Pacific Rim - Útok na Zemi

Monstr scény jsou samozřejmě úderné, i když jsem se v těch CG záplavách létajícího plechu a ještěrčích vnitřností místy trochu ztrácel - tím spíš, že k nim obvykle docházelo za tmy a vydatného deště/pod mořskou hladinou. Podobně jako u malinko vtipnějších Transformerů mi tady však nebývale lezli na nervy snad všichni lidští gerojové, přičemž ten hlavní (Charlie Hunnam) byl z kategorie nestravitelných. Ani charisma Idrise Elby, které mě spolehlivě válcovalo v Lutherovi a The Wire, se tady moc nedostavilo. V konečném důsledku vás tak střídavě bije do očí triková technologie a do uší dialogy postav, jejichž plasticitu byste graficky znázornili úsečkou. Je vhodné poznamenat, že se jedná o druhý hollywoodský scénář pera mistra Travise Beachama, přičemž tím předchozím byl svým způsobem jedinečný Souboj Titánů - od teď si budu na jeho jméno dávat setsakramentský pozor. 40% (29.05.2014)

Wrestling v poměru 10000:1 aneb neplivej mi do ksichtu tu svou plazmatickou sračku (!!!) Hodinu a půl čekám na to, abych se dozvěděl, že má Rod Perlman docela velký nohy :-) ale popořadě. Ať to beru jak chci, Guillermo del Toro, to je určitý vizuální rukopis, taková ta hi-tech pohádka s cool barvama, která tady ovšem dostává na prdel pěstí z kalený oceli. Pacific Rim není průser, jen se posunuje v linii soudobé digitální onanie o další krůček = VÍC, VĚTŠÍ, NIČIVĚJŠÍ, CAPSLOCK. A vizuálně skutečně šlape, sice bez původního ksichtu, ale formálně sebevědomě (akorát dějově je to plochý jak Rumunská gymnastka). Jednu chvíli senzačně epický fight v ulicích Tokia a v druhou černoch v neoprenu s kupou stupidních motivačních citátů, které jako by mu našeptal sám Emmerich. Ksindl z jiný dimence se možná miliony let těší na naše freony, každopádně Pacific Rim je přesně tím standardem, kterýmu to (protože se těšíte) technicky spolknete i s navijákem, ale v druhým sledu už nemá co nabídnout . Chci říct, jeden z filmů, u kterých máte pocit, že jste dostali strašně moc a přitom odcházíte hladoví. Protože já tu taky u prvního a posledního sledu zůstávám, dávám tomuhle velkorozpočtovému dietnímu koktejlu víc než štědrých [final rate: 65%] (28.11.2013)

// Film, který nikdy tak úplně netrefí ten pocit, který by asi zrovna chtěl. Popsat ho jedním slovem, asi bych zvolil přídavek "nedotažený." .. ne však v každém směru, po technické stránce je to totiž absolutní paráda a Hong Kong mi vizuálně evokoval Blade Runnera, což je kurva velkej kompliment, jinak ale postavy, příběh, napětí, humor, emoce - zkrátka všechno pokaždé zůstalo někde na půl cesty "tam." Nedá se nic dělat, del Toro teď především musí ukuchtit "Crimson Peak" a potom prosím prosím dostat zpátky do produkce "At the Mountains of Madness", popř. si vzít na starost off-spin nebo regulérní pokračování Warcraftu, za předpokladu že v roce 2015 vše klapne tak, jak má. A to teda kurva doufám, že klapne. Pacific Rim - *jenom* 65% (05.10.2013)

Del Toro servíruje čistokrevné mecha anime v hrané podobě s řádně umocněným wow efektem. Nicméně je potřeba si uvědomit, že "Pacific Rim" v prvé řadě má fungovat jako představení mecha žánru pro mainstreamové západní publikum. Proto když budeme hledat v rámci anime adekvátní ekvivalenty k filmu, tak rozhodně nemůžeme brouzdat do extrémních pólů žánru typu psychologicko-existenciálně-teologického unikátu "Neon Genesis Evangelion" ani okázale sebereflexivní a žánrově karikaturní šílenosti "Gurren Lagan". "Pacific Rim" je spíš ekvivalent průkopnických titulů žánru, který si vystačí s poctivě přímočarým příběhem a staví v prvé řadě na novosti (v rámci hollywoodského blockbusteru) svého základního konceptu okázalých soubojů velkých robotů s velkými monstry. Lidé, kteří se otřeli o anime, potažmo japonskou popkulturu a viděli hrstku nejvychvalovanějších, a tudíž taky zcela výjimečných titulů, můžou lkát nad tím, že přece existují co do profilace postav, jejich dramatických oblouků a komplexnosti světa lepší mechárny než první americké blockbusterové osmělení se v rozlehlých vodách žánru. Ale berme to prostě tak, že cílem nebylo udělat ekvivalent "Evangelionu", ale prostě natočit historicky první hraný mecha film, který nebude mít podobu papundeklových tokusacu bijáků a seriálů, nýbrž epického hyperrealistického spektáklu, kde hlavními atrakcemi budou rozměry a proporce mechů. Podobně jako v případě "Hellboye" nepřichází del Toro s osobitým uchopením existující tradice, nýbrž si vystačí s fanouškovským nadšením z faktu, že dostal na hraní své vysněné figurky. Více v recenzi pro Cinepur. _____ Ještě dovětek k tržbám a přijetí filmu: Na základě prvních víkendových tržeb v USA někteří filmu prorokovali smutný osud, ale Pacific Rim se nyní několik týdnů po uvedení i v jiných zemích světa ukazuje jako projekt orientovaný nikoli primárně na americké publikum, ale naopak se silným mezinárodním potenciálem, obzvláště pak v Asii. V Koreji si v premérovém víkendu uzmul 44,3% veškerých diváků (konkrétně 1160636 diváků), ale opravdovým masovým hitem se stal v Číně, kde se po tři týdny drží na špičce žebříčku návštěvnosti a odolává i atakům očekávaných domácích hitů a má našlápnuto, aby překonal i tržby počínšťovaného "Iron Mana 3". Zatímco u jiných hollywoodských sezónních blockbusterů jako např. "Iron Man 3" či "Fast & Furious 6" tvoří domácí tržby polovinu celosvětových, u "Pacific Rimu" momentálně (půlka srpna) je to zatím třetina vůči dvěma třetinám ze zahraničí. (13.07.2013)

Něco tu skřípe a bohužel ne oním dobrým robotím způsobem. Del Toro si sice hraje s obrovskými figurkami, ale zapomněl jim přimontovat i bušící srdce. Libovolný díl Transformers může mít chyb kolik chce a přitom funguje po vyprávěcí nebo emocionální stránce nesrovnatelně lépe. Tady se překvapivě dlouho vrší všemožná dialogová i vypravěčská klišé, zdaleka ne všichni herci působí sympaticky (Charlie Day v potrefené poloze selhává na celé čáře) a všechna tíha tak leží na akčních scénách. Ty podle očekávání fungují dokonale a taková bitva o Hongkong je se třetím rozměrem v zádech opojná jako už dlouho nic, ale ani to zdaleka nestačí. Za každým přesným úderem se totiž skrývá rozpačitá hláška, za každým zvratem pak vědomí, že tohle je jen a pouze splněný sen malého kluka bez čehokoli, co by uspokojilo i někoho, kdo v pokojíčku neházel o zeď robotem a ještěrem. Vždyť i dějové odbočky s jakousi přidanou hodnotou, tedy černý trh nebo náznaky společenské krize, působí lehce křečovitě. A vzhledem k tomu, že se s nepřítelem potýkají charaktery, které jsou jen přednastavenými žánrovými figurkami (bohužel i očekávaní tahouni Mako a Pentecost), je to i přes opatrná očekávání dost těžké zklamání. Třetí hvězdu zachraňuje sympaťák Charlie Hunnam s vizáží omládlého Daniela Craiga a také Ron Perlman v poloze - Rona Perlmana. Tím spíš mi, jako člověku, který oběma dílům Hellboye pravidelně přiznává status dost možná nejlepších komiksových adaptací, je upřímně líto, že tahle blockbusterová jistota nakonec nevyšla. Dokonalá vizuální atrakce zůstala právě jen onou atrakcí, ne poctivým filmem. (11.07.2013)