám a který jsem tehdy v roce 1988 viděl v televizi vůbec poprvé. (28.05.2017)

Akože v pohode, ale radšej by som si pozrel životopis víťaza, Mattiho Nykännena. Ono celý film čakať na to, či sa dotyčný nezabije pri poslednom skoku nie je to isté, ako si pozrieť víťazný skok. Ale ono to samozrejme o tom bolo, že víťazstvo je cesta a samotná účasť na OH, veď to všetci dobre vieme. Herci super, len je škoda, že aj napriek Eddiemu optimizmu a neuveriteľnému úsiliu musí byť prezentovaný ako ten "najjednoduchší" zo všetkých. No a radšej si nečítajte vopred wiki. Pre tých, čo si tie závody pamätajú, ako napríklad ja, ide o povinnosť, podobne by som ale vnímal už spomínaný životopis Mattiho a po jeho predčasnom skone si myslím, že sa ho raz aj dočkáme. (02.03.2019)